Na Venuši jsou aktivní sopky, naznačuje nová simulace

TLDR: Nejde o první ani ultimátní potvrzení vulkanismu na Venuši. Švýcarské vytipování 37 lokalit nejpravděpodobnějších sopek, je ale přesto nutným krokem k dalšímu výzkumu. Studie tu.

Náš nejbližší svět!

Venuše je sestrou Země. Naše sousední planeta je nejenom skoro stejně velká, ale má i skoro stejný povrch, to celé s jedinou drobnou změnou – na onom povrchu je ještě větší vedro než v narvaném dálkovém busu ve 3 odpoledne v létě! Konkrétně na povrchu Venuše panuje teplota kolem 500 °C a tlak 90 atmosfér. O to víc vás asi vás moje další informace překvapí – ne, dodnes nevíme jistě, jestli jsou na povrchu Venuše aktivní sopky!

Nedosti na tom, že povrch Venuše vypadá jako chřtán sopky! Krom šíleného tlaku a vedra tu najdeme i korozivní plyny, takže i Nokia 5110 tu vydrží fungovat maximálně po desítky minut… Podobně jako pár sovětských sond Veněra, které si tu v minulém století přistály. Nedosti také na tom, že existují též poměrně staré teze o tom, že povrch Venuše vykazuje znaky časté geologické proměnlivosti. Jinými slovy, je tu málo kráterů a povrch se tak zřejmě co chvíli mění. Což naznačuje aktivní vulkanismus!

Vzdor oběma těmto důvodům dodnes nebyl aktivní vulkanismus na Venuši přímo pozorován! Ne, nemůže za to přirozená lenost vědátorů a vědátorek – důvody jsou banálnější. Právě kvůli přítomnosti husté atmosféry a vysokých teplot se aktivní sopky blbě rozeznávají v celkově již tak pekelných podmínkách povrch Venuše! Přímo si je nevyfotíme, v infra se nám ztratí, radary mají příliš malé rozlišení…

Nějaké méně přímé metody pozorování existují – vespod článku o nich ve starším videu mluví geolog Petr Brož z Akademie věd – ale přesto nejde stále o nic přímého. Navíc jsou potenciální sopky Venuše trochu jiného tvaru než na Zemi.  Nyní ale do debaty vskočila Anna Gülcher ze švýcarského Federálního institutu technologií v Curychu, která se svým týmem prozkoumala právě radarové snímky Magellanu – a oznámila, že se shodují s tím, že bychom mohli čekat od sopek!

Za bratra Země je často zván Mars – Venuše ale Zemi připomíná výrazněji i svým povrchem! Zdroj mapy: NASA Ames Reseach Center, U.S Geological Survey and Messachusetts Institute of Technology

Malý krůček kupředu

Ačkoliv její výzkum byl trochu velikášský (přece jen je okurka, byť pandemická) označen jako „první důkaz sopek na Venuši“, vědátorka v zásadě „jenom“ provedla simulace toho, jak by sopečný terén vypadal – a vztáhla modely na snímky předpokládaných sopek Venuše. A, shodou náhod, se skutečně ukázalo, že předpokládané sopky Venuše odpovídají modelům sopek Venuše!

Teď to možná zní, jako že si ze studie utahuji, ale opak je pravdou – máme o významný náznak toho, že sopky na Venuši jsou! Nicméně, zároveň platí, že oněch náznaků bylo doposud rozhodně dost a dost jiných. A přímý důkaz, ideálně ve formě snímků měnícího se povrchu nebo snímků, inu, vybuchující sopky, nám zkrátka stále chybí. A ještě dlouho chybět budou, dokud se pod mraky Venuše nespustí další sonda, nebo nebudeme mít štěstí při pozorování sondou orbitální.

Švýcarský tým však rozhodně jenom nepálil grantové peníze Pánu Bohu do oken. Výzkumníci skrze odhalení útvarů položili lepší základy právě pro přímé pozorování a identifikací 37 pravděpodobných lokací, která si zaslouží další průzkum. Posuzovány při tom byly zejména příkop kolem vnějšího prstence a vyboulení na okraji příkopu, naznačující přítomnost lávové řeky.

Na obrázku může být: text, kde se píše DEN NA VENUŠI TRVÁ PRES 118 POZEMSKYCH DNÍ TEDY ZHRUBA STEJNE JAKO PONDELÍ
Venuše byla vždycky peklem na Zemi… Ale právě tomu by možná mohla i zabránit! Zdroj: NASA

Země jako výjimka?

Největší identifikovaný pravděpodobný vulkán Venuše má, ehm, strukturu pojmenovanou jako koróna o průměru (celé hory) kolem 300 km! Mauna Loa, rekordní vulkán na Zemi, má velikost jen 120 km. Zdá se tak být pravděpodobné, že vulkanismus na Venuši by mohl být v nějakém směru aktivnější než ten na Zemi – což by obratem mohl být rovněž náznak toho, proč je na Venuši vedro jako ruské sauně, když dojde vodka.

Již starší analýzy Magellanu odhalily pravděpodobné vulkány, jenže jich identifikovaly kolem 1000! Švýcarská práce tak udělala významný krok v oddělení zrna od plév a poskytla budoucím misím užší kandidáty na bližší pozorovány. Nemůžeme totiž dost dobře poslat povrchové sondy k 1000 horám – tím spíše, že u každé z nich přežije sonda možná sotva hodinu. Čím přesnější tak bude identifikace kandidátů, tím vyšší šance, že se přímého důkazu vulkanismu také dočkáme.

Je třeba dost dobře možné, že se nám skrze studium (potenciálních) sopek Venuše ukáže, že vulkanismus na Zemi je něčím atypický, protože na Marsu i Venuši má jinou formu. Připomeňme, že na Marsu například chybí desková tektonika, která je zřejmě důvodem pohybu kontinentů na Zemi – a při jejíchž absenci měl (či možná stále má) Olympus Mons šanci růst do obludné velikosti. Možná, že něco podobného najdeme i na Venuši…

Rovněž by nám studium Venuše mohlo napomoct odhalit, co způsobilo zdejší extrémní oteplování – a jaké jsou jeho mechanismy. Uvážíme-li téma, které řeší ekologie jenom asi posledních 40 let, je zkrátka Venuše ideální planetární laboratoří k poznání toho, co skleníkový efekt všechno dovede. A čemu bychom rádi zabránili i na Zemi!

Nikam nespěcháme

Jedna z kandidátů sopek Sapas Mons. Zdroj: NASA/JPL

Tak či onak tedy Venuše pomáhá i ve studiu naší rodné hroudy, a její potenciální výjimečnosti. Možná, že je to právě vulkanismus, co u nás napomohlo životu. Ale zase taky vulkanismus trochu netypického ražení! Alespoň tedy pokud budoucí sondy na Venuši po boku sopek nenajdou důkazy venušanských fabrik nebo tak něčeho. Nicméně, i to by bylo svým způsobem uklidňující varovné odhalení.

Bohužel, u Venuše – na rozdíl od aktuálních závodů k Marsu – momentálně mnoho sond není. Po roce 2000 dokonce k Venuši odstartovaly jen dvě sondy zaměřené přímo na její průzkum! Evropská Venus Express však již přestala v roce 2014 fungovat, a japonská Akatsuki je tak momentálně jediná aktivní pozemská sonda obíhající Venuši! Což je ovšem ostudné! Ačkoliv je řada dalších misí navržena k budoucí realizaci, statistika letů k Venuši v posledních dvou, třech desetiletích velkému reálnému zájmu nenahrává.

Možná, že tak pořádný průzkum Venuše, a toho, proč se planeta změnila na Satanův obývák, bude muset počkat na nové technologické průlomy. Třeba na rover, který svede pracovat s vysokoteplotní elektronikou, a tak bude moct v podmínkách Venuše operovat po dny a týdny, nikoliv desítky minut. Ale to už úkol pro další vědátorské týmy, o kterém si povíme zase někdy jindy. Do té doby platí, že pravá povaha Venuše je, a ještě nějaký čas zůstane, tajemná jako hrad v Karpatech.

[Ladislav Loukota]

Petr Brož, který nový výzkum komentoval i pro Věda 24, také v mém starším videu níž:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama