Hyksósové nebyli ve starém Egyptě nájezdníky, ukazuje studie

TLDR: Starověký národ Hyksósů je v egyptských textech označován za cizí, invazní nájezdníky. Nová studie ale díky analýzám zubů zemřelých potvrzuje domněnky archeologů, že ve skutečnosti šlo o cizince usazené v nilské deltě dlouho předtím, než ovládli severní Egypt. Studie z žurnálu PLOS One je dostupná zde.

Dlouhé dějiny Edgy-pta

Když čteme o historii Egypta, neubráníme se vznešeným myšlenkám a básnickým obratům: ta historie se táhne napříč staletími jak týden před výplatou! Dlouhé plynutí dějin v zemi faraonů někdy vytváří iluzi velké stability a neměnnosti. Opak je ale pravdou, i egyptské dějiny jsou plné zvratů, vzestupů a pádů. Kdo se jen trochu zajímá o historii, ten ví, že se hovoří o Staré, Střední a Nové říši, přechodných a pozdních obdobích a na to všechno se nabalují ještě dějiny Egypta perského, ptolemaiovského, římského a arabského. Tedy ano, roků je to nespočet a na události nejsou skoupé.

Jedním z období dramatických změn je tzv. druhá přechodná doba mezi Střední a Novou říší, datovaná přibližně 1650–1550 př. n. l. V této epoše mělo dojít k rozpadu jednotného Egypta pod náporem tzv. Hyksósů, přičemž tito cizinci ovládli severní Egypt, jižní polovina země zůstala v rukou egyptských faraonů. Antické prameny – vzniklé ale dlouho po událostech – popisovaly Hyksósy jako nájezdníky, kteří v masivní invazi vtrhli do delty Nilu, pokořili si hlavní centra a založili vlastní panovnickou dynastii.

Tento tradiční narativ se v historiografii držel dlouho, již v průběhu 20. století se ale objevily pochyby o skutečné podstatě Hyksósů. Archeologie totiž naznačovala, že do delty Nilu pronikali postupně a že jejich převzetí moci možná tak násilné nebylo. Jedny z prvních přímých důkazů potvrzujících tuto hypotézu přinesla nová studie publikovaná v žurnálu PLOS one.

Mezinárodní tým vědátorů, pod vedením Chrise Stantise z Bournemouth University ve Velké Británii provedl analýzu lidských ostatků z pohřebiště „hyksóského“ města Avaris. Zjistil při tom, že údajní nájezdníci byli ne úplně homogenním mixem, přičemž část žila v Egyptě už dlouho před založením hyksóských vládnoucích dynastií.

Hyksós Abiša v průvodu cizinců. Velmi rané vyobrazení, asi z 20. stol. př. n. l. Hieroglyfy vpravo nahoře jsou zápisem slova „Hyksós“. (Zdroj: Public Domain)

Tajemní Hyksósové

Jak jsme řekli, historici, archeologové a podobná vědátorská svoloč měli s Hyksósy problém už nějakou dobu. Jako by bylo tak těžké nekriticky přijmout antické texty a víc se o to nestarat. Ale ano, problematických bodů je tam až příliš. O Hyksósech velmi detailně hovoří egyptský autor Manehto – ovšem ve 4. stol. př. n. l., víc jak 1000 let po druhém přechodném období! Manehto zásadně ovlivnil další autory a tak se utvořil obraz Hyksósů coby invazního kmene nájezdníků. Přímo z doby 17. stol. př. n. l. existují hlavně dílčí nápisy a vyobrazení.

Slovo Hyksós znamená „vládci cizích zemí“. Egypťané jim nepřisuzovali jen negativní věci, ke cti sloužilo, že to oni údajně měli přinést do Egypta umění jízdy na koni, bojové vozy a další. Z dobových nápisů a některých dalších textů máme zhruba představu, co se dělo. Slabá 13. dynastie, poslední faraoni Střední říše, přišla o moc a v severním Egyptě vyrostla nová síla. Byli jí právě Hyksósové, kteří si ve východní oblasti delty Nilu zbudovali velké město Avaris, odkud vládli severní polovině rozbité země. Domácí elita ovládala zbytek země na jihu.

Hyksósové vytvořili 14. a 15. dynastii, zatímco domácí faraoni 16. a 17. vládnoucí paralelně. Nakonec byla moc 15. dynastie zlomena, Egypt sjednocen pod domácími vládci a uchvatitelé vyhnáni ze země. Egypťané někdy o Hyksósech hovořili jako o Asiatech, i z hmotné kultury se předpokládalo, že by mohli být blízkovýchodního původu. Dochovaná jména naznačovala přesněji původ semitský.

Hyksóská kultura ale nebyla antagonistická té egyptské – naopak, mnoho toho přejala a působila spíš synkreticky, než cize. Právě archeologické nálezy postupně odkrývali obraz méně dramatický, než jak ho později líčili sami Egypťané.

Poloha Avarisu ve východní oblasti delty Nilu. Město Théby bylo centrem „jižních“ faraonů po rozdělení Egypta (zdroj: Stantis et al.)

Ne tak úplně cizí cizinci

Při archeologických výzkumech ve městě Avaris se ukázalo, že zdejší osídlení sahá až 150 let před údajný vpád. Hmotná kultura vykazuje citlivé a přirozené propojení blízkovýchodních a egyptských vzorů. Už to dávalo tušit, že Hyksósové nebyli izolovanými nájezdníky, kteří by do Egypta vtrhli jako cizí prvek. Zajímavé byly další nepřímé důkazy, například objevující se semitská jména u zápisů o svatbách.

Před egyptology najednou vyvstával obraz ne dramatického vpádu, ale postupné difuze cizinců do egyptského prostředí. Bylo stále zřejmější, že do východní delty Nilu přicházeli z Blízkého východu po dlouhou dobu před nástupem 15. dynastie.Badatelé se dnes v podstatě shodují, že na konci Střední říše nejen že nešlo o nájezd, ale že snad celá událost mohla proběhnout pozvolna a relativně klidně.

 Zkolabovala moc domácí dynastie a hyksóské elity se chopily příležitosti a zformovaly 14. vladařskou dynastii, první cizí v dějinách Egypta. Tomu by odpovídalo i to, že archeologové nenašli žádné doklady bojů, naopak je vidět, že východní nilská delta byla křižovatkou kultur už v době největší moci Střední říše.

Základní myšlenka nové studie tak de facto nová není. Důležitá je ale použitá metoda, která poprvé přinesla přímé důkazy o původu Hyksósů. Jak jsme řekli, už některé starší úvahy v Hyksósech viděly semitské kmeny, hmotná kultura města Avaris jasně ukazovala na blízkovýchodní původ. Nověji se ale ukazuje, že možná nešlo o etnicky pevně sevřenou skupinu a že migrace do oblasti delty Nilu byla bohatší a delší, než se zprvu zdálo.

Mumie jižního faraona Senachtenrea, nesoucí četná zranění. Měl údajně zemřít v boji s Hyksósy na konci druhého přechodného období. (Zdroj: Katalog Egyptského muzea, 1912)

Koukneme se tomu na zoubek

Vědci pracovali s lidskými pozůstatky z několika pohřebišť v Avarisu, centru hyksóské moci. Podařilo se odebrat vzorky zubní skloviny celkem 75 jedinců a provést na nich tzv. stronciové analýzy. Tato přírodovědná metoda už archeologům mockrát výborně posloužila, neboť umožňuje nahlédnout pod pokličku pravěkých migrací překvapivým způsobem.

Jde o to, že se sledují hladiny izotopů stroncia v zubech. Ty se ukládají celý život podle přírodního, geologického pozadí stroncia, jakému je člověk vystaven. Vtip je ale v tom, že úrovně stroncia v prostředí se podle různých regionů liší. Je tak možné sestavit „stronciovou“ mapu oblastí a podle toho sledovat, v které oblasti se člověk narodil, kde vyrůstal a kde zemřel.

Analýzy zemřelých v Avarisu odhalily, že zdejší obyvatelstvo tvořilo zvláštní mix, navíc se dařilo zmapovat jistý vývoj. Ukázalo se, že mrtví na pohřebištích „předhyksóské éry“, tedy z doby 12. a 13. dynastie Střední říše mají skutečně částečně blízkovýchodní původ. Mimochodem bylo zajímavé, že ale nešlo o jednotný region, ale o různá místa napříč Blízkým východem či, jak uvádí autoři, západní Asií. Pohřebiště mladší, která odpovídají době zlomu a vládě „hyksóské“ 14. a 15. dynastie ukazují, že většina pohřbených se už narodila a žila v nilské deltě.

Pokud by platilo, že mělo dojít k invazi cizích kmenů, která vyvrátila Střední říši, vypadal by obraz jinak. Takto se zdá, že migrace z různých míst Blízkého východu do nilské delty trvala dobře dvě staletí, než se Hyksósové chopili moci. Potvrzuje se tak dřívější představa, která říkala, že „cizinci“ utvořili v oblasti Avarisu jakýsi substrát, který v době druhého přechodného období byl už dávno usedlý v Egyptě, i když jejich kultura si držela stále některé výrazné neegyptské rysy. Elity z jejich řad se pak chopily moci ve chvíli, kdy síla domácí dynastie kolabovala.

Grafická projekce provedené analýzy. Graf A ukazuje srovnání epochy Střední říše s pozdějším obdobím hyksóských dynastií. Spodní graf srovnává muže a ženy. Pokud hladiny izotopů stroncia spadají mezi červené linky, strávil jedinec patrně dětství a dospívání v oblasti Nilu, jedinci mimo tuto oblast jsou cizinci. Několik staletí před údajnou invazí Hyksósů byla migrace zjevně výraznější. (Zdroj: Stantis et al.)

„Já bych výklad kolegy Manehta doplnil, je to trochu složitější…“

Ano, staří Egypťané Hyksósy chápali jako cizince – ve vyobrazeních se vyznačují jiným oděním, na nápisech se mluví o „Asijcích“ a i samotné slovo Hyksós odkazuje na cizí zemi. Nástup 18. dynastie, znovusjednocení Egypta a počátek Nové říše se nese v duchu bojů a snad následného vyhnání Hyksósů ze země. Nicméně záleží, jak chápeme písemné prameny – klidně mohla být vyháněna vládnoucí dynastie a elity, obyčejní lidé zůstávali, jak už to tak v dějinách obvykle chodilo.

Vědomí jiné etnicity Hyksósů tedy existovalo, a proto mohl i Manehto o mnoho staletí později tak trochu bájit o cizích nájezdnících. Je ale zároveň zajímavé si uvědomit, že se znovu a znovu ukazuje, že šlo o pozvolné, spíše difuzní procesy. Hyksósové nebyli přímou příčinou zhroucení Střední říše, nebyli to nájezdníci ničící prosperující stát. Zakladatelé „cizí“ 14. dynastie se rekrutovali z řad lidí usazených po několik generací v deltě Nilu. Za posledních, slabých faraonů 13. dynastie se patrně začaly osamostatňovat i další regiony a v daném chaosu byli Hyksósové těmi nejsilnějšími hráči severu Egypta.

Že nešlo o nájezdníky je ostatně vidět i na samotné vládě „cizích“ dynastií. Hyksóská kultura sice nesla blízkovýchodní prvky, jednoznačně se ale prolnula s kulturou egyptskou a jejich dynastie vládly severu Egypta s pečlivostí domácích vládců.

Je škoda, že doposud nebyl identifikován žádný hrob hyksóského vládce – jeho kosterní pozůstatky by byly studnicí poznání pro studie podobného typu, jaká se prováděla. Autoři nového výzkumu ale hodlají v práci pokračovat i tak, protože mapování původu lidí v této křižovatce kultur má pořád mnoho co říci. Jak je vidět, zdánlivě jednoduché příběhy lze vždycky doplnit o nějaké to historické „ale“.

[Petr Zajíček]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama