Válečníkem ve skytském hrobě byla dívka, ukázala DNA

TLDR: V roce 1988 byl na jihu Sibiře nalezen hrob mladého skytského válečníka. Týmu ruských vědců se ale nyní podařilo přečíst „jeho“ DNA a zjistili, že se jednalo o mladou dívku – bojovnici. Studie byla publikována zde.

Amazonky kam se podíváš

Téma žen-válečnic poutá pozornost nejen v moderní době, ale setkáváme se s ním od antiky. Musíme bohužel přiznat, že ve světě, kde dominují muži, byly bojující ženy vždy tu více, tu méně něčím neobvyklým a senzačním. O to více se o nich mluvilo a mluví. Ať už si vezmeme za příklad řecké mýty o Amazonkách, vikinské štítonošky či třeba českou pověst o Dívčí válce – vidíme, že statečné bojovnice byly důležitým prvkem kultury.

Jak to je ale se vztahem kultury, tradice a reálné (pre)historie? Třeba u takových Seveřanů se o štítonoškách v posledních letech hodně mluví, ale ve vědeckých kruzích panuje jistá skepse ohledně toho, co je folklór a co byla realita. Toto téma by ovšem vydalo na jiný, budoucí, náležitě tlachavý článek. Teď bychom se měli zanořit ještě hlouběji do minulosti – za prototyp příběhů o válečnicích jsou považovány zmiňované řecké mýty o Amazonkách. Nejuceleněji nás o nich v 5. stol. př. n. l. informuje historik Herodotos, který jim dává punc historické realističnosti.

Známé byly už dávno před tím, zmiňuje je i Homér, Herodotos alespoň v pár řádcích řeší historii Amazonek. Řekové je chápali jako samostatný národ a tomu odpovídá i líčení velkého historika, který popisuje, kterak Amazonky vedly válku proti Skythům. Zde se možná nalézá zrnko pravdy, ovšem náležitě přežvýkané. Tento kočovnický národ stepí jihovýchodní Evropy, totiž měli podle všeho ve svých řadách i ženy válečnice. Mohli se tedy Řekové pro Amazonky inspirovat právě zde?

Snad až pětina všech skythských žen známých z archeologických výzkumů totiž byla pohřbena s válečnickou výbavou. K tématu teď nově přispěl vědátorský tým původem z Ruska, který rozkódoval DNA jednoho mladého skytského válečníka. Ukázalo se totiž, že šlo ve skutečnosti o dívku. Teenage Amazonka je na světě!

Dokumentace nálezové situace z roku 1988. (Zdroj: A. Yu. Makeeva/Kilunovskaya et al., Stratum Plus, 2020)

Desítky let neznámé tajemství hrobu

Hrob byl objeven už v roce 1988 v lokalitě Saryg-Bulun v oblasti Tuvijské republiky Ruské federace. Ta se nachází uprostřed jižní Sibiře, na hranicích s Mongolskem. Zde je potřeba upřesnit, kdo to vlastně Skytové jsou. Sami autoři studie o dívce mluví jako o skytské, věc je ale komplikovanější. Onen termín totiž zahrnul celou řadu vzájemně propojených kultur a část autorů hovoří o „klasických“ Skytech hlavně v oblasti dnešního jihozápadního Ruska a Ukrajiny, část se tomuto termínu raději zcela vyhýbá.

Pohřeb byl datován do 8.–7. stol. př. n. l., jde tedy o starší dobu železnou a poměrně raný výskyt skytské kultury. Na lokalitě se nacházely dvě mohyly obsahující celkem 7 pohřbů, hrob „dítěte“ upoutal pozornost už při svém objevu. Obsahoval bohatou výbavu – perfektně zachovanou zbraň (něco mezi bojovým kladivem a sekerou), kožený toulec s šípy, luk, části oděvu včetně kovaného opasku a dokonce i malovanou čelenku pošitou kožešinami tarbíků (rozkošný detail).  Díky nepřístupu vzduchu se dobře zachovala masivní rakev z modřínu a hlavně došlo k částečné mumifikaci těla.

Bojová „sekera“ z hrobové výbavy. (Zdroj: A. Yu. Makeeva/Kilunovskaya et al., Stratum Plus, 2020)

Díky tomu bylo možné se po 30 letech k nálezu vrátit a vystavit ho moderním metodám. Chopil se toho badatelský tým složený z petrohradských archeologů Ruské Akademie věd a přírodovědců Moskevského fyzikálně-technologického institutu. V průběhu roku 2019 se jim podařilo přečíst genom pohřbeného válečníka, nyní své překvapivé výsledky publikovali. Ukázalo se totiž, že zesnulou je ve skutečnosti mladá dívka.

Až do DNA analýz nikdo nepochyboval o tom, že v hrobě leží chlapec. Hezký příklad válečníka-pubescenta, který se už ve věku dospívání zařadil po bok válečnické elity a jako takový byl i pohřben. Do tohoto předpokladu teď nové zjištění hodilo genderové vidle.

Šípy z hrobové výbavy (Zdroj: A. Yu. Makeeva/Kilunovskaya et al., Stratum Plus, 2020)

Za časů dávných válečnic

Jak jsme už řekli, o ženách válečnicích jsme ze skytského prostředí věděli už dříve. Detaily jejich sociokulturního postavení jsou ale stále zamlžené. To je do značné míry dáno tím, že – jak jsme také uvedli – je někdy obtížné definovat, o jakých že Skytech se to vlastně bavíme. V případě mladé válečnice máme co dělat s okrajově východní oikumenou kmenů rozmanitých skytských kultur, navíc jde o poměrně archaický hrob.

Pro zajímavost ale zmiňme nedávný nález, o kterém se teď také dost hovoří: poblíž západoruské vesnice Děvica byla objevena mohyla se čtyřmi ženskými pohřby, tentokrát ze 4. stol. př. n. l. Dvě z žen byly přitom vybavené jako válečnice. Jde o oblast dosti vzdálenou Tule, navíc se nacházíme v mladší epoše, kdy byla skytská moc na vrcholu. Přesto však oba pohřby leccos spojuje. Jak dívka z Tulsy, tak dvě válečnice z Děvicy měly bohatou výbavu značící elitní postavení ve společnosti. Jedna (40-50 let) měla u sebe bohatě zdobenou pokrývku hlavy ze zlatých pásků, železný nůž a hroty šípů. Druhá (30-35 let) byla vybavena dvěma oštěpy a v hrobě byla uložena v pozici připomínající jezdce na koni.

Skytská válečnice z Děvice in situ. (Zdroj: Institute of Archaeology, Russian Academy of Sciences)

Vedoucí výzkumu Guliaev k tomu uvedl, že za posledních deset let nalezli jedenáct hrobů skytských válečnic. O jejich postavení ve skytské společnosti lze jenom vágně spekulovat. Jak jsme řekli, bavíme se o výrazně heterogenní kulturní oblasti a o čase několika staletí.

Někteří badatelé uvádějí, že ve skytské společnosti mohlo být postavení ženy-válečnice jaksi přirozené. V tom smyslu, že dokud jádro jejich společnosti tvořily malé kočovné kmeny, všichni jeho schopní členové se podíleli na lovu a válce, bez ohledu na pohlaví. Stejně tak je relevantní úvaha, že společenské postavení bylo důležitější, než pohlaví a že elitní válečnická vrstva byla definována hlavně svou mocí a bohatstvím – což zase naznačuje bohatá výbava hrobů.

Detail zlaté pokrývky hlavy skytské válečnice z Děvice. (Zdroj: Institute of Archaeology, Russian Academy of Sciences)

Kam koukat do budoucna

Sama mumie dívky-bojovnice ještě neřekla poslední slovo. Autoři studie doufají, že CT skenování odhalí příčinu smrti, navíc až dnes doceňujeme možnosti, které takto perfektně zachované organické materiály nabízejí.

Skutečný význam nových zjištění možná ale tkví v tom, že nás nutí si znovu a znovu klást otázky k postavení ženy nejen ve skytské společnosti. Ano, velkou část zjištěných válečníků pořád tvoří muži- podle novějších přehledů je jedna pětina válečnických hrobů ženských, přičemž ze všech nalezených žen byla zbraněmi vybavena opět jedna pětina. Dodejme ale rýpavě, že nová studie ukazuje, že leckterý dříve nalezený pohřeb označený za mužský by stál za revizi. Ze Skytů to automaticky nedělá národ Amazonek. Ukazuje se ale, že někdejší paušální odmítání mýtů o Amazonkách a jiných válečnicích a označování ho za pouhý folklór, nebylo na místě.

Stejně jako nejde uvažovat o bojujících ženách jako o pouhé kuriozitě. Ostatně, i v naší archeologii bychom našli nejeden „mužský“ hrob, ve kterém překvapivě ležela žena. Nové objevy a zjištění tak především přináší příležitosti dozvědět se více o válečnicích a princeznách bojovnicích (pardon, to jsem si nemohl odpustit, na Xeně jsem vyrůstal) a jejich elitním postavení bez nánosů dávných mýtů z jedné strany a genderových předsudků ze strany druhé.

(Zdroj: gdfalksen.com)

[Petr Zajíček]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze