Římské město detailně prozkoumáno pomocí georadaru

TLDR: Mezinárodní tým archeologů prozkoumal menší římské městečko Falerii Novi pomocí georadaru. I bez terénních prací se tak podařilo zmapovat celkovou topografii sídla, detaily budov a objevit některé nečekané stavby. Studie vyšla v časopise Antiquity.

Mocná síla radarových paprskometů

Mezi archeology se prý říká: nejlepší výzkum je žádný výzkum. Nemělo by to znamenat – alespoň to tvrdí! – že se jim nechce pracovat, ale že pokud není lokalita ohrožená stavbou či jiným plundrováním, je v dnešní době lepší ji nechat být. Archeologický výzkum je de facto řízená destrukce, při které zanikají nálezové situace a horizonty, které se utvářely po tisíciletí. Ano, vše se musí dokumentovat, kreslit, měřit, očichat, ochutnat. Nevíme ale jaké technologie přinese budoucnost a tak pokud není nutnost, je vždycky dobré něco nechat pro příští generace.

Touha po poznání je ale silná a tak se užívají stále sofistikovanější metody nedestruktivní archeologie, které umožňují poodhalit alespoň střípek z dávných dějin bez toho, aby se muselo kopat do země. To je obzvlášť výhodné u rozsáhlých lokalit, které by si žádaly plošné odkryvy, jakých se dnes dělá relativně málo.

Nástroji per ultima jsou zařízení, která umožňují přímo hledět pod povrch země, jako bychom disponovali zrakem Supermana. Jde o tzv. georadary – existuje jich celá řada a variant, které se mohou lišit technologickým řešením. Základní princip ale zůstává stejný: díky rozdílnému odrazu elektromagnetických vln v různých materiálech lze mapovat struktury pod povrchem.

Pozornost teď upoutal tým tvořený čtveřicí archeologů z Univerzity v Ghentu a z Univerzity v Cambridge, pod vedením Lieven Verdoncka. V nové studii představil výsledky jejich hraní si s georadarem, díky kterému se podařilo fascinujícím způsobem zmapovat zaniklé římské město Falerii Novi, ležící asi 50 km severně od Říma.

Lokalita a její tajemství ukryté pod povrchem (Zdroj: Verdonck et al., 2020)

Archeologická lokalita v nedbalkách

O městě se vědělo už nějakou dobu a známé je i z písemných pramenů. Založeno bylo v roce 241 př. n. l., když Římané vypudili ze severního Latia kmen Falisků. Název nově založeného Falerii Novi je vlastně odkazem na zaniklé centrum kmene, „stare“ Falerie. Sídlo tisíc let prosperovalo, během 7. stol. n. l. ale bylo postupně opuštěno. Šlo spíše o menší město, kolem prvního století v něm žilo cca 3000 lidí.

V minulosti zde byly provedeny omezené vykopávky a už v roce 2000 se lokalita mapovala pomocí magnetometrie. Už tato neinvazivní metoda odhalila překvapivé detaily struktur ukrytých pod zemí. Letošní využití georadaru však odhalilo mnohem víc. Víceméně se podařilo zmapovat celý půdorys města, identifikovat dodnes neznámé budovy a navíc sledovat i různé fáze výstavby města.

Využívání georadarů s jednou anténou je už poměrně běžná záležitost a i v našich podmínkách můžete potkat archeology, kterak po potenciální lokalitě tlačí „kočárek“ se zařízením. V případě Falerii Novi ale vědátoři použili sofistikovanější systém, který nepřipomínal ani tak kočárek, jako spíš orající traktor. Radar byl totiž tvořen soustavou patnácti 500MHz antén, což je frekvence ověřená na řadě jiných římských měst.

Díky skládání obrazových „řezů“ a pečlivému počítačovému zpracování se podařilo vytvořit mimořádně podrobný městský plán. Georadar například pomohl odstínit rušení, kdy magnetometrickému skenování bránily ve výhledu trosky kryjící detaily půdorysu zborcených staveb. Jednou z největších výzev je nakonec zpracování získaných dat. Ta jsou tvořena 71,7 miliony snímků, což odpovídá 28,68 miliardám datových bodů. Tedy přibližně 4,5 GB nezpracovaných dat na hektar. Analýza jednoho hektaru odpovídala zhruba 20 hodinám práce, přičemž celá plocha města činí asi 30,5 ha.

Terénní čtyřkolka s georadarem, hrdina celého příběhu. Ilustrace ukazuje, že rozptyl antén 0,125 m byl ještě zahuštěný opakovaným průjezdem zařízení. Rozptyl jednotlivých „řezů“ skládajících obraz tak činil pouhých 0,0625 m. (Zdroj: Verdonck et al., 2020)

Pořád je co objevovat

Představená metoda ukazuje velmi dobrou cestu, jakou se do budoucna vydat při zkoumání římských měst. Zdánlivě by se mohlo zdát, že Římané jsou v archeologii tak provařené téma, že už lze jen upřesňovat známé věci a nedají se čekat převratné objevy. Ostatně zkoumání Pompejí od 18. století bylo jedním z hlavních impulzů ke vzniku moderní archeologie a římských měst máme popsáno opravdu mnoho. Kolik jich ale bylo ve skutečnosti cíleně prokopáno? Římská říše byla urbánní civilizací, jejímž základem byla právě města. V 1. století se odhaduje jejich počet v říši na 2000, přičemž ale extenzivně prozkoumán byl jen zlomek z nich.

Na různých lokalitách sice byly provedeny velké plošné výzkumy, stále častěji se ale zjišťuje, že různá města měla svá specifika a nejen, že je nakonec obtížné definovat „typické“ město, navíc je i chybou používat jako referenční vzor ta nejlépe známá sídla. Ať už jde o Pompeje nebo třeba o přístav Ostie, tato sídla byla svým vývojem specifická a co platilo pro růst Pompejí, oblíbeného letního sídla bohatých Římanů, nemusí platit pro město jiné.

Na příkladu Falerii Novi je to výborně vidět. Georadar odhalil dosud neznámé, ale v římském městě očekávané veřejné budovy: chrám, tržiště či lázně. Už na nich ale překvapila jejich velikost a složitost, větší, než by se čekalo u relativně malého města. Ke stěnám lázní ale byly přistavěny stavby, které badatele překvapily: šlo o rozsáhlé (90 x 40 m) zastřešené sloupové pasáže otevírající se směrem do ulice, vytvářející uvnitř lázeňského komplexu jakési ústřední nádvoří. Evidentně jde o veřejnou budovu, možná s kultovní rolí, ke které ale nemáme žádnou přímou paralelu jinde.

Lázeňské budovy s velkými veřejnými stavbami neznámého účelu – nečekaně rozsáhlý komplex na tak malé město (Zdroj: Verdonck et al., 2020)

Ať žijí detaily

Sice se říká, že v detailech se skrývá ďábel, v tomto případě to ale neplatí. Naopak, míra detailů z radarového skenování je fascinující. Obzvlášť, když si uvědomíme, že archeologicky prokopat i toto relativně malé městečko by byla práce na dlouhé roky. Díky kombinaci více radarových antén bylo totiž možné vizuálně krájet různé vrstvy osídlení. V některých částech tak lze sledovat horizonty města založeného na zeleném drnu, patrně s chrámem jako první budovou.

V hlavní vrstvě kvetoucího města, mimochodem v hloubce cca 80 cm, se daří identifikovat různé typy soukromých domů tak, jak je známe i odjinud. I v relativně malém městečku tak vidíme velké atriové domy bohatých, stejně jako nájemní činžáky zvané insulae, jinak tak typické pro ulice samotného Říma. Na domech lze přitom vidět, jak byly v průběhu staletí opravovány a upravovány. Vrcholná stavební fáze odpovídající prosperitě prvních staletí císařství je pak zjevně zasažena úpadkem krize a zániku říše.

Radar totiž odhalil i takové detaily, jako množství chybějících kamenů, hlavně u atriových domů – Falerii Novi v době zániku postihlo to, co spoustu jiných římských měst: z někdejších paláců se staly kamenolomy. Ostatně blízké středověké město je založeno už asi 200 let po opuštění římského sídla. Obrovský potenciál radarového mapování se pak ukazuje na příkladu divadla, u kterého se podařilo zobrazit v řezech různé fáze výstavby budovy.

Příklad kresebná interpretace získaných dat – šedě jsou stěny, červeně volné povrchy a modře vodovodní potrubí (Zdroj: Verdonck et al., 2020)

Radarujme, radarujme!

Při terénním archeologickém výzkumu se postupuje vlastně stejně, jako se chová použitý radar. Odstraňují se postupně jednotlivé vrstvy a to, co se v průběhu dějin slilo do jednoho celku, se pokud možno dekonstruuje zpátky do časových horizontů. Nevidíme tak obrázek města jako na fotografii, zachycující jeden okamžik, ale můžeme sledovat jeho postupný vývoj.

Hlavní síla celé studie pochopitelně tkví v nedestruktivnosti metody. Podařilo se získat nesmírné množství dat a nebylo při tom potřeba vůbec kopnout do země. Ano, detaily hmotné kultury, které tvoří jeden z pilířů archeologických výzkumů, touto metodou nezjistíme. Nevíme, zda v domech zůstaly nějaké předměty denní potřeby, zda je možné v ruinách najít umělecké výtvory, sochy, cennosti, nápisy a podobně.

Georadarový průzkum tak neposkytuje komplexní obraz archeologické lokality a terénní práce jsou pochopitelně stále nenahraditelné. Ale jako metoda prospekce je k nezaplacení. Je možné si udělat představu o nějaké lokalitě, upřesnit dosavadní domněnky – a bude-li někdy důvod, čas a peníze, pak na základě takového skenování kopnout do země. Do té doby ale může město Falerii Novi spát bezpečně přikryté pod staletí nenarušenými vrstvami zeminy, jež jsou plné informací pro budoucí archeology, a přitom pro nás nezůstává velkou neznámou.

Závěr je jasný a nepřekvapivý: znovu se ukazuje, že nedestruktivní metody prospekce založené na georadarech jsou úžasnou cestou k poznávání minulosti bez nutnosti úplně vyčerpat omezené potenciály archeologických institucí. Řečeno jinak: radarujte, radarujte víc!

(Zdroj: Verdonck et al., 20th Century Fox)

[Petr Zajíček]


Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze