Ne, v galaxii se asi neukrývá 36 mimozemských civilizací

TLDR: Aktualizované řešení hypotetické Drakeovy rovnice přišlo s možností, že by kolem nás mohly být minimálně desítky mimozemských sousedů. O to větší je škoda, že žádné nevidíme.  Studie tu.

Okurka pro dnešní den

A tak se zrodila další práce, kterou v počínající okurce rád otiskne každý plátek. Kdo by totiž nechtěl vábit vědeckým pornem o tom, že „podle nové studie je v naší galaxii alespoň 36 civilizací?“ Inu, navzdory sci-fi vizím – a jak moc, moc rád bych se dožil mírumilovného mimozemského kontaktu – je ovšem takové referování o nové práci poněkud nepřesné. Nejenže něco takového původní práce explicitně netvrdí, ale navíc k tomu také došla velkou řadou domýšlení si neznámých.

Pojďme popořadě. Tom Westby a Christopher Conselice v zaměřili na hledání takzvaných CETI neboli komunikujících mimozemských inteligencí (Communicating Extra-Terrestrial Intelligent). Opět při tom oprášili základní nápady Drakeovy rovnice, čili pravděpodobnostního určení, s jakou šancí by měl (nám známý) život v kosmickém prostoru vznikat. Od doby, kdy Drake totiž se svou rovnicí přišel, jsme se dočkali mnoha nových objevů. Zejména jde o potvrzení existence exoplanet, ale po jejich boku došlo i na nové objevy ohledně syntézy prvků v supernovách či šancí na vznik života jako takové.

Duo proto do kalkulací zahrnulo právě nové proměnné pokrývající distribuci kovů nebo délku, jakou rozvoj života do technologické civilizace může zabrat. Na základě nich pak postulovali dva možné scénáře. V prvním dochází na rozvoj civilizací až po 5 miliardách let, ale ne dříve. V druhém musí nastat mezi 4,5 až 5,5 miliardami let. Právě na základě nepřísnějšího scénáře vyšla jako nejspodnější cifra 36 civilizací, které by mohly (na základě vzorečku, ne pozorování) existovat jenom v naší galaxii.

Méně rigidní parametry pak vedou až k tisícům civilizacím, tam se však dostáváme k tomu, že různé společnosti můžou vznikat a zanikat, takže v jediném okamžiku (a ten nás zajímá, aspoň pokud nevyvineme sami pro sebe nesmrtelnost) jich budou spíše maximálně desítky.

Kde všichni jsou?

Je to prima konstrukce, ale není to nic víc, než jen myšlenkový experiment aktualizovaný o nové kosmologické znalosti. Nejde o pozorování! Nejde o tvrzení! O co jde, je především další prohloubení Fermiho paradoxu. Pokud bychom totiž měli ve svém okolí 35 jiných civilizací (když odečteme sebe), také bychom si alespoň jedné, dvou mohli již všimnout. A to ačkoliv na první pohled se zdá, že výsledky práce nahrávají opaku.

Vzhledem k tomu, že Mléčná dráha má na průměr cca. 125 tisíc světelných let, a nám známý život je nejspíše možný jenom v „galaktické zóně života“, tedy v našem regionu dostatečně daleko od jádra galaxie. V případě Slunce je to cca. 28 tisíc světelných let od jádra. Naše soustava tak udělá jednu orbitu kolem středu galaxie za zhruba 230 milionů let po elipse o obvodu cca. 175 tisíc světelných let.

Pokud by bylo oněch 35 dalších civilizací (hypoteticky) rozmístěno po galaktické zóně života rovnoměrně, nejbližší bychom měli by vočko ve vzdálenosti 5 tisíc světelných let. Nejvzdálenější exoplaneta, která by mohla hostit život, je Kepler-443b vzdálená zhruba polovinu této sumy. Ale objevili jsme s pomocí gravitačního čočkování již i kandidáty vzdálenější víc jak desetinásobek této cifry. Exoplaneta SWEEPS-11 je dokonce vzdálená 27 tisíc světelných let.

Dalším faktorem je délka přežívání jiných civilizací. Pokud by se naši sousedi ve vzdálenosti (řekněme) oněch 5 tisíc světelných let dostali do fáze technologické civilizace o 10 tisíc let před námi (což je v dějinách kosmu pšouk), měli by potenciálně být s to kolonizovat i jiné hvězdy. Takže by se mohli posunout blíže k naší pozici. A pokud se tak děje již několik milionů let, alespoň jedna z oněch potenciálních tisíců civilizací by měla projít sítem a mít alespoň několik systémů domestikovaných do Kardaševovy škály 2.

Paradox stále platí

Suma sumárům, alespoň nějaké megacivilizace bychom při podobném tempu vznikání inteligencí měli dnes již pozorovat. Ne, pokud by nějakým zázrakem všechny byly na naší úrovni – ale ano, pokud by alespoň část z nich přežila své vnitřní trable (atomovou válku a tak) a začaly se rozšiřovat do okolí. Jenže my v okolí nic moc nevidíme. Možné, že nové generace teleskopů nás nakopnou blíže podobnému poznání. Ale zatím můžeme stále jenom spekulovat.

Jasně, i ono tvrzení z minulého odstavce je jenom dosazením jiné neznámé za předpoklad. V tomto případě předpoklad, že vyspělé civilizace nejenom existují, ale také se šíří do jiných soustav. Pokud tak nedělají (nemusejí se zničit, ale můžou se třeba přestěhovat do Matrixů a tak), nebo se pokročilé civilizace chovají jinak neočekávaně, může být budoucnost i nás samozřejmě notně odlišná.

Zatím však z dějin života na Zemi vidíme spíše tendenci expandovat. Takže se osobně kloním k tomu, že podobná tendence bude typická i v budoucnu. A je-li 99,9 % civilizací pacifistických, ta jediná nepacifistická by se stejně mohla v horizontu milionů let rozšířit po galaxii. Což… také stále nevidíme.

Krom diskutabilních statistických čachrů (ale na těch je Drakeova rovnice postavena od jejího vzniku) duo vědátorů z aktuální studie činí ještě jednu zajímavou extrapolaci, protože do studie započítává i červené trpaslíky. Ale, jak jsme si už řekli dříve, šance na vznik života u červených trpaslíků je dost… nejistá. Jasně, jde o malé a dlouho svítící hvězdy. Jenže to také znamená, že pro zónu života musejí zdejší planety obíhat mnohem blíže povrchu hvězdy. Takže je také mnohem intenzivněji zasahují erupce.

Hledání pokračuje

O něco správnější titulek poutající na nejnovější práci by tak zněl „V naší galaxii je místo pro 36 civilizací, plus mínus pár tisíc“. Nejenže to indikuje, že je rozhodně velmi dobře možné, že jsme tedy aktuálně v galaxii zcela sami, ale také to negarantuje, že život jinde – i pokud existuje – musí nutně přeskočit do stavu civilizace.

V mém obýváku je, konec konců, také místo pro 36 pornohvězd, ale to bohužel nutně neznamená, že se tam doopravdy nacházejí.

[Ladislav Loukota]

Víc o Fermiho paradoxu taky v této prastaré nahrávce.

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]