Genové terapie léčí obezitu a zvětšuje svalstvo (u potkanů)

TLDR: Testy na zvířatech naznačují, že i jen genová nadexprese může mít pozitivní vliv na hormony ovlivňující zdraví. Příklady minulosti i riziko zneužití ale varují před přílišným optimismem. Studie tu a tu.

Věčný boj s (nad)váhou

Jedním z nejsmutnějších okamžiků mého života byl moment, kdy na mého tehdy korpulentního otce „překvapivě“ nefungovaly hubnoucí „byliny“, které si draze koupil na hubnutí. Naděje, kterou vkládal do poznatků vědy a techniky v rámci tehdy čerstvého tržního systému, byla nulovým efektem (spolu s investicí) pošlapána tak hutně jako náš trávník poté, co přes něj přešel. O to víc je pro mne otázkou, zdali nejsou liché i naděje vkládané do posledních pokroků na poli genových terapií pro redukci hmotnosti.

První studie se objevila již na přelomu roku a propagovala protein sestrin. Jak jsme již rozebrali s Olgou z kanálu Olinium (teda spíše ona rozebrala), sestrin je zřejmě jedním z proteinů, které našemu tělu dodávají benefity fyzické aktivity. Náš organismus je totiž komplexní biochemická továrna a o jeho aktivitách, jako kupříkladu o cvičení, si musejí jednotlivé komponenty mezi sebou říct. Sestrin je tím, čím si to říkají.

Co se ale stane, pokud si do těla sestrin píchnete jen tak pro srandu králíkům? Právě to zkoumali vědátoři pod vedením Myungjin Kima překvapivě nikoliv na králících, nýbrž na muškách a potkanech.

Zvýšení produkce sestrinu u obou druhů zvýšilo také fyzickou odolnost a měřitelné projevy fyzického zdraví. Hmyz i hlodavci běhali jako čamrdy a měly také daleko vyšší výdrž. Závěr je jasný – pokud bychom sestrin uměli dodat (či zvýšit jeho produkci) u lidí upoutaných na lůžko, kteří příliš cvičit jaksi nemůžou, mohli bychom u nich zvýšit také celkové zdraví.

Tisíce paraplegiků nebo i lidí, kteří jsou na lůžko upoutáni jen dočasně, můžou jásat! Na rozdíl od laciných „tukožroutů“ se totiž zdá, že principy zvýšení produkce nějakého hormonu objektivně ukují minimálně na zvířecích modelech. Nicméně, na místě je stále otázka, která vás napadne i u druhé studie – nebude se to zneužívat, a bude to bezpečné?

Ještě není všemu konec

Pokud sestrin vlastně „jen“ dodával nějakou míru benefitů cvičení, ale bez cvičení, novější práce už vyloženě smrdí potenciální šlamastikou. Tahle druhá studie se objevila z kraje května, a tentokrát dosáhla ještě zajímavějších výsledků. V první řadě totiž výzkumníci prováděli výzkum na potkanech, kterou jsou již savci. Jak jsem opakoval již milionkrát, úspěch u zvířecích nárůžníků zdaleka negarantuje úspěch u lidí. Je to ale na rozhodně blíže než hmyzáci.

Vědátoži z Washingtonské univerzity každopádně na hlodavcích navýšili schopnosti tkání produkovat protein folistatin. Vlastně nebylo ani třeba vnášet nějaký nový gen – jenom se posílila exprese genů, které již biočichové měli. Folistatin sám zvyšuje růst svalové tkáně, takže i když byly následně potkani krmeni jako meníčkem z Mekáče, nenabírali tuk, ale brali si ze stravy jenom svalovou hmotu. A to tak, až se měli dvojnásobný přírůstek vůči kontrolní skupině.

Co se stalo s přebytečnými kaloriemi? Tělo je ignorovalo – zajděte si na záchod, abyste pochopili, kde nakonec skončily. To samozřejmě automaticky neznamená, že by si podobnou terapii měli do sebe píchat hned lidé. Krom vlivu genové terapie samotné by mě zajímal i dlouhodobý vliv na metabolizaci potravy…

Ony se již v minulosti objevily některé biochemické postupy, které by k redukci hmotnosti také fungovaly – jenže měly příliš mnoho negativních vlastností. Na kokainu či heroinu vám třeba také typicky ubíhá váha, ale přesto je nelze k hubnutí úplně doporučit! Navíc máme již některé aplikované chirurgické metody pro úbytek hmotnosti – třeba liposukci. Také to ale není úplně dokonalé řešení z hlediska ceny a vlivu na zdraví. Lze odtušit, že i budoucí genové terapie tak budou mít podobné mušky, ač snad v menší míře.

Autoři studii nicméně doporučují svou terapii primárně ke zvažování u morbidně obézních lidí, kteří jsou objektivně za hranicí nutnou pro minimálně cvičení. Samozřejmě až po zjištění, zdali metoda funguje u lidí, a je bezpečná. I méně dokonalá terapie by u takových pacientů mohla být lepší než sedět na kavalci a čekat na infarkt.

Zdroj: Paramount Pictures/Vlastní

A co když to bude fungovat?

Aby mne někdo nechápal špatně – je naprosto fenomenální, že podobný výzkum vzniká! A může rozhodně přinést významné zlepšení stavu jak lidí s omezenou pohybností, tak obézních. A zcela jistě nemám nic proti genové terapii! V neposlední řadě platí, že jde stále o velmi základní výzkum. Může trvat klidně několik dalších generací, než něco podobného dorazí k lidem. Pokud to k nim dorazí. Tou dobou navíc už všichni budeme třeba jíst Amarouny nebo fotosyntezovat, takže nám to bude šumák…

V případě, že metoda ale bude fungovat tak, jak si dnes optimisté malují, je na místě zdrženlivost z druhého důvodu – velmi by mne totiž zajímalo, jak rychle a v jaké míře by se z podobných terapií stal významný společenský fenomén. A co by to vůbec se společností udělalo!

Představa, že můžeme být všichni svalnatí jako ze žurnálu, a přitom budeme (pravděpodobně) i mnohem zdravější – to celé aniž bychom se vlastně museli moc hýbat – by mohla být nejzásadnější společenskou změnou snad možná od vynálezu hormonální antikoncepce. Jenom ve větším!

Jasně, obě studie mluví jenom o aplikaci pro lidi s nějakou chorobou. Ale asi všichni tušíme, že úspěch u pacientů by v případě absence výraznějších negativních jevů vedl i k aplikaci pro běžné civily. Stačí vzpomenout na zneužívání anabolických steroidů. I tohle jsou přirozené látky v těle – smyslem bylo původně ostatně napomoct hojení u pacientů po nehodách. Avšak přílišné (a typicky neodborné) užívání steroidů může vést k poškození orgánů, nemluvě o poškození profesionálního sportu.

Jestli někoho dnes bolí hlava kvůli sportovnímu dopingu, měl by si připravit pořádnou zásobu Ibalginu na svět s nadměrnou expresí sestrinu a/nebo folistatinu.

Ale nejde ani o zcela hypotetický nápad. Společnost Kriya Therapeutics již vybrala 80 mega doláčů na první fázi výzkumu genové terapie, kteří by léčila oba druhy diabetes, ale i morbidní obezitu. Ačkoliv bych rozhodně nevsadil ani pětník na to, jestli se jim to podaří v horizontu let či dekád, momentálně se úspěch podobného projektu definuje už otřepaným „kdy to bude?“, a nikoliv „zda to bude“.

[Ladislav Loukota]

Na druhou stranu je pravda, že třeba zanášení cév a infarkty vlivem toho máme mezi savci skoro omylem…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze