Ve svatyni starověkých Izraelitů se pálilo konopí

TLDR: Starověké svatyně Izraelitů jsou stále málo prozkoumané téma. Izraelští archeologové teď přicházejí se studií, která říká, že v jednom z těchto „Domů Jahveho“ docházelo k vykuřování konopím. Publikována byla zde.

Od Chrámu ke chrámu

Starověké dějiny Izraelitů jsou komplikované a spletité. Tisíciletá historie oblasti dnešního Izraele se prolíná s biblickou tradicí a tak je někdy obtížné držet se tvrdých dat zjištěných například archeologií. Jednou z epoch, o kterých hovoří i Starý zákon a zároveň ji zkoumá archeologie je doba Judského království (10. – 6. stol. př. n. l.). Zpočátku méně významné ze dvou izraelitských království se po zničení severního Izraele stává centrem kultury starověkých Židů a tehdy také roste význam města Jeruzalém.

O co květnatější jsou popisy biblické, tím méně je pramenů z jiných zdrojů. Týká se to i samotného náboženství izraelských kmenů. V době Judského království byl podle biblických zpráv centrem náboženství tzv. První chrám v Jeruzalémě, postavený v 10. století a zničený v roce 576 př. n. l. Babyloňany. Pozdější Druhý chrám jej úplně překryl a tak se o jeho podobě neví víc, než říkají svaté texty. O to větší enigmou je existence případných dalších svatyní a jejich fungování. Extrémní výklad dokonce říkal, že Židé oné doby jiný chrám, než Chrám (ehm) neměli.

To je dnes sice vyvrácené, postavení těch několika málo archeologicky zjištěných svatyní ve vztahu ke Chrámu je ale nejisté. Tím víc, že v zemi navíc existovaly prvky jiných semitských náboženství. V 60. letech byl odkryt judský chrám na lokalitě Tel Arad, který byl dlouho označován za jediný další známý svatostánek Židů před babylonským zajetím kromě Jeruzaléma. To už dnes neplatí, nicméně Tel Arad pořád poutá zaslouženou pozornost.

Eran Arie, archeolog Izraelského muzea v Jeruzalémě, publikoval nedávno s kolegy studii, která se k záhadám aradského chrámu vrací. K otázce konkrétní podoby praktikování kultu teď totiž přispívají zjištěním, že ve svatyni nebylo páleno jen kadidlo, ale i konopí!

Lokalita Tel Arad. Svatyně se nachází v centrální pevnosti na kopci. (Zdroj: commons.wikimedia.org, Public Domain)

Starozákonní pokouřeníčko

Tel Arad se nachází na okraji pouště Negev. Místo bylo osídleno Kanaánci už v době bronzové, v době železné se zde nacházelo prosperující sídliště Izraelitů, spadající do zmiňovaného Judského království. Archeologicky byla zkoumána od roku 1962. O religionistických studiích samotné svatyně by se dalo popsat mnoho stran. Zároveň ale byl výzkum publikován jen v dílčích studiích a doposud ne souhrnně. Vedoucí výzkumů předpokládal, že svatyně byla užívána asi 350 let, současný názor se kloní spíše jen k necelým 50 letům aktivní existence vymezeným roky 760 a 715 př. n. l.

Chrámový okrsek tvořilo nádvoří a vedlejší budovy. Sama svatyně měla 10,5 na 3 metry, uvnitř byl ještě vydělen prostor tzv. velesvatyně. Tak se označuje část vyhrazená těm nejniternějším rituálům. V malém výklenku zde dle tehdejších pravidel představovala Boží přítomnost kamenná stéla pokrytá patrně červenou barvou. Významná je i existence oltáře, kde byly patrně prováděny zvířecí obětiny. Pro nás je klíčová existence dvou tzv. kadidlových oltářů po stranách schodu do velesvatyně.

Jde o dva vápencové, hranaté sloupy o výšce asi 90 cm a 1,1 metru, které na horní části mají miskovité prohlubně. Už při výzkumu v 60. letech na nich byly nalezeny zbytky organického materiálu. Nepodařilo se tehdy úspěšně provést analýzu jejich obsahu, předpokládalo se ale, že v nich docházelo k pálení kadidla. Kadidlo je vonná pryskyřice kadidlovníku míchaná s myrhou a balzámem. Při pálení vydává příjemné aroma a Bible tuto praxi často zmiňuje. Výzkum svatyně proběhl už před padesáti lety, ke složení kadidla se ale badatelé nyní vrátili.

Možná podoba svatyně z Tel Aradu. Hlavní oltář pro obětiny je venku, kadidlové oltáříky jsou uvnitř velesvatyně (vchod vzadu) a nejsou vidět. (Zdroj: commons.wikimedia.org, autor Mboesch)

THC!

Svatyně z Tel Aradu byla rozebrána a znovu složena v muzeu. Odborníci mimochodem upozorňují na to, že podle původních fotografií z výzkumu se změnila podoba hlavního oltáře oproti tomu, co je dnes prezentováno. To má docela zásadní konotace religionistické, my to ale uvádíme jen pro zajímavost. Samotné „kadidlové oltáře“ jsou umístěny tak, jak stály v původní svatyni.

Přestavba expozice muzea donutila pracovníky s díly hýbat a promýšlet koncept celé svatyně. Při té příležitosti se badatelé předkládající novou studii vrátili k oněm organickým zbytkům stále zachyceným na vrcholcích sloupků. Moderní analýzy pak uspěly tam, kde se před padesáti lety přestalo.

Předně se zjistilo, že vzorky byly pravděpodobně odebrány jen z jednoho oltáříku, kde zůstalo už jen lehké zabarvení. Na tom druhém se ale stále nachází hmota nalezená při výzkumu a tak nepochybně pocházející z 8. stol. př. n. l. Při nově provedené analýze jejího složení se pak ukázaly překvapivé výsledky. Na obou sloupcích bylo prokazatelně páleno kadidlo. Už to samo o sobě má význam, neboť jde o první archeologický prokázané pálení kadidla v kontextu kultu – až doposud se spoléhalo jen na písemné zprávy.

Na větším ze sloupků ale kromě stop kadidla byly také pozůstatky látek jako tetrahydrokanabinol (THC), kanabidiol (CBD) a kanabinol (CBN) – tyto kanabinoidy jsou neklamným důkazem toho, že zde docházelo k pálení konopí setého, proslulého svými psychotropními účinky. Jeho evidentní přítomnost při rituálech možná nepřekvapí – tak nějak podvědomě tušíme, že tato rostlina byla, obzvláště v kultech východu, přítomna v lidské kultuře od pravěku. Je to ovšem poprvé, co se podařilo konopí identifikovat v takovémto kontextu archeologicky. Ještě dodejme, že se ve směsi nacházel také zvířecí tuk, asi pro podporu hoření.

Původní díly svatyně vystavené v Izraelském muzeu. V detailu jsou vidět zkoumaná organická rezidua na dvou sloupcích (zdroj: Eran Alie et al.)

Význam organického sajrajtu

Ukazuje se, že není radno podceňovat ani revize dávno dokončených výzkumů. Pravda, sama interpretace svatyně se tím nemění. Ta je totiž taky poměrně zamotanou záležitostí. Na místě se našly střepy s nápisy „Dům Jahveho“, ale není jasné, zda hovoří přímo o Tel Aradu či zda neodkazují na jeruzalémský Chrám. Archeologové a religionisté uvažují, že v aradském chrámu mohl být současně uctíván Jahve (Hospodin) a jeho žena Ašera. Jedna okrajová teorie dokonce říká, že mohlo jít o společnou izraelitsko-kanaánskou svatyni, kde mohl být ctěn i Baal.

 „Hospodinova žena?!“, říkáte si zaraženě? Důvody, proč má pozdější monoteistický Bůh manželku by se daly opět líčit dlouho. Se značnou mírou zjednodušení to vysvětleme tak, že v rámci vývoje archaického judaismu a ostatních semitských náboženství docházelo k posunu, kdy kult Jahveho vychází z kultu božstva El, jehož je Ašera původně ženou. Jahve se stal později hlavním božstvem, vedle jeho kultu ale bujely i paralelní božstva jako např. Baal či právě Ašera. O tom se ostatně zmiňuje i Starý zákon. Teprve až po návratu z babylonského zajetí a stavbě Druhého chrámu v 6. století se stává judaismus nekompromisně monoteistický. Společné uctívání Jahveho a Ašery by mohly naznačovat právě dva kadidelnicové sloupky či oltáříky různé velikosti.

Interpretaci výše řečeného nový objev THC ve svatyni tedy nijak nenarušuje nebo neposouvá. Na druhou stranu nám ukazuje, že sice můžeme psát úvahy v širších náboženských souvislostech, o běžných praktikách kultu toho ale nevíme zase tolik. Prováděly se rituály, dělaly se obětiny – dobře, a co dál? Jak konkrétně vypadaly některé úkony liturgie už zjistit nemůžeme. O to cennější je i malý střípek poznání, který nás informuje, že při praktikování kultu byl prostor svatyně intenzivně vykuřován nejen pro libou vůni kadidla, ale zjevně i pro prohloubení transcendentních prožitků. Protože jak je možná někomu z vás TEORETICKY známo, aplikace THC v takové situaci dovede divy.

Zdroj: Avengers/Marvel, Vlastní

[Petr Zajíček]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze