Švédští vědci dovedou léčit mrtvici u krys

TLDR: Mozek je možné po prodělané mrtvici do jisté míry regenerovat. Naznačuje to alespoň studie u modelových zvířat. K testům u lidí je daleko, přesto jde o pozitivní zjištění. Studie tu.

Tichý zabiják

Krysy nemají zrovna nejlepší pověst. Dnes možná jejich renomé boří netopýři, ale historicky vzato jsou krysy s epidemiemi spojovány mnohem častěji – a přitom tak trochu neprávem! Jasně, krysy se rády rochní v odpadcích, ale kdo ne? Podstatné je, že spolu s některými dalšími hlodavci jsou krysy svým organismem relativně podobnější lidem než mnozí jiní savci. Proto od nich na lidi lépe přeskakují nemoci – ale proto nám nyní možná nepomůžou i s léčbou mrtvice!

Cévní mozková příhoda neboli mrtvice, je způsobená náhlým přerušením proudění krve v části mozku. Mrtvice může být způsobena krevní sraženinou, nebo náhlým krvácením. Pokud není včas léčena, může mít fatální následky.

Bývá také označována za jednu z civilizačních chorob. Riziko mrtvice totiž kromě vysokého tlaku zvyšuje i nadměrná konzumace alkoholu, kouření a nezdravé stravování. Zkrátka to, co máme všichni rádi!

Každý rok ale prodělá mrtvici ve světě až 15 milionů lidí, z čehož až 5,5 milionu na následky mrtvice zemře. A z těch co přežijí má více než polovina trvalé následky. Těmto lidem ale možná svitla naděje. Vědátoři z Lundské univerzity ve Švédsku se totiž přišli na to, jak léčit následky mrtvice. Teda alespoň u krys.

zdroj: Safely Endangered, Vlastní

Cesta do nitra krysákova mozku

Nejprve poznejme našeho nepřítele. Při cévní mozkové příhodě dochází k přerušení přívodu okysličené krve do určité části mozku. Naše mozková tkáň je na okysličení velmi citlivá, a každou minutu bez kyslíku umírají miliony mozkových buněk. Každá z nich může znamenat „ztracenou vzpomínku“ – a kus našeho já.

Proto i když se podaří včas odstranit krevní sraženinu, která mrtvici způsobila, dochází často k poškození mozku. Následkem toho může být ztráta řeči, ztráta koordinace a částečné nebo úplné ochrnutí. Právě s léčbou těchto následků by ale mohl pomoci nový lundská studie pod vedením týmu vědátora Zaal Kokaii a jeho kolegátorů Olle Lindvalla a Sary Palma-Tortosy. Ti se zabývali léčbou následků mrtvice u krys. A využívají k tomu lidské kožní buňky.

Konkrétně sáhli po kmenových buňkách získávaných z kožních buněk. Jak jste asi už někdy zaslechli, kmenové buňky mají schopnost změnit se v jiný typ buněk, například svalové, kostní, nebo právě nervové buňky. Kožní kmenové buňky jsou tedy upraveny tak, aby se z nich staly buňky nervové.

Tyto nervové buňky byly následně implantovány do mozku krys, které prodělaly mrtvici. Cílem byly oblasti nejvíce zasažené mrtvicí a kde došlo k největší ztrátě nervových spojení. Zpočátku to vypadalo, že se nic moc neděje – ale zhruba po šesti měsících se krysy začaly zotavovat. Vrátila se jim pohyblivost a cit v ochrnutých končetinách, u některých dokonce došlo k téměř úplnému zotavení z následků mrtvice!

Autoři se následně mezi bujarými oslavami dokonce pomocí moderních zobrazovacích metod podívali na to, co se s implantovanými buňkami v krysím mozku dělo. Zjistili, že tyto buňky začaly v poškozených oblastech vytvářet nová nervová spojení a nahrazovat tak odumřelou tkáň. A nejen to, některé dokonce vyslaly nervová vlákna i do jiných oblastí mozku a „přemostily“ tak poškozené oblasti.

Transplantované nervové buňky (vpravo nahoře) vysílají nervová vlákna do jiných oblastí mozku.
Zdroj: Lund University

Poděkujte krysám

Možnost skutečně opravit mozkovou tkáň poškozenou mrtvicí, a nahradit ztracená nervová spojení, je rozhodně fascinující výsledek! Samozřejmě nemáme ani nejmenšího tucha, co by taková náprava udělala s osobností. Myší se na jejich vzpomínky nezeptáme. Vše, co můžeme sledovat, je návrat kognitivních funkcí. Takže lidští pacienti by se třeba po mrtvici naučili zase lépe chodit a mluvit, ale možná by pořád přišli o některé vzpomínky.

K lidským testům je ale stále setsakra daleko. A regenerace mozku neřeší ani akutní záchranu pacientů s mrtvicí – takže by rozhodně nešlo o zázračný posun vstříc budoucnu, kdy nad mrtvicemi mávneme rukou jako nad variací odřeného kolene! Pokud se ale tato metoda osvědčí, mohla by to stále změnit život řadě pacientů po celém světě, kteří žijí s trvalými následky mrtvice.

Jak ale řekl Olle, je před námi ještě dlouhá cesta. Vědátoři v této studii zkoumali zatím pouze krysy. Laboratorní krysy, ač jsou dobrým modelem pro vývoj nových lékařských metod, zkrátka nejsou lidé. Krysí mozek je mnohem menší a méně komplikovaný než ten náš. Než se tedy začnou takto léčit následky mrtvice u lidí, bude tuto metodu třeba ještě pořádně prozkoumat. Není například jasné, jak tyto transplantované buňky ovlivňují paměť, a jestli tyto transplantace nemají nějaké vedlejší účinky.

Pokud ale výzkumníci uspějí, transplantace mozkové tkáně by bylo možné využít i při léčbě jiných vážných zranění, při kterých došlo k poškození mozku. Krysy sice při současné světové epidemii nemají zrovna nejlepší pověst, ale zrovna tyhle krysy by nakonec mohly pomoct milionům!

 [Svatopluk K. Skoupý]

S mozkem je jenom trápení. Naštěstí jej možná zmírní i (odborně podávaná) MDMA!

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze