TLDR: Nejenže výzkumníci dosáhli rekordního věku při přeměně buňky na kmenovou, ale navíc ji totiž zregenerovali telomery. Ukazuje to, že věk není bariérou pro buněčnou obnovu. Studie tu.
Vstříc nesmrtelnosti (jednou)!
Bender říkával, že cokoliv krom nesmrtelnosti je plýtváním času. Tedy, říkával to alespoň na internetovém memu. Na každý pád, tohle moudro je dnes stále aktuální. Ačkoliv hlavní vědecké proudy dnes vedou boj s COVID-19, pandemie jednou odejde. Ale zápas s tradičnějšími chorobami tu s námi zůstane i poté.
Jednou z cest, jak omezit srdeční či neurodegenerativní choroby vede právě skrze omlazování. Zatím jde spíše o vysněnou ideu, která je daleko od praktické realizace. Vícero studií z poslední doby ovšem naznačuje, že regenerace buněk není jenom cestou k delšímu životu, ale i omezení věkem podmíněných nemocí.
Nemoci mozku a srdce, stejně jako mnohé metabolické choroby nebo třeba stará dobrá rakovina vzrůstají spolu s tím, kolik máte letokruhů. Pokud bychom tak dovedli lidské tělo omlazovat, mohlo by to nakonec způsobit i výrazně nižší tlak na zdravotnictví jako takové.
A právě to se vědátorů zase jednou povedlo! Tým pod vedením Jieun Lee – University of Michigan totiž úspěšně přeprogramoval buňky dárkyně na buňky kmenové! Toto není až zas taková hitparáda, až na jeden detail. Dárkyně byla totiž supercentenariánka, což je sofistikovaný výraz proto říct, že ji bylo celých 114 let!

Věk není (takovou) bariérou
Ačkoliv tvořit kmenové buňky z buněk naprogramovaných není nic nového, ještě nikdy se nenašla odvážná prapraprababička, která by vědcům půjčila trochu své nesmrtelné krve! K čemu to však je?
Kmenové buňky nejsou super jen kvůli tomu, že se z nich dá naprogramovat prakticky jakákoliv buňka, což se dá využít například pro léčbu příbuzných onemocnění či zranění. Jsou také super nástroje právě ke studiu rakoviny, regenerace nebo například stárnutí!
Ale zpátky k naší dárkyni. Supercentenariáni jsou pro vědu zajímavý fenomén. Nejen, že pomaleji stárnou, ale jsou až překvapivě imunní vůči chorobám jako je např. Alzheimer či Parkinson, což je podle všeho podmíněno spíše geneticky, a jen v menší míře životním stylem.
Pokud tedy pochopíme, které geny jsou pro dlouhověkost klíčové, můžeme se naučit je aktivovat či vpravovat i u nás ostatních, kteří pro stoletost nemáme takové vlohy.
A jak se dařilo prastarým buňkám oproti jiným věkovým kategoriím? V porovnání s třiačtyřicetiletým dárcem a osmiletým pacientem s progerií, si buňky stařešinky vedly velmi obstojně! A ačkoliv méně často, tímto přeprogramováním se u buněk povedlo zregenerovat i telomery, tedy “ochranné konce” chromosomů. Věk těchto buněk se tím pádem efektivně snížil na 0! Přesto na nesmrtelnost asi nečekejte…

O milimetr blíž
(Nic z toho samozřejmě automaticky neznamená, že můžete jít vybrat své penzijko a vyrazit za něj na bujarou domácí oslavu! Ani nejnovější studie negarantuje, že se dočkáme prodlužování života v dohledné době. Tradičně panují třeba obavy, zdali úpravy telomerů z omlazených buněk nevytvoří buňky nádorové. Kroků k tomu, abyste si píchnuli koktejl a žili do tisíce let, zbývají ještě stovky tisíc…
Víme však nově, že věk zřejmě není bariérou k omlazování buněk. A to je podstatné, poněvadž donedávna ohledně podobné možnosti panovaly pochybnosti. Marginálně se tak případná „vakcína dlouhověkosti“ přiblížila naplnění! )
Na závěr tedy nezbývá než dodat, že supercentenariány není radno podceňovat. Mohli by tu s námi totiž pobýt ještě pár staletí!
[Martin Lukáč]
Možná, že nám pomůže i sestrin alias „protein, díky kterému byste mohli cvičit i na gauči“…
Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]