Domorodá civilizace Floridy vzkvétala díky důmyslnému systému zásobování rybami

TLDR: Předkolumbovská civilizace Kalusa byla pozoruhodně rozvinutá, třebaže se živila především rybolovem. Dle nové studie byla její prosperita umožněna díky systému zátočin, kde bylo možné shromažďovat ryby získané z celé „říše“.

Dnešní menu je ryba á la créme

Předkolumbovské civilizace Severní Ameriky stojí někdy lehce ve stínu svých sestřenic mezoamerických a jihoamerických. Tedy, ne úplně, ale v obecném povědomí zůstává zakořeněná představa domorodých říší jihu, ať už Aztéků, Mayů či Inků, zatímco sever obývají v našich hlavách stereotypní kmeny stepních indiánů. Evropskou optikou se tak někdy zapomíná, že i na území dnešních USA se utvářely útvary, které se svou organizovaností blížily jisté státnosti či „říši“ (samozřejmě, v domorodém pojetí). Jednou z takových civilizací byl i lid Kalusů, který obýval Floridu.

Španělští objevitelé – a později dobyvatelé – se s nimi dostali do kontaktu v průběhu 16. století a o kaluském náčelníkovi hovořili jako o „králi“. Proto se někdy můžeme setkat i s ne příliš přesným termínem království Kalusa. Díky zprávám Španělů víme, že kalusská společnost byla výrazně sociálně stratifikovaná a elita v centrálním „městě“ byla schopná vydržovat poměrně početnou družinu bojovníků. Také dokázali vybírat tribut, či chcete-li daň, z relativně rozsáhlého území jižní poloviny poloostrovu Florida. Tato společnost tedy jisté rysy státní organizace nesla, byť se její dominium nedá srovnávat s jihoamerickými říšemi. Díky antropologickým a archeologickým výzkumům také víme, že kvetla a harmonicky se rozvíjela po několik tisíciletí.

Tyto skutečnosti jsou o to pozoruhodnější, že podle všech zpráv se Kalusové vůbec nevěnovali zemědělství. Žili životním stylem lovců a sběračů, přičemž drtivou většinu jejich kořisti tvořily ryby a mořské plody. Bylo tedy malou záhadou, jak společnost bez potenciálu zemědělství mohla dosáhnout takové míry organizovanosti.

Nová studie amerických archeologů, pod vedením Victora Thompsona z University of Georgia a Williama Marqurdta z University of Florida, přišla s překvapivým zjištěním. Kalusové dokázali vytvořit systém uměle budovaných nádrží, které umožňovali shromáždit nebývalé množství ryb na jednom místě. To umožňovalo složitější organizovanost společnosti, sociální stratifikaci – a obecně roztáčet kola civilizace tak, jak to jinak známe hlavně od zemědělských kultur.

Rozsah území Kalusů na Floridě, červeně jádro. (zdroj: Wikimedia Commons)

Záhada říše bez zemědělství

Kalusové poutají pozornost badatelů už několik desítek let. Autoři studie ale uvádějí, že až v posledních 35 letech, od prvních velkých archeologických výzkumů, začínají toto původní obyvatelstvo Floridy pořádně objevovat. Jeden z mnoha kmenů původně žijících na území USA se ukázal být pozoruhodným společenstvím vykazujícím stupeň organizace směřující po stejné civilizační stezce, jako kráčeli například Aztékové či Inkové.

Počátky kultury sahají asi 2000 let do minulosti, přičemž během této dlouhé doby Kalusové postupně vybudovali civilizaci, která dosáhla pozoruhodného stupně politické organizovanosti. Ne nadarmo o ní Španělé hovořili jako o (divošském, samozřejmě) království. V čele stál náčelník a jeho rod, existovaly ale i posty, které bychom označili jako úřední – velitel bojovníků, vrchní kněz, správce daně a podobně. Kalusské území sahalo v době největšího rozkvětu od západního pobřeží Floridy po východní a zabíralo zhruba přesnou polovinu poloostrova.

Největší pozornost badatelů upoutaly překvapivě rozsáhlé projekty domorodců. Archeologové nalezli na mělčinách pozůstatky rozsáhlých sídlišť, působivých vodních kanálů či umělých ostrovů ze skořápek. Od Španělů zase víme, že do hlavního „města“ Calos se sbíhaly nitky dálkového obchodu a v naturáliích odváděných daní. Společnost měla komplikovaný náboženský systém a kromě běžných lidí a bojovníků elita kontrolovala i celou řadu specializovaných řemeslníků, specialistů a pravděpodobně i úředníků. Jinými slovy, nechybělo mnoho, abychom vedle notoricky známých předkolumbovských říší automaticky řadili i říši Kalus. Na vrcholu rozkvětu ale tento pozitivní civilizační vývoj uťal příchod Evropanů. Jak jinak, pochopitelně.

Jak jsme ale už řekli, badatelům nedala spát jedna otázka – jak mohla takto sofistikované úrovně dosáhnout společnost, která podle všeho neznala zemědělství? Vždyť v klasických socioarcheologických schématech chápeme zemědělské civilizace jako ty rozvinutější. Teprve až zemědělství přece umožňuje vytvářet přebytky, díky kterým může růst populace a vytvářet se složitější společenské struktury.

Rekonstrukce podoby domu vládce (Zdroj: Florida Museum)

Rybičky, rybičky, pojďte do…bazénu

Rozřešení této hádanky jsme si prozradili už na začátku. Řečená studie totiž přichází se zjištěním, které na všechno vrhá jasnější světlo. Archeologům se podařilo na lokalitě Mound Key, v oblasti někdejšího centra Calos, analyzovat uměle vybudované nádrže sloužící k přechovávání ryb. Výzkum kontinuálně navazuje na starší bádání a nejde tak o zcela převratný objev. Že tyto konstrukce nejspíše sloužily k shromažďování ryb, se předpokládalo už v minulých letech. Pravda, nějakou dobu archeologům trvalo, než vůbec vyvrátili podezření, že kalusské zemědělství prostě přehlédli. Tak těžké totiž bylo opustit myšlenkový stereotyp nutnosti zemědělství pro existenci rozvinuté civilizace.

Teprve až nová studie ale nastínila rozsah toho, jak dokázali mořské zdroje potravy Kalusové exploatovat. Na lokalitě Mound Key byly prozkoumány dvě nádrže vystavěné v podstatě na mořské mělčině. Před detailní studií se mělo za to, že jejich konstrukce byla hrubá, opak byl ale pravdou. Nádrže byli přibližně obdélné, o celkové ploše asi 3340 metrů čtverečních. Konstrukce nebyla stavěna na čistém mořském dně, naopak základem byla vrstva obrovského množství skořápek mlžů. Kalusové ohradili část zátoky, čímž vznikly jakési rybí klece. Samotné ohrazení bylo tvořeno asi metrovou stěnou ze skořápek a usazenin, o níž se předpokládá, že byla navíc osázena nějakým plotem. Studie ukázala, že veškerá konstrukce byla poměrně sofistikovaná, nešlo o nějaké hrubé vršení, ale o přesnou a pečlivou stavbu.

Součástí systému byl úctyhodný „velký kanál“ – vyčištěná a částečně prokopaná vodní cesta o šíří 30 metrů a délce cca 600 metrů. Díky němu tak bylo nejspíše možné hnát ryby do nádrží z více stran sídliště. V těsné blízkosti kanálu a nádrží se navíc nacházejí dvě velké mohyly, které na celý systém shlížejí. Kalusské mohyly sloužily jako základ velkých domů, ve kterých žily celé rody. Španělé tvrdili, že 1000 obyvatel Calosu žilo v 16 obřích domech.

Lokalita Mound Key. Rybí nádrže označeny jako West a East Court. (Zdroj: Florida Museum)

Ryby – ale co s nimi?

Do nádrží bylo možné dostat obrovské množství ryb. Badatelé si ale nejsou úplně jistí, co se s nimi potom dělo. Pokud je totiž konstrukce chápána správně, pak nádrže nebyly napojené na čerstvou vodu – ta se dovnitř musela dostávat jen v malém množství vlnami. Potvrzují to i odebrané vzorky, které naznačují kumulování organického materiálu – tedy stojatou vodu. V takovém prostředí mořské ryby mohly přežít nanejvýš několik dní.

Předpokládá se tedy, že zatímco rybáři se zabývali naháněním ryb do nádrží, jiní lidé už je mohli zpracovávat – ať už sušením či uzením. Nakonec tedy vládnoucí vrstva měla k dispozici značné množství potravy k dalšímu přerozdělení. To umožňovalo organizaci velké bojovnické družiny či vůbec možnost realizovat velké stavební akce.

Význam těchto nádrží podtrhuje i jejich datace – byly patrně budovány mezi lety 1300 a 1400 n. l. To totiž koreluje s dobou přestavby hlavního domu či paláce v Calosu, kde sídlil „král“. Civilizace tehdy dosahuje svého vrcholu – V Calosu mohlo žít ve velkých domech až 2000 lidí, populace Kalusů se počítala na několik desítek tisíc. Podle antropologů – vycházejících ze španělských zpráv – držela jedna rodina moc už asi 500 let a evidentně říši úspěšně rozvíjela.

Pořád se ale bavíme o kultuře, která, technicky vzato, neopustila fázi lovu a sběru. Základní pravidlo každé civilizace říká, že kdo maká na stavbě, věnuje se řemeslu a umění nebo vzývá bohy, ten neprodukuje potravu. Nakrmit ho musí jiní – a to ve slušné civilizaci vždycky vyžadovalo rozvoj zemědělství. Tedy, podle škatulkových schémat archeologů z 19. století. Jak je ale vidno, Kalusové si jako jedna z mála známých kultur řekla, že to zkusí jinak a že ryby dokážou uživit celé království. Věčná škoda, že byl tento vývoj uťat příchodem Evropanů – kdo ví, kam až by došel. A teď mě omluvte, dostal jsem hroznou chuť na makrelu.

Stroj fota: Zoo Zlín

[Petr Zajíček]


Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze