Koronavirus má pravděpodobně přirozený původ

TLDR verze: Je to asi boj s větrnými mlýny, ale neexistuje důvod, proč by nový koronavirus měl vzniknout lidskou aktivitou. Přenos chorob ze zvířat na lidí má dlouhou tradici, a nové sekvenování koronaviru teorii o umělém původu spíše vyvrací. Studie tu.

Ko(ro)nspirace!

Rozmohl se nám tu takový nešvar. Ještě pár dní nazpět srdce plesalo nad tím, jak se národ semkl, ušil si roušky, začal peskovat lidi chodící ven a všeobecně vzal situaci kolem epidemie ECHT VÁŽNĚ.

Jenže každá mince má dvě strany. O současné pandemii se mluví jako o nejvýznamnějším historickém okamžiku od 11. září 2001. A tak se začínají v souvislosti s koronavirem nutně metat i konspirace. Když pomineme hovadiny ohledně 5G sítí, tu nejpopulárnější o umělém původu nového koronaviru SARS-CoV-2 napůl podpořila i populární lékařka Soňa Peková, když naznačila, že ve struktuře viru jsou některé podezřelé struktury, které můžou mít umělý původ…

A tak zatímco víc jak tři desítky VĚDÁTORŮ MAKAJÍ NA OČKOVÁNÍ, popřípadě hledají jiné efektivnější léky, na které VŠICHNI čekáme jako na smilování boží, jejich kolegové přišli s několika pracemi naznačující, že nový koronavirus MÁ PŘIROZENÝ PŮVOD.

Tým Kristiana Andersena, který se specificky zaměřil na sekvenování nového koronaviru. Výzkum došel k tomu, že zásadní rysy viru, především mutace v RBD části proteinu a molekulární struktura, se shodují s tím, co lze čekat od viru přirozeného původu. Ke srovnání se přitom nabízí původní SARS i MERS.

Pravděpodobně tak mohlo dojít na dva typy přenosu. Buďto SARS-CoV-2 skutečně přeskočil mutací ze zvířecího hostitele ve formě, pravděpodobně netopýra (ale skrze mezihostitele, pravděpodobně luskouna) na člověka, s tím, že virus byl rizikový již původně. Anebo na podobný přenos došlo dříve, ale virus byl u lidí zprvu neškodný. Teprve jeho následná mutace se pak začala projevovat způsobováním onemocnění COVID-19.

Chcete to detailněji?

OK. Virový spike protein (S protein) se váže na specifický protein na povrchu napadené buňky (receptor) a zahajuje tak reakci vedoucí ke splynutí buněčné membrány napadené buňky s membránou obalující virus. Vazba je specifická, různé viry se tak mohou do napadené buňky dostávat vazbou na různé receptory. Například SARS-CoV se váže na angiotenzin konvertující enzym 2 (ACE2), MERS-CoV se váže na dipeptidil peptidázu 4 (DPP4).

S protein SARS-CoV-2 se váže na ACE2, podobně jako S protein SARS-CoV. Úsek zodpovědný za vazbu na konkrétní receptor, receptor vázající doména (pozn.: molekulární biologové jsou vážně suchaři, většina jejich pojmů je popisných…) má ale odlišnou sekvenci. Analýza vazby receptor vázající domény s ACE2 ukazuje, že vazba SARS-CoV-2 na ACE2 je silná, ale mohla by být lepší. To autoři interpretují jako silný argument proti tvrzení, že SARS-CoV-2 je produkt cílené manipulace. Pozn.: Kdyby totiž někdo navrhoval vir, snažil by se spíše o virové Porsche než o virový Trabant.

S protein SARS-CoV-2 je zajímavý tím, že má mezi S1 a S2 podjednotkami krátký úsek několika aminokyselin (polybazický úsek). Tento úsek nebyl dosud pozorován v linii beta koronavirů, ale objevuje se u jiných lidských koronavirů. Funkční význam není známý, ale z experimentů na zvířecích modelech se zdá, že může ovlivnit schopnost viru šířit se i závažnost vyvolaného onemocnění. Pozn.: Tohle by mohlo skutečně ukazovat na laboratorní původ v interpretaci „zkoušeli, co to udělá“

Ke genetickým manipulacím s koronaviry existuje několik systémů, autoři tvrdí, že v SARS-CoV-2 není patrné, že by byl postaven na existujícím systému. Pozn.: Docela silné tvrzení a v článku málo rozvedené. Vtip je v tom, že začít s úplně novým virem znamená mimo jiné odladit si nástroje na modifikace. Vymýšlet třeba pro řešení otázky „K čemu je polybazický úsek mezi S1 a S2“ nový systém je práce hodná strýce Františka…

Hypotézu o cíleně připraveném viru tedy vylučují. Diskutují tři další obecné hypotézy:

1. Přirozený vývoj ve zvířatech před přenosem na člověka.
2. Přirozený přenos na člověka ze zvířat a následný vývoj u člověka.
3. Selekce při laboratorní kultivaci

ad 1: Hlavní podezřelí jsou netopýt a luskoun, ve kterých se mohl vyvinou SARS-CoV-2. Pro netopýra hovoří sekvenční podobnost SARS-CoV-2 a netopýřího koronaviru. Proti hovoří to, že receptor vázající doména netopýřího viru nejspíš není schopna vázat ACE2. Koronaviry luskounů mají sice menší sekvenční podobnost, ale receptor vázající domény některých virů jsou sekvenčně blízké receptor vázající doméně SARS-CoV-2 a jsou zřejmě schopné vázat ACE2.

Problém hypotézy je, že podezřelé koronavity nemají polybazický úsek mezi S1 a S2 podjednotkou. Proti tomu staví jednak to, že diverzita koronavirů u volně žijících zvířat je málo prozkoumaná, a jednak to, že na úseku mezi S1 a S2 podjednotkami se mohou mutace, delece o inzerce objevovat poměrně často, takže mohlo dojít k přirozenému vývoji.

ad 2: Tato hypotéza předpokládá nákazu zvířecím virem a následný vývoj v SARS-CoV-2 při nerozpoznaném šíření mezi lidmi. Hypotéza by vysvětlila zisk polybazického úseku spojujícího S1 a S2 podjednotku. Takový scénář má testovatelné předpovědi, které ale ještě nebyly testovány.

ad 3: Únik koronaviru z laboratoře je v zásadě možný, takové nehody se v minulosti skutečně staly. Teoreticky je vážně možné, že viry pěstované v laboratoři získaly afinitu vázat se na ACE2 a navíc u nich došlo k inzerci polybazického úseku mezi S1 a S2. To by ale znamenalo pasáž viru tak, aby se vázal na lidský ACE2 – a o takové práci autoři neví. Dalšími důvody proti tvrzení, že SARS-CoV-2 je laboratorní nehoda, jsou málo pravděpodobný vznik polybazického úseku během laboratorního pasážování a absence dříve izolovaného a následně pasážovaného koronaviru se sekvencí, která by naznačovala blízkou příbuznost se SARS-CoV-2.

Jak se nemoci přenáší ze zvířat na člověka?

Mnohým to může znít tendenčně. Jenže COVID-19 není první pandemií na světě. Prakticky všechny předešlé pandemie přitom přišly od zvířat dávno v době, než jsme se naučili manipulovat s viry. Mechanismus přenosu je velmi dobře znám a podepsal se na jiných (ne)slavných epidemiích.

Proč? Téměř všechny organismy na této planetě mají své choroby a parazity, a v některých případech mohou tyto choroby přeskočit ze svého zvířecího hostitele na člověka. Tyto choroby jsou označovány jako zoonotické, a k jejich přenosu na člověka může dojít různými způsoby. Ideálními místy k přenosu těchto chorob jsou ale velké tržnice, jako ta v Čínském Wu-chanu, ze které se zřejmě začal šířit virus SARS-Cov-2.

Na těchto tržnicích jsou mnohé různé druhy zvířat pohromadě ve stísněných podmínkách, což vytváří ideální prostředí pro šíření chorob. Existuje celá řada nemocí, které se přenáší ze zvířat na člověka. Mnohé z těchto chorob se však přenáší na člověka pouze touto cestou, a mezi lidmi se dále nešíří. Mezi takové nemoci patří například malárie, kterou přenášejí komáři; lymská borelióza přenášena klíšťaty, nebo toxoplazmóza přenášena našimi kočičími mazlíčky.

Některé nemoci se ale začnou po přeskočení ze svého původního hostitele na člověka šířit, což může vést ke vzniku epidemie, jakou vidíme dnes. Takto se šířící zoonotické choroby jsou obzvláště nebezpečné, protože náš organismus na ně není připravený.

V lidské populaci koluje celá plejáda virových a bakteriálních nemocí, na mnoho z nich si však naše těla za tisíce let koexistence vybudovala přirozenou imunitu. Když však dojde k přenosu zcela nové choroby ze zvířecího hostitele mohou nastat problémy. Může se stát, že tato choroba obejde přirozené ochrany našeho imunitního systému a začne se nekontrolovatelně šířit v populaci. K přenosu choroby mezi člověkem a zvířetem může dojít různými způsoby; kontaktem, pokousáním, ale i při požití nedostatečně tepelně upraveného masa.

Jaké jsou nejhorší zoonotické choroby?

Jendou z takových nemocí byla Španělská chřipka. Její pandemie z roku 1918 je jednou z nejhorších zaznamenaných pandemií historie. Tato nemoc byla způsobena virem Influenza H1N1, a měla na svědomí přes 50 000 000 lidských životů. Virus se původně vyskytoval u ptáků a k jeho přenosu na člověka došlo zřejmě z drůbeže. Žádná čínská laboratoř, žádná operace CIA…

Španělskou chřipkou se nakazilo téměř půl miliardy lidí na celém světě, což bylo téměř 30% tehdejší lidské populace. Na rozdíl od běžně se vyskytujících chřipkových epidemií postihovala španělská chřipka zejména mladé lidi. Starší lidé totiž měli určitou získanou imunitu díky prožitým chřipkovým epidemiím. Virus H1N1 se znovu objevil v roce 2009, tentokrát se ale jednalo o kmen, který se na člověka přenesl od prasat. Prasečí chřipka byla mírnější než chřipka španělská, přesto se jí však na světě nakazilo asi 60 milionů lidí. A téměř 500 000 na následky této nemoci zemřelo.

Epidemie španělské chřipky ale bledne ve srovnání s epidemií moru. Dýmějový mor si vysloužil chytlavou přezdívku Černá Smrt, a co se týče celkového dopadu na lidskou populaci, je nejhorší nemocí historie. Původcem této choroby je bakterie Yersinia pestis, která se na člověka přenesla z krys prostřednictvím nakažených blech. Mor přicestoval do Evropy až z daleké Číny (a nebylo to naposledy) po obchodních stezkách. Epidemie dýmějového moru se ve čtrnáctém století prohnala tehdy známým světem, a měla na svědomí 75 milionů lidských životů (tehdejší světová populace činila pouze cca 360 milionů).

Morová epidemie byla tak závažná, že téměř způsobila kolaps civilizace v Evropě a trvalo stovky let, než se populace z jejích následků zotavila. V dnešní době se mor v Evropě nevyskytuje, stále se však objevují izolované případy v Africe, Jižní Americe, nebo Jihovýchodní Asii. Díky moderní medicíně a antibiotikům se již ale naštěstí jedná o sice vážnou ale léčitelnou nemoc.

Ještě nekončíme…

Svůj původ mezi zvířaty má i ebola. Virus eboly se se běžně vyskytuje v populaci primátů, jako jsou šimpanzi nebo gorily. Okolo roku 1976 se však došlo k přenosu tohoto viru na člověka. První potvrzený případ Ebola viru se objevil ve střední Africe na území demokratické republiky Kongo.

Dosud není přesně známé, jak se virus na člověka přenesl, ale nejpravděpodobnějším scénářem je zřejmě přes kontakt s masem goril nebo šimpanzů, které někteří domorodci loví jako tzv. „bush-meat“.  Ebola se přenáší zejména přes tělesné tekutiny, jako krev a sliny, ale také přes moč, stolici nebo pot. Virus Eboly způsobuje těžkou krvácivou horečku s téměř 50 % úmrtností. Na rozdíl od španělské chřipky nebo coronaviru se virus Eboly, naštěstí, šíří mnohem pomaleji a pouze při přímém kontaktu s nakaženými nebo s jejich tělesnými tekutinami.

Z oblasti střední Afriky se kromě Eboly začala šířit i nemoc, kvůli které byste při nezávazném sexu měli nosit gumu – tedy AIDS. Tato nemoc je způsobena virem HIV, který se vyskytuje u primátů, a na člověka se přenesl zřejmě velmi podobně jako ebola, a to kontaktem se syrovým masem primátů (existují i exotičtější hypotézy…). Jakmile se však tento přenesl na člověka, začal se tento virus způsobující selhání imunitního systému šířit hlavně při pohlavním styku.

Inkubační doba HIV viru je velmi dlouhá a lidé nakažení HIV si toho mnohdy nemusí být po dlouhou dobu vědomi, což přispělo k tomu že se tento virus během 20. století a rozšířil po celém světě. V současnosti je HIV virem nakaženo 38 milionů lidí, díky moderní medicíně však není AIDS bezprostředně smrtící a, pokud mají přístup k lékům, mohou lidé s touto nemocí žít relativně kvalitní život.

A co zvěř?

Při čtení výše uvedených případů se může zdát, že bychom se měli zvířatům vyhýbat, pokud nechceme schytat nějakou hodně nepříjemnou nemoc. Přenos chorob mezi zvířaty a člověkem ale může probíhat i opačným směrem, a to mnohdy se stejně ničivými následky.

Například velká část populace šimpanzů v národním parku Gombe Stream v Tanzanii se v roce 2006 nakazila a zemřela na následky infekce virem obrny. Šimpanzi se zřejmě obrnou nakazili od svých lidských ošetřovatelů a strážců parku. Tento incident ukázal, že přenos nemocí mezi člověkem a zvířaty může probíhat oběma směry. To vedlo ke zpřísnění ochrany v národních parcích ve snaze zabránit přenosu potencionálně nebezpečných virů na chráněná zvířata.

K přenosu nemocí mezi zvířaty a člověkem dochází pravidelně. Ať už se jedná o nemoci, které se mezi lidmi dále nešíří, jako malárie a lymská borelióza, nebo nemoci ze kterých se po přenosu na člověka stanou epidemie, jedná se o nevyhnutelnou součást přírody. V dnešní době ale máme při boji s těmito epidemiemi výhodu, kterou naši předci neměli.  Můžeme využít naší pokročilé medicíny a komunikačních technologií, abychom zabránili šíření těchto nemocí a minimalizovali jejich následky. Tak nezapomeňte: Nepanikařte, myjte si ruce, a vyhýbejte se syrovému masu šimpanzů (netopýrů, luskounů…).

jEtFuEl cAnT mElT sTeEl bEaMs

Závěrem je třeba zmínit, že ano, Andersonova práce také zmiňuje, že nelze doložit ani vyvrátit umělý původ. Jenže něco, co neexistuje, se zkrátka vyvrací velmi špatně. Samozřejmě lze říct, že si hypotetická tajemná laboratoř mohla SARS-CoV-2 vyrobit tak, aby v něm nezanechala artefakty své činnosti… To se pak ale dostáváme k tomu, proč by to někdo dělal? Podobné zápletky jsou vhodné pro novou Bondovku, méně pro zabíjení času během pandemie.

Bylo to asi neodvratné – už tři týdny zpátky jsem vzpomínal na to, kterak byly i morové rány ve středověku SUPR PŘÍLEŽITOSTÍ k pogromům na židy, kteří tehdy z nějakého důvodu umírali méně než křesťanská populace. Mohla za to skutečnost, že si jejich lékaři častěji myli ruce pod tekoucí vodou? Nesmysl! Určitě to bylo jejich spiknutí…

Dnes jsme o něco dále, ale vlastně ani ne. V Číně je populární teorie o koronaviru taková, že jde o dílo CIA určené na oslabení Číňanů. V USA i Evropě je populární teorie o koronaviru přesně opačná – Čína virus prý vypustila uměle, aby se zbavila své demografické nevýhody stárnoucí populace a oslabila zbytek světa. I kdyby byl nový koronavirus umělá, motiv chybí. Na jeho působení trpí celý svět.

Doktorka Peková sice zpopularizovala tezi o umělém původu nového koronaviru u nás, ale při vší úctě k jejímu povolání a schopnostem, její odborností je diagnostika, nikoliv biologie virů nebo evoluční biologie. Stejně jako jedni vědátoři nyní pracují na léku proti COVID-19, stejní vědátoři mluví ze své odbornosti o tom, že SARS-CoV-2 velmi pravděpodobně není umělého původu. Věřte těm lidem odborné informace na základě jejich odbornosti, ne toho, co cítí v duši.

I když jsem asi naivní v očekávání, že se z pandemie nestane nová populární konspirační teorie, bylo by přinejmenším vhodné takovou volnočasovou aktivitu odložit až na (snad) racionálnější čas po konci nynější krize. Jinak totiž jenom zbytečně šroubuje emoce směrem, který se snadno může vymknout kontrole.

Koronavirus přišel, a zase jednou odejde. Ale to, jak na něj budeme nyní reagovat, tu s námi bude napořád.

[Svatopluk K. Skoupý, Jaromír Šrámek, Ladislav Loukota]

Věda má i objektivně dobré zprávy…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]