Australané detailně zmapovali imunitní reakci u pacientky s COVID-19

TLDR verze: Víme, víc o tom, které třídy protilátek se tvoří a jak imunitní systém reaguje na infekci SARS-CoV-2. Tedy alespoň u pacientky s mírnými příznaky, která se z nemoci dostala velmi rychle. Studie tu.

Byl jednou jeden bacil

Snad už od dětských let díky seriálu Byl jednou jeden život znáte funkci imunitního systému. Z oblíbeného pořadu víme, že pokud se něčím nakazíme, náš imunitní systém nás z toho obvykle spolehlivě vyseká. Jasně, nejspíše tušíte, že ne vždy má imunitní systém na hrozbu dostatečné síly. V reálném světě ale reakce oněch titěrných policajtů v bílých uniformách může často ale být také na škodu.

Příkladem budiž právě dnes často skloňovaná pandemie španělské chřipky v roce 1918, kdy lidé umírali hlavně kvůli přehnané reakci imunitního systému. Ta vedla k tzv. cytokinové bouři a selhání organismu – v zásadě lze říct, že silný organismus byl tehdy naopak nevýhodou! Pro vojáky vracející se z fronty to byla jistě nemilá situace, kdy po letech vyhýbaní se kulce je kosilo něco, co ani nemohli vidět.

Ale nejde zdaleka jenom o tenhle případ. Rčením „když se kácí les, létají třísky“ by se dala popsat imunitní odpověď i při infekci virem hepatitidy B. Vlastní imunitní systém zabíjí napadené buňky, pro které virus sám není až tak patogenní. Vlivem této palby do vlastních řad dochází k projevům žloutenky.

Některé viry dokáží využít buňky imunitního systému dokonce jako taxík pro vlastní šíření hostitelem! Virus horečky dengue je po navázání protilátek rozlišován imunitními buňkami.Místo toho, aby byl po svém pohlcení zničen, je imunitními buňkami dále roznášen. To se může stát nešťastníkovi, který se virem nakazí podruhé. Rovněž HIV využívá příležitosti svézt se s imunitními buňkami až do lymfatických uzlin. Efekt je v těchto případech obdobný: dochází k ničení imunitního systému v průběhu infekce.

Dvousečná zbraň?

Přesto je správně fungující imunitní systém klíčový pro potírání všech možných infekcí a rozvoje rakovinných onemocnění. Ony „nuance“ fungování ale můžou často hrát velmi podstatnou roli. Při současné pandemii COVID-19 přitom stále panují nejasnosti ohledně toho, jestli nemoc napadá nejvíce skutečně seniory s (přirozeně oslabenou) imunitou, anebo zdali může vyvolávat častěji i cytokinovou reakci. Na to naštěstí pomáhá alespoň trochu odpovědět nedávná práce z Austrálie.

Nebude zřejmě překvapením, že naši mikroskopičtí hrdinové svádějí klíčové bitvy i v organismech pacientů, kteří se nakazili virem SARS-CoV-2. Jak přesně tak ale činí? Na to odpovídá nová australská studie pod vedením výzkumnice Irani Thevarajan, která sledovala detailní průběh choroby v případě pacientky s mírnými až středními příznaky nemoci.

Hned na úvod prozradím, že data nejsou v žádném případě vyčerpávající. V daném případě totiž nemuselo naštěstí dojít k tomu, že jí zdravotníci museli nasadit antivirotika nebo jiné testované léky, které by cíleně zasahovaly proti množení viru. Jinými slovy, nedošlo na vážnou reakci, která kosí právě ohrožené pacienty. Přesto můžou být i nynější údaje užitečné.

Virus se lékařům podařilo zjistit v době 5. až 6. dne po přijetí do nemocnice. Následujícího dne ale SARS-CoV-2 již nebyl detekován a pacientka se za další 3 dny dostala z oboustranného zápalu plic. Za tím vším můžeme nejspíše hledat právě imunitní systém! To je vyloženě průběh, který by si přáli asi všichni. Co k němu přispělo?

Analýza ukázala, že pacientka měla zvýšené hladiny protilátek IgM a IgG specifických proti novému koronaviru. Současně se podařilo změřit vyšší hladiny jednotlivých typů lymfocytů s rozlišnými funkcemi (především produkce protilátek, zabíjení infikovaných buněk a regulaci imunitní reakce). Rovněž byly produkovány molekuly podporující zánětlivou reakci, tzv. chemokiny a interleukiny. Náznaky přílišné cytokinové reakce odhaleny nebyly.

Image result for imunitní systém
Zvláštní shodou okolností je tato infografika použitelná, i pokud doprostřed napíšete „Věci, které dělají život snesitelným“.

Sérum blíže vakcíně

K čemu takové výzkumy potřebujeme? Tedy kromě toho, abychom se mohli plácat po ramenou, že to umíme? Už minulý týden jsem psal o tom, že identifikace protilátek může být jednou z cest, jak vytvořit léky, které pomůžou pacientům s vážnou reakcí. Není to ale bohužel ani tak snadné, jako občas ukazují hollywoodské bijáky – nestačí jednoduše vzít protilátky vyléčených a v nějaké magické mikrovlnce je rozmnožit, načež je píchneme pacientům. Důvody jsme si již vysvětlili – různé imunitní systémy můžou na takto specifickou „pomoc“ reagovat různým způsobem. A nelze ani in vitro ve velkém vytvořit mnohé protilátky tak snadno.

Čím lépe ale takto detailně popíšeme reakci imunity na COVID-19, tím víc se zvyšuje šance, že najdeme právě ty nejvíce efektivní protilátky – nikoliv nutně ve smyslu potírání koronaviru, ale třeba protože je snáze můžeme vytvářet pro další léky. Stále přitom platí, že nějaké pomocné látky se možná dočkáme podstatně dřív než dlouhodobě imunizační vakcíny.

Nový koronavirus prozatím bohužel vzdoruje našim snahám o zdolání již existujícími látkami – povětšinou vyvinutými proti jiným virům či patogenům. Takové preparáty by nejspíše nenabídly dokonalou pomoc, ale většinou už prošly schvalováním, takže víme, že neuškodí, a jsou mnohdy připravené k produkci. Do Česka pár dnů nazpět konečně dorazil remdesivir, stejně jako se zkouší antimalarikum hydroxychlorochin.

Výsledky daných testů zatím známé nejsou – panují určité protinázory na to, zdali má hydroxychlorochin vůbec šanci, a zdali jeho testy nestojí na chybné prvotní studii. Podobně již neúspěšně dopadla kombinace antivirotik lopinavir a ritonavir. Žádná data teď ovšem nebudou neprůstřelná, testovaných vzorků bude velmi málo, a situace, zkrátka, je jaksi sub-optimální…

Co tedy zmínit závěrem? Australská práce rozhodně naznačuje, že s virem se v ideálním případě umí poprat sám zdravý imunitní systém, ale přesto není vhodné situaci podceňovat. Čím více informací od vědátorů z primárního výzkumu máme, tím spíše bude vakcína účinná a bezpečná – a pomůže oněm titěrným „imunitním policistům“ vytřít s COVIDem podlahu!

[Pavel Dostalík, Ladislav Loukota]

Víc o identifikaci potenciálně in vitro produkovaných protilátek víc tuna.

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama