Panika kolem koronaviru stoupá, obavy jsou ale stále přehnané

TLDR verze: Panikaříte taky? Reálný pohled na data k tomu nedává o nic moc větší důvod než měsíc nazpět. Fagt. Studie a zdroje jsou tentokrát rozházeny po článku.

Madagaskar už uzavřel svůj přístav

Tak je to pomalu tady! Zdá se, že pandemie nového koronaviru je jenom otázkou času, a řada lidí tak začala oprašovat své katany, DVDčka Walking Dead a zkušenosti nasbírané hraním Left 4 Dead! Kolik má ale pokračující epidemie nového koronaviru oporu v datech? Statistika překvapivě ani dnes nedává mnoho důvodů začít panikařit. Ano, fagt!

Hned na úvod je dobré si vyjasnit jednu věc – situaci kolem koronaviru nechci bagatelizovat. Nynější epidemie (a pravděpodobně brzká pandemie) nového koronaviru (přátelé mu říkají COVID-19 nebo SARS-CoV-2) objektivně je problém. Spolu se dojíždějící chřipkovou epidemií nás totiž čeká cosi, co působí jako možná o fous vážnější chřipka 2.0. Bude to stát životy, stejně jako stojí životy i sezónní chřipka. Bude to problém pro zdravotnictví, a situace může zasáhnout i ekonomiky či vlivem hysterie i společnost.

Na druhou stranu – čím více ubývají v Makru konzervy, tím více se zdá, že celospolečenská panika, která jakoby se pomalu rozjížděla, stále není na místě. Okey, ještě měsíc jsem řekl, že epidemie nového koronaviru je zřejmě na dobré cestě k utnutí. To přestalo platit nejpozději pár dní poté, co se ukázalo, že nakažených je nejspíše více, než kolik ji úřady evidují. Možná až dvacetinásobně.

Nyní z údajů nakažených vs. zemřelých vyplývá 3-4% smrtnost nakažených. To je dost ve srovnání s chřipkou, u které umírá 0,1 až 0,2 % nakažených! S tím však souvisí i statistické kořeny studia nového koronaviru a to, proč je vykupování roušek a atak na obchody stále poněkud přehnanou reakcí. Alespoň pokud nemáte plicní problémy a/nebo nejste pracovník v medicíně.

Stran epidemie totiž momentálně vyplývá několik nepříjemných datových srand. V první řadě počet oficiálních nakažených (aktuálně kolem 80 tisíc) a zemřelých (aktuálně kolem 3 tisíc). Ruku v ruce s tím i nejistota, zdali lze věřit čínským datům. To vše šroubuje obavy a tak i hysterii.

Že jste paranoidní ještě neznamená, že někoho zajímáte

Zejména Itálie momentálně hledá pacienta nula a Čína čelí kritice, že uvádí podceněné statistiky nakažených, protože neuvádí pacienty, kteří sice na virus testovali pozitivně, ale nemají příznaky. Jak se vlastně na COVID-19 pacienti testují a proč by pro jejich neuvádění Čína mohla mít důvod?

Leckdo v tom vidí konspiraci – a já samozřejmě nejsem 007, abych přinesl důkazy o její existenci či neexistenci skrze medové memo čínského prezidenta. Rozpory v datech ale můžou velmi dobře mít spíše technické důvody.

Virus COVID-19 vypadá zhruba takhle – má takzvanou obálku, pak kapsidu a v kapsidě je schovaná jeho dědičná informace ve formě RNA. Virus chce, aby se tato dědičná informace replikovala, ale sám toho není schopný, a proto pomocí obálky vstoupí do buňky, která to udělá za něj.

Podobně jako při DNA testech pachatele je i RNA koronaviru jeho jednoznačnou identifikací. Prvním krokem, který tedy výzkumníci podnikli, bylo tedy RNA koronaviru sekvenovat. Sekvenci RNA viru mohli potom výzkumníci porovnat s databází již sekvenovaných virů – odtud máme úvahy, jestli se koronavirus poprvé objevil od hadů nebo netopýrů. Vědci sekvenující náhodné (korona)viry zvěře si mnou ruce, jelikož citace jejich publikací jistě závratně porostou…

Sekvenace RNA viru je ale poměrně náročná a pomalá na diagnostiku všech pacientů. Kompletní sekvence viru umožnila testovat na něj rychleji pomocí takzvané PCR metody.

PCR metoda spočívá ve vytvoření kousků DNA, které jsou pro dědičnou informaci virů specifické. Speciální enzym poté mnohokrát (miliardkrát+) syntetizuje krátký úsek mezi takzvanými primery. Tento malý úsek se pak obarví speciální fluorescenční barvičkou, která se chytá na DNA. Je-li virus přítomen v pacientově vzorku i v naprosto minimálním množství, PCR metoda jeho dědičnou informaci najde, amplifikuje, a přístroj následně detekuje fluorescenční signál. Když jde všechno správně, zabere tato metoda pár hodin.

Okey..?

Její nevýhodou je, že primery musí být zvoleny s maximální pečlivostí tak, aby pokrývaly úsek, který se vyskytuje jen a jen v COVID-19. Jak už jsem zmínil, virus je třeba i z 96 % podobný jiným virům, a v hypotetickém scénáři by PCR detekovala jiný koronavirus, než je COVID-19. Manévrovacího prostoru není mnoho – RNA viru je o několik řádů magnitudy kratší, než lidská DNA. Logicky, lidská DNA se může roztahovat v celém buněčném jádře, zatímco mrňavý koronavirus musí svoji RNA napasovat do lehké a přenosné kapsidy.

Jako každá metoda má i PCR takzvanou senzitivitu a specificitu. Senzitivita znamená, že metoda detekuje virus, i když je ho ve vzorku jenom velmi málo. Specificita na druhou stranu znamená, že PCR detekuje virus jenom, pokud tam opravdu je. Vědátoři se vždycky snaží o maximální senzitivitu i specificitu, ale i tak je nenulová pravděpodobnost falešně pozitivních i falešně negativních výsledků. Přestože tahle pravděpodobnost může být v řádu nula nula nula jedna, při desítkách a stovkách tisíc testovaných pacientů se už jedná o stovky lidí.

Čína pravděpodobně, a nejen, z tohoto důvodu neuvádí ve svých oficiálních statistikách pozitivně testované, ale asymptomatické pacienty. Je to ale pochybný přístup, a právem kritizovaný. Úřady tvrdí, že výsledky mohly být falešně pozitivní, jelikož pocházely ze stěrů nosohltanu a pacient tak ani nemusel být vůbec infikovaný, stačilo mu dýchat v Číně. Kritizující výzkumníci ale tvrdí, že virus by v takovém případě prakticky nebyl detekovatelný, jelikož PCR metoda zachytí pouze virus, který už se v pacientovi replikoval, a je ho tam tedy dostatečné množství.

Jak se pojistit? Udělat další test! Itálie momentálně hledá svého „pacienta nula“. Vzhledem k tomu, že dotyčný mohl mít asymptomatický průběh (o tom se původně tvrdilo, že ho koronavirus má, pak nemá, a teď zase asi opět má) infekce a už netestovat pozitivně ani na RNA viru, je možné se podívat na zoubek jeho imunitnímu systému.

Imunitní buňky při infekci začnou produkovat protilátky, které jsou velmi, velmi specifické vůči obálce viru. Protilátky virus obalí a virus je následně sežrán jinými kolegyněmi imunitními buňkami. Obalený virus už se taky není schopný dostat do buňky pacienta, aby se mohl replikovat.

Interpretace různého ražení

Protilátky si to ve zvýšené koncentraci plavou v krvi pacienta i po prodělané infekci. Pro důkaz, že pacient prodělal tu a tu infekci, lze proto použít například takzvaný ELISA test. Při něm je zkumavka (resp. jamka plastového panelu) obalená proteiny viru (ne virem samotným). Do zkumavky se následně nalije sérum pacienta, a protilátky proti proteinům koronaviru se bezpečně přichytí.

Po několika promytích se do zkumavky přidají DALŠÍ protilátky – jenže tentokrát proti druhému konci pacientových protilátek. Je z toho tedy takový „sendvič“ – protein viru, pacientova protilátka, detekční protilátka. Nemá-li se detekční protilátka čeho chytit, je odplavena dalším promytím. Detekční protilátka (resp. enzym, který je na tu protilátku z výroby připojen) nakonec dostojí svému jménu a obarví speciální roztok, který je do zkumavky nalit na závěr. Bum, pacient je odhalen.

Finta je v tom, že nynějších 80 tisíc známých pacientů jsou jenom laboratorně i klinicky potvrzené případy. A ani to není nutně vždy neprůstřelné. Jak už jsem ale upozorňoval rovněž měsíc nazpět, reálný počet infikovaných je nejspíše až dvacetinásobně vyšší! To je paradoxně svého druhu dobrá i špatná zpráva najednou.

Předně se zdá, že koronavirus bude mít nejspíše u většina z nich velmi mírné příznaky. Udávaná 3-4% smrtnost vlivem nového koronaviru tak rovněž bude nejspíše reálně mnohem nižší. Protože pokud 80 tisíc nakažených vynásobíme o jeden až dva řády, přičemž mrtvé nikdo nepřehlédl, dostáváme se opět blíže k údajům silnější sezónní chřipky. A i ta má reálně podle studií nejspíše více obětí, než 0,1 až 0,2 % nemocných.

Ale to taky ukazuje, že chřipka není malý problém!

S tímto (ne)populárním srovnáním s chřipkou samozřejmě rovněž souvisí, že u ní se jaksi odhady počtu nakažených vždy bezpodmínečně laboratorně neverifikují a podobně detailně nesledují. Takže si z toho každý může interpretovat, co se mu zrovna hodí. To, že existují pochybnosti o čínských datech, do toho srovnání pak vnáší další nejasnost…

Sečteno a podtrženo, ani po měsíci není o moc výraznější důvod se děsit pandemie plus mínus víc než u silnější chřipky. To sice spíše demonstruje, že sezónní chřipka je dost svině (a zabíjí několikařádově víc lidí než třeba ebola), ale je otázkou, zdali jde o důvod k přípravě na postapokalypsu.

Navzdory zbývajícím neznámým stran koronaviru nicméně nepopírám, že situace kolem epidemie se může zhoršit. Spíše než mutací virů (byť nejsou zcela vyloučené!) se ale pořád spíše obávám sebenaplňujícího se proroctví paniky. Existuje totiž jenom pramálo případů, kdy je hysterie tou nejlepší možnou volbou. A lidé mají dlouhou historii se během epidemií chovat ledajak, jenom ne racionálně & nenásilně.

Tou pravou hrází proti katastrofě během pandemie totiž není jenom věda a medicína, ale i my sami a naše reakce na novou situaci.

[TL, LL, MK]

Ale co si budem, konzervy jsem stejně nakoupil… Můžou se totiž hodit i v případě, že nám do Skynetu zvlčí AI, která koronavirus studuje!

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!