Háďátka stresovaná za mlada si užívají dlouhověkosti

TLDR verze: Háďátka vystavená stresu během jejich vývoje mají podstatně vyšší odolnost vůči stresu později v životě, což vede k mnohem vyššímu věku dožití! Toto zjištění by mohlo vést k postupům, které by mohly zásadně ovlivnit věk dožití i u lidí!

Stres 101

Stres je obecně považován za jednoho z největších zabijáků dnešní doby. Je všude, a nedá se mu vyhnout. Stresujeme se ze školy, z práce, ze vztahů, pak jsme vystresování z toho, že se stresujeme… není to žádná sranda. Kompenzaci stresu často řešíme ne úplně zdravými návyky, což vede k dalšímu stresu a pak tu ještě máme civilizační choroby, se kterými stres souvisí. Deprese, vysoký tlak, obezita, oslabená imunita, neplodnost, infarkt… no nestresuje vás to?

Ale nemusíte se stresovat! Je tu pro vás řešení… pokud jste ve velmi raném věku. A jste háďátko. Koumalové z Michiganské univerzity totiž přišli na to, že pokud jste háďatko v raném věku, a jste vystaveni oxidativnímu stresu, získáte tím odolnost proti oxidativnímu stresu do budoucna! Nejen to, tyto hardcore háďátka měla podstatně větší věk dožití, než jejich klidní soudruhové!

Dlouhověkost je ošemetná věc. Hlavně z toho důvodu, že je ovlivněna více faktory, než co si vaše něžná polovička dnes vezme na sebe. Pokud se Vaši rodiče a prarodiče dožili vysokého věku, je vysoká šance, že na tom budete stejně. Pokud vás teda nepřejede autem někdo, kdo četl naše zajímavé články, když zrovna neměl. Máme tedy dva faktory. Naši maminku a tatínka, a taky prostředí, tedy co se nám v životě přihodí. Naše rodiče úplně vyměnit nemůžeme, ale prostředí má na věk dožití mnohdy mnohem vyšší vliv, viz to, že vás před pár větami přejelo auto.

V následujících odstavcích se pobavíme o tom, jak stres funguje, a že ne veškerý stres nás nutně zabije. Dokonce, přiměřené množství stresu by pro nás mohlo být i dobré! Přejme tedy háďátkům, co to v dětství neměly lehké a pojďmě se společně podívat stresu na zoubek!

Hlavně se (ne)stresovat!

Proč by pro nás vystavovat se stresu DOBROVOLNĚ mohlo být dobré? Nejdříve je důležité si uvědomit, že existuje „dobrý“ a „špatný“ stres. Za ten špatný je obecně povážován stres dlouhotrvající, tedy chronický. Typickým příkladem jsou neustálé obavy o životě či napjaté vztahy v práci. Naše tělo má neustále pocit, že je pod útokem. Tělo reaguje spuštěním „fight or flight“ odpověďi, a začnou s námi hýbat hormony. Krátkodobě nám pomohou například sundat mamuta nebo útect smečce tygrů, ale dlouhodobé vystavení je pro organismus vysoká zátěž a tělo začne vypovídat službu. Navíc šéfa v práci asi úplně utlouct kamenem nemůžete a útect standardně situaci také neulehčí.

Na druhou stranu stres „dobrý“ je obecně intenzivní, avšak krátkodobého působení. Typickým příkladem je sauna, cvičení nebo třeba otužování se. Naše tělo začne vytvářet adaptace, které sice bojují přímo s tímto typem stresu, ale mnohdy se tyto adaptace přelijí i do jiných oblastí našeho života. Další výhodou je, že vystavováním se tomuto „silnému“ stresu jsme proto také odolnější proti stresu slabšímu, byť vytrvalejšímu. Za zmínku stojí také fakt, že některé benefity těchto stresů trvají až týdny po původním vystavení. 

Ale zpět k háďátkům. Jak konkrétně se staly z obyčejných červíků superháďátka? Během jejich raného vývoje byly krmeny koktejlem chemikálií, které v buňkách našich protagonistů přispívaly k rapidnímu navýšení tzv. reaktivních kyslíkových radikálů (ROS). Sic ne politických, avšak stejně nebezpečných. Tyto látky mají schopnost devastovat bunečné membrány a proteiny, stejně jako vytvářet chyby a zlomy v DNA. Jak si jistě dokážete představit, není to pro naše buňky žádný med. Obzvláště, když tyto reakce bývají často řetězové. Výsledek trápení háďátek? Háďátka si byla schopna vytvořit proti tomuto stresu adaptace, které s sebou nesly po celý život, a tudíž se nadměrnému působení ROS, jedné z hlavních příčin stárnutí, byly schopny vyhnout!

ROS se v buňkách všech organismů tvoří běžně. Buňky jsou sice schopné si s tím poradit, dokud nezačne mít buňka méně než optimální prostředí. V tom bodě jsou detoxikační mechanismy oslabené, a ROS nám začnou po buňkách dělat neplechu. Do jisté míry nám mohou pomoci antioxidanty, které můžeme zbaštit nebo vypít, avšak málo vzpomínaná možnost je přirozeně posílit naši vlastní obranu. A jak na to? Sem tam si zdravě zastresovat!

Give stress a chance

Hormeze, nebo také tzv. eustress je poněkud staronový koncept. Na jednu byl tento přístup znám již starými Řeky, na druhou stranu dlouho opomenutý. Jen za posledních pár dekád jsme skutečně začli škrábat povrch toho, co všechno pro nás může dobrý stres udělat. Od 40 % snížené úmrtnosti u pravidelných uživatelů saun až po pána, co si v šortkách vyleze Mt. Everest, protože se sprchuje studenou vodou. Zní to skvěle? Tak si představte, co všechno ještě o blahodárných účincích dobrého stresu nevíme. To je teprv pecka.

Na závěr jednu anekdotu ze života. Laboratorní rostliny jsou často pěstovány v ideálních podmínkách. Mají vodu, teplo, i světlo, kdykoliv se jim zachce. Rostou? Rostou. A dobře. Ale pokud ji z jejího pohodlného květináče ve fytotronu vyhodíte a pošlete do světa, do pár dnů je mrtvá. Vezměme si tedy ponaučení z dlouhověkých traumatizovaných háďátek, i ze zesnulé Arabidopsisky (RIP), a dejme stresu šanci.

[ML]

Pro fanoušky dobrého stresu informativní video zde:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!