Lidé ve středním paleolitu byli schopní osídlit i vysokohorské lokality

TLDR verze: Nová studie z nelítostného světa mezinárodní archeologie (Monty Python pun intended) naznačuje, že lidé dokázali v případě nutnosti osídlit vysokohorské polohy již v době před 40 000 lety.

Beze strachu z výšek

Dějiny lidského rodu náš učí – mimo spousty nepěkných věcí – že člověk je tvor mimořádně přizpůsobivý. Už v průběhu paleolitu tak různé lidské druhy dokázaly osídlit velmi rozdílné biotopy. Jedním z hůře dostupných území jsou vysokohorské regiony. Nízká koncentrace kyslíku ve vzduchu, drsné přírodní podmínky, nedostatek zdrojů – kdo by tam chodil?

Obecně se dříve mělo za to, že vysokohorské osídlení (nad 4000 m. n. m.) je mladší záležitost. V poslední době se ale objevuje hned několik nálezů, které naznačují, že člověk se do výšin (nebo k výšinám?) hnal překvapivě brzy.

Jeden takový objev teď přináší studie mezinárodního týmu archeologů a geologů pod vedením Götze Ossendorfa, pracovníka Institutu pravěké archeologie z univerzity v Kolíně nad Rýnem. Archeovědátoři se zaměřili na lokalitu Fincha Habera v pohoří Bale v Etiopii. Zde totiž nalezli ve výškách nad 4000 m. n. m. doklady jednoho z nejstarších popsaných vysokohorských osídlení.

Už z dřívějška byly známy náznaky, že lidé v paleolitu občas krátkodobě (!) stoupali do vyšších poloh. Také k osidlování jihoamerických And došlo patrně překvapivě brzy. K tomu všemu ještě existuje nález z května tohoto roku, který údajně naznačuje, že na tibetské náhorní planině se pohybovali lidé (z poněkud tajemného a málo poznaného druhu tzv. denisovanů) již někdy v době před 150 000 lety. Studie z afrického Fincha Habera tento nález z Tibetu reflektuje, vědátoři ale zároveň upozorňují, že pro africké prostředí jsou jejich objevy zatím unikátní. Pokud se o tibetském nálezu nezjistí víc, jsou objevy v Etiopii nejstarším známým příkladem vysokohorského osídlení.

Poloha lokality Fincha Habera (žlutá) a míst s koncentrací obsidiánových úštěpů (fialová). Modré pole představuje předpokládaný rozsah zalednění v pohoří Bale.
(Zdroj: Ossendorf et al.)

 

Když je na horách blaze a v nížinách je to pruda

Datování lokality naznačuje dobu paleolitické lidské přítomnosti před 47 000 až 31 000 lety. Dostáváme se tedy do doby, kdy probíhala poslední doba ledová. S klimatem může souviset i důvod, proč lidé osídlili takto vysokou polohu. Studie totiž upozorňuje, že v rámci regionu vrcholilo patrně zalednění o něco dříve, než „poslední doba ledová“ vyvrcholila globálně. V naznačované době tak docházelo k tomu, že na vrcholcích pohoří Bale odtával místní ledovec.

Zároveň ale nížiny byly v té době nejspíše dosti suché a nepříliš vhodné k paleolitickému stylu života. Paradoxně tak dochází k situaci, kdy vysokohorská lokalita je přívětivějším a stabilnějším místem, než přilehlé nížiny. Na místech jako Fincha Habera lidé měli snadný přístup k vodě a klima zde nebylo nějak dramaticky nepříjemné.


Doufám, že vám teď kontextová reklama doporučila výlet do Etiopie. 

Bylo nalezeno pět míst s vyšší koncentrací datovatelných obsidiánových nástrojů a jiných kamenných úštěpů, spolu s dalšími doklady lidské přítomnosti, jako ohniště nebo opracované kosti kořisti. Navíc byly ale detailně zkoumány i půdní vrstvy, které se díky přírodovědným analýzám podařilo dobře časově určit a rozpoznat v nich období, kdy místo obývali lidé. V podstatě šlo o takové paleotrampování, které zanechalo překvapivě mnoho stop.

Hlavní kořistí lovců byl především hlodoun velký (tachyryoctes macrocephalus), poměrně těžký myšovitý hlodavec žijící hlavně pod zemí. Jeho horská populace musela být poměrně početná, protože se na ní dokázali uživit nejen lidém jak se dozvíme níže. Hlodoun byl jako hlavní lidská kořist identifikován na základě poměrně velkého jejich kostí, které nesly stopy pečení nad otevřeným ohništěm. Bez zajímavosti není ani fragment pštrosího vejce, přičemž pštrosi ve výšinných polohách nežili. Patrně jde tedy o doklad toho, že člověk sice osídlil hory, ale bez občasných výbojů do rovin se to neobešlo.

Skrze lidské jídlo se dostáváme k jednomu zajímavému nálezu z lokality: jde o koprolity neboli zkamenělé exkrementy. Na lokalitě se jich nalezlo obrovské množství a třebaže ne všechny byly lidské, přesto i v tomto případě zde lidé nějaké stopy…nadělali. Koprolity velmi pomohly datování místa pomocí přírodovědných analýz.

Hlodoun velký. Snad chutná lépe, než vypadá. (Zdroj: https://doi.org/10.1016/j.ympev.2018.04.003)

S hyenou v zádech a svinčíkem pod nohama

Zajímavé je, že vedle člověka se do horských výšin nejspíše stáhli i jejich nechtění afričtí souputníci: hyeny. Uvedli jsme, že se nalezlo poměrně dost lidských koprolitů – hyeních se ale v lokalitě nacházelo ještě mnohem víc. A co je ještě zajímavější: část z nich v sobě obsahovala hlodouní kosti a zuby. To značí, že lidé a hyeny spolu museli soupeřit o jeden druh kořisti. Co na to říkali sami hlodouni, to nevíme, nicméně je vidět, že v horách bylo v té době poměrně živo. Zajímavé je, že kosti jiných savců (lišky, nějaký druh malých kopytníků) nesou občas stopy hyeních zubů, ale doklady lidského lovu u nich – na rozdíl od hlodounů – nejsou. Na okraj dodejme, že nebyly nalezeny žádné lidské pozůstatky, které by umožnily další analýzy. Sami se ti myšovci ale neopekli.

Nálezy z lokality: A) Kresby obsidiánových nástrojů z lokality. B) Hyení koprolit s kostmi hlodouna. C) Zlomek pštrosího vejce. D) Prstní kůstky kopytníka, které patrně prošly trávícím traktem hyeny. D) Čelist hlodouna nesoucí stopy po ohni.
(Zdroj: Ossendorf et al.)

 

Opětovné shrnutí stratigrafických a archeologických analýz tedy říká: Fincha Habera byla během několika tisíciletí znovu a znovu používána jako opěrný bod pro loveckou, paleolitickou populaci. Dokazuje to poměrně velké množství artefaktů, nebývale velké množství lidských koprolitů, a dokonce i nálezy ohnišť a doklady lovu. Lidé po sobě zkrátka nechali pěkný svinčík – a díkybohu za to! To všechno navíc v nečekaných polohách nad 4000 m. n. m., v době středního paleolitu.

Jde tak o lokalitu, která ilustruje několik věcí: lidská přizpůsobivost nás stále dokáže překvapit a schopnost našich předků efektivně exploatovat krajinu byla nesmírná. Především je ale vidět, že je stále kam posouvat poznání naší prehistorie. Jedna lokalita tak může změnit naše komplexnější interpretace některých epoch nebo životních strategií. Tedy: Jen více převratných lokalit!

[PZ]

 

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

 

 

Diskuze