Zvláštní umělé ostrovy ve Skotsku byly nejspíš budovány už v době kamenné

TLDR verze: Nová studie poodhaluje další střípek vzhledu pravěké Evropy – tentokrát řešící umělé ostrovy. Jak už to tak ale u archeologických studií ani nemůže být jinak, za řadou nových zjištění vykukuje ještě více nových otázek.

Dobyvatelé ztracených ostrovů

O co jde? Archeologátoři pod vedením Duncana Garrowa (University of Reading) a Frasera Sturta (University of Southampton) se podívali na zoubek specifickým (pre)historickým památkám zvaným crannogy. Termínem crannog se označují umělé ostrovy vybudované lidmi v jezerech či na pobřeží, které patrně vznikaly od pravěku až po 17. století. Objevují se, alespoň pod tímto jménem, především ve Skotsku a v Irsku, studie se věnuje crannogům skotským, respektive hlavně hebridským. Jestliže jsme crannogy nazvaly „ostrovy“, bylo by lepší termín upřesnit a říci spíše „ostrůvky“. Jejich obvyklý průměr totiž není větší, než 10-30 metrů.

Jsou to skutečně pozoruhodné, nebál bych se skoro říci až tajemné památky lidské činnosti. Dnes obvykle vypadají jako kamenné pidiostrůvky. Někdo by snad řekl dokonce jen „kruhové náspy“. Vzácně jsou s pevninou spojené nějakou uměle sypanou šíjí, většinou jsou ale samostatné, byť blízko pobřeží. S jejich terminologickým uchopením je vůbec kříž. Slovo crannog totiž označuje uměle ostrovy pocházející z různých epoch a historických kontextů a tak vlastně není vůbec historicky přesné.

Je to komplikované – dovolte mi proto hodit sem před dalším vysvětlováním tématickou písničku. Otevřete si ji v novém okně, níže pokračujeme dál…

Samotný význam slova je dnes zahalen tajemstvím, neboť se objevuje ve středověké gaelštině a lze jej přeložit jako „mladý strom“. Nicméně významy slov se mění a snad jde jen prozaicky o to, že součástí konstrukcí crannogů byly i kmeny stromů. Jak později prokázal archeologický výzkum některých z nich.

Dříve se obvykle uvádělo, že crannogy byly budovány asi od doby železné do raného novověku, tedy někdy od 8. stol. př. n. l. do 17. stol. n. l. Už tady vidíte, že nemohlo jít vždy o stavby jednoho účelu. A to byť se patrně uznává, že termín crannog je použitelný v celé té dlouhé šíři jejich existence. Jde totiž o svazek nějaké jedné tradice předávané napříč kulturami a epochami Skotska (a Irska). Nová práce naštěstí poodhaluje jejich ošemetný původ! K čemu mohly umělé ostrovy sloužit? Byly to snad přistávací rampy pro mimozemšťany nebo základ mýtu o Atlantis?

Osady doby dřevěné

Obvykle se také předpokládalo, že drtivá většina skotských crannogů je pravěkého stáří. Tedy pochází někdy ze zmiňované doby železné, a že ve většině případů šlo o místo budování nějaké zvláštního obydlí. K tomuto známé analogie ze stejné doby například z Alp. Zde na pobřeží jezer byly budovány celé osady na kůlech nad vodní hladinou (zdravím J. R. R. Tolkiena).

Napříč pravěkem a raným středověkem bychom pak našly jistě množství podobných příkladů. Alpské osady a iroskotské crannogy jsou si ale asi nejpodobnější kruhovým tvarem a budováním. Crannog má ale navíc právě onen kamenný násep, který mu dává charakteristickou podobu po archeologizaci a skoku do současnosti.


Archeologické výzkumy skutečně na množství crannogů našly stopy po jejich ohraničení kůly. Ty mohly být základem kruhového domu (typického pro skotskou dobu železnou) a zároveň bránily kamennému násypu před rozvalením.

Pořád se ale motáme kolem domů a doby železné. Dostáváme se ale konečně k jádru pudla, totiž, studie, která – jak to máme u archeologie rádi – trochu hází do současných předpokladů vidle. Tedy, vidle, spíše vidličku, není to tentokrát tak dramatické. Dvojice vědátorů totiž provedla radiokarbonové datování u materiálu z vybraných crannogů Vnějších Hebrid a dospěla k závěru, že mnohé z nich jsou mnohem starší, než dříve předpokládaná doba železná. Jejich věk se naopak posouvá do doby kolem roku 3600 př. n. l., tedy hluboko do neolitu a doby prvních ostrovních zemědělců.

Příklad komplikované archeologické situace na crannogu Langabhat, stroj: D. Garrow – F. Sturt

Je to kult!

Je to zjištění zásadní, ale už dříve k němu byla jistá podezření. Totiž, umělé ostrovy trpěly v minulosti na to, že jsou tak zřetelným dokladem minulosti – asi podobně, jako mohyly. Když jsem antikvář 19. století, který je plný nadšení pro šerou minulost, ale absolutně mi chybí vědecká metoda, tak holt budu destruktivně kopat právě objekty tohoto typu. Kvůli této rané archeologii se sice potvrdilo prehistorické stáří crannogů, ale zároveň bylo zničeno množství materiálu, který dnes analýzám kruciálně chybí. Především prehistorické dřevo, které se v bahnech Skotska dobře dochovává.

Navzdory tomuto už ale i některé poválečné archeologické výzkumy naznačily větší věk pidiostrůvků. Především jedna exkavace v 80. letech prokazatelně dokázala, že jí zkoumaný crannog je neolitický. S tímto podezřením tedy pánové Garrow a Sturt vedli své radiokarbonové rejdy.

Spokojení vědátoři s neolitickou keramikou z Loch Langabha, stroj: D. Garrow

Prokázali tedy následující: nejenže množství crannogů (a zase – jsou potřeba výzkumy dalších a dalších!) je neolitického stáří, navíc je pořád co objevovat. Když se u těchto kandidátů na kamennodobý věk udělal pečlivý výzkum s pomocí potápění, najednou i na dříve prozkoumaných lokalitách začaly ze dna lézt nejedna pravěká nádoba. A (ne)překvapivě jsme zase v neolitu! Navíc podoba a uložení některých nádob naznačují, že byly na dno v základech crannogu uloženy záměrně.

Říká se, že když si archeolog neví rady, označí to za kult. V tomto případě ale… půjde asi o kultovní záležitost. Obětiny do vody jsou staré jako evropské lidstvo samo a nálezy naznačují, že crannogy asi byly něco víc, než jen nudné základy domů.

Tedy, abychom byli spravedliví, už dříve se předpokládalo, že na takovém místě se v době železné budovaly stavby výjimečné. Ať už symbolicky ohraničené vodou, či nějak svázané se sakrální rovinnou života, obydlí náčelníků, šamanů, svatyně atd. Nemluvě o funkci dobře bránitelných útočišť v případě ohrožení.

Crannogy v jezerech Loch Bhorgastail a Loch Langhabat při výzkumu. Stroj: F. Sturt

Jedno místo, více věků

Nicméně detailní revize lokalit ukazuje, že některé crannogy byly v neolitu vybudovány, děly se na nich lidské aktivity zanechávající archeologické stopy, ale stavby zde vznikly až o staletí později.

Konkrétní příklady jsou v obsáhlém originálním článku, když si náhodně vybereme jeden z ostrůvků (lokalita Langabhat), tak se dočteme, že vědátoři zjistili: Na ostrově se nenachází přímo neolitická stavba, neolitická keramika a zlomky pazourku u něj ponořená ale naznačují pravé stáří. Při prokopání jedné kamenné struktury z větších oválů vzniklo podezření na neolitické stáří, radiokarbon ale datoval zlomky keramiky (nedatovatelné jinak) do doby bronzové.

Přitom ve starší literatuře se uvádělo, že v době bronzové zájem o crannogy nebyl. To všechno ale zjevně narušila a promíchala stavební aktivita doby železné. Ostrůvek tedy patrně začal vznikat v době kamenné, jeho „podlaha“ byla součástí nějaké struktury doby bronzové a tuto úpravu s chutí využila doba železná.

Jak již bylo řečeno na začátku: studie tak pozoruhodným způsobem vnáší pramínek světla do velmi dávné minulosti evropských obyvatel. Představíme-li si kolik práce bylo potřeba pro vybudování crannogu v podmínkách mladší doby kamenné, tak asi nebudeme čekat, že máme co dělat s rekreační aktivitou bez hlubšího smyslu.

Zároveň studie spolu se světlem přináší spoustu otazníků. Měly neolitické umělé ostrovy jednu funkci? Byla to – jak to tak v oněch dobách bývalo – neoddělitelná synkreze sakrálního a praktického? Věděli lidé o staletí později, že jsou na místech zbudovaných lidmi? Přežívala tradice a metoda stavby crannogů napříč epochami? Změnili se v severním Skotsku kultury, lidé, etnika, ale potřeba budovat umělé ostrůvky zůstala?

Výzkum pokračuje!

Nevíme, nevíme, nevíme. A tak můžeme být jen vděční za každou takovouto studii naznačující, k čemu umělé ostrovy byly. Nakonec se práce nepřímo dotýká i našeho území, protože bádání posledních let ukazuje, že dálkové kontakty byly intenzivnější, než se dříve soudilo. Kulturní výměna v Evropě existovala a jisté vzorce myšlení se odráží v hmotné kultuře středoevropských zemědělců stejně jako těch ostrovních.

Někdy si třeba popovídáme o tom, jak se u nás ve stejné době budovaly mohutné kruhové areály zvané rondely. Ty také musely dát spoustu práce a jejich funkce je předmětem debat. Inu, kruh je základ všeho – crannogy by mohly (nebo by spíš sakrapráce měly!) vyprávět. A snad ještě budou!

[PZ]

Furt málo historie? Mrkni na přednášku PZ na Veletrhu vědy 2019 o tom, odkud Hra o trůny čerpá inspiraci! 


Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze