Uběhlo 58 let prvního Gagarinova letu do kosmu

TLDR verze: Ale no tak! Tohle zná každý! 

Tenkrát v Kazachstánu

Jaro léta 1961 Gagarin v místním čase krátce po deváté se slovy „Поехали!“ neboli „Jedeme!“ nakopl raketu Vostok-K 8K72K k prvnímu lidskému orbitálnímu letu! Samotná mise Vostok 1, nastartovaná ječtě před tím legendární ochcávkou pneumatiky, byla cokoliv, jenom ne nuda.

Krom padesátiprocentní šance (!) na selhání nosiče při startu, kvůli němuž si šéfinženýr Korolev před zážehem musel vzít oblbováka, došlo i na nepřesné vsunutí lodi do oběžné dráhy. To zamezilo volnému návratu v případě selhání brzdných motorů. Namísto 10 dnů by orbita degradovala až po 20 dnech, tedy po selhání podpory života. Když se daří, tak se daří!

Gagarin se ale nejvíce otáčel především na konci letu, když se od kabiny po zbrzděni lodi plně neoddělil přístrojový modul, vise na množině kabelů. To mělo za následek neplánovanou rotaci a mohlo ohrozit průlet atmosférou. Pilot s tím nemohl nic dělat, sám byl při své misi spíše pasažérem a pokusným subjektem v jednom. Inženýři si nebyli jistí, jak bude lidské tělo na kosmický let reagovat, kódem tak uzamkli manuální ovládání a Vostok letěl na automatiku. #trust_no_one

I když se Gagarin zákulisními informacemi dozvěděl heslo k odemknutí kontroly nad plavidlem, s neúplně odpojeným přístrojovým modulem mohl, co se manévrování týče, akorát se založenýma rukama čekat na další vývoj rotace. Jurij byl naštěstí pověstný kliďas a nedělalo mu to problémy. #prej

Nakonec vše vyšlo dobře, když počátek ohnivého vstupu do atmosféry přepálil poslední spojení s přístrojovou sekcí, kabina se stabilizovala a Gagarin se po průletu mohl plánovaně katapultovat. Během návratu pocítil přetížení 8 až 10 G! Přistál ovšem 280 kilometrů mimo plánovanou oblast. Nepřipravení vesničané jdoucí kolem místa přistání se muže v oranžovém skafandru zprvu báli. Ten jim ale zcela logicky sdělil, že právě přiletěl z kosmu a musí si zavolat do Moskvy…

Poprvé je všechno nejhorší

Podobné dětské nemoci kosmického programu nebyly nijak výjimečné. Třeba Sheppardův suborbitální let byl okořeněn tím, že astronaut letěl „tak trochu“ pomočený. A katastrofou skoro skončil i první „skutečný“ americký let astronauta Johna Glenna. U něj bylo naopak třeba, aby přístrojová sekce s brzdnými motory u lodi zůstala, chránila totiž tepelný štít, který se údajně měl odpojit. I když byla na vině nakonec špatná kontrolka indikující (falešné) odpojení štítu, NASA se kvůli celé situaci rovněž pořádně zapotila!

Byť je validita Gagarinovy mise navíc občas zpochybňována konspiračními teoriemi, podle nichž byl Gagarin pouze první kosmonaut, který let přežil, ve skutečnosti se nikdy nepodařilo najít jediný pádný důkaz o utajení podobné tragické mise. Opakuju: byť jen jediný!

Za studené války snad bylo možné uvěřit tajné vesmírné misi, již tehdy by si však systémy včasného varování na Západě všimly neohlášeného startu rakety a pozorovaly by bedlivě celý let, doufajíce, že nejde o první salvu atomové války. Celý vesmírný program byl nakonec ve svém úvodu spíše zástěrkou pro vývoj přesnějších balistických raket.

Po roce 1989 a odtajnění řady sovětských dokumentů – včetně tehdy utajované smrti kosmonauta ve výcviku Valentina Bondarenka – je však možnost neprosáknutí jediného skutečného důkazu „ztraceného kosmonauta“ už skutečně story z říše víl a jednorožců.

Nedá se nic dělat – skutečnost, že byl Gagarin tam nahoře jako první, mu zřejmě už nikdo neodpáře! A ještě krásnější je, že od té doby jsme ušli skutečně pořádnou cestu dál!

[LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, která připravuje přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze