Jak jsme mohli mít předchůdce Starship už před 40 lety

TLDR verze: Jeden z prapůvodních konceptů STS měl startovat na prvním stupni Saturnu V a byl byl dost podobný Muskově Starship. 

Znovu a lépe?

I když se nynější vývoj Elonova systému Super Heavy Starship v poslední době vyvíjí sympaticky rychle, mé cynické, životem strhané já si přesto udržuje jistou míru skepse. Pořád je šance, že se něco dvakrát za sebou podělá, SpaceX klesnou akcie, trh začne šílet a idea kombinovaného supernosiče a superlodi skončí rozbitá jak patnáctiletý fakan po diskotéce.

Na jeden z důvodů mojí opatrnost se díváte na obrázku výše. Ale pojďme pěkně postupně…

I když by se mohlo zdát, že moderní technologie autopilotáže a dalších srand nám teprve dnes odemykají cestu k nové éře kosmonautiky, není to podle mě absolutní pravda. Je pravděpodobné, že IT výrazně zlevňuje cestu tam nahoru. Jenže očekávání kosmického věku pro všechny tu už jednou bylo.

Ano, Buran měl několik objektivních výhod. Ale ano, vznikl jenom jako sovětský analog STS – a ty přednosti nejsou překvapivé, uvážíme-li, že šlo o druhou a novější verzi téhož nápadu. Vlastně je to to nejbližší Shuttle Phase II, co máme…

Aplikovaná masová kosmonautika asi totiž tak od roku 1975 není AFAIK o inženýrských problémech, jako spíše ekonomických problémech. Starship v podstatě neumí o tolik navíc, než co nezvládaly už teoretické designy amerického raketoplánu STS.

A zvláště to platí pro ty z phase II návrhů, kdy se třeba u několika počítalo se systémem recyklovaným mnohem více až absolutně! Dokonce i STS, s nímž jsme nakonec skončili, byl vlastně borec a kabrňák schopný desítek letů…

Návrh Shuttle Phase II – létat měl na podobném, okřídleném 1. stupni (znovupoužitelném), palivové nádrže měl však mít nad tepelným štítem a v menším měřítku!
Stroj: NASA

Saturn-Shuttle se představuje

Jenže to se znovupoužitelností a nižší cenou a plánovaným startováním jednou za 2 týdny ani tehdy úplně nevyšlo. Ne kvůli tomu, že by tomu zamezovaly ty neřešitelné technické problémy. Ale prostě protože nebyl bakšiš a poptávka je vyřešit a postavit po 10 letech fungování STS jeho nástupce, jak se původně plánovalo. Jenže on se i STS původně plánoval mnohem lépe a rozumněji, než ve finále…

 

Jakkoliv si myslím, že Lockheed nebo Blue Origin svým dnešním kopírováním systémů SpaceX naznačují, že Elon jde správným směrem… I v těch 70’s a 80’s si vlastní raketoplán stavěli Sověti nebo ESA. A s žádným z tehdejších konkurentů to slavně nedopadlo. Opět – ne kvůli tomu, že by Buran nebo Hermes měly nevyřešitelné designové úskalí. Ale protože na ně nezbyl budget.

Protože tamto na tom obrázku výše je v podstatě Starship ála 1971 – reusable 1. stupeň Saturn V (měla přistávat zpátky na kosmodromu), odhazovací palivová nádrž (která by mohla suplovat funkci tankování u Starship). Kdyby orbiter uměl přistávat na zádech, ten koncept by byl v podstatě identický se Starship pro její použití letu na oběžnou dráhu.

První stupeň SI-C by se měl dočkat i křídel a vracel by se zpátky do Kennedyho vesmírného střediska. Znovupoužitelnost by asi znamenala nahrazení motorů F-1, ale bylo by to mnohem lepší než pomocné raketové bloky, které byly osudné Challengeru. Vlastně by to klidně mohlo létat i dál od Země, kdyby se to přetankovalo. Jen by to nemělo ochranu pro hluboký vesmír a další srandy.

Proč, proč, PROČ?

Co více, podobný systém by mohl umět jak vynášet těžké náklady, tak i raketoplán s posádkou. NASA by zůstala šance vynášet do kosmu moduly o velikosti Skylabu, ale zároveň by mohli posílat nahoru i loď pro kompletní spravování stanice, družic a vůbec dalších bazmeků.

Pořád by tedy raketoplán startoval s využitím perkusní palivové nádrže, takže Columbia by mohla shořet stejně jako v historii. Ale faktem je, že STS měl létat jenom po 10 let a jít do důchodu v roce 1990. Pak ho měly nahradit Shuttly Phase II, které by se bez nádrže obešly. Ale pořád by mohly využívat SI-C nebo nějakého jeho nástupce.

Jenže se na to tehdy v NASA vybodli. Protože by bylo drahé zachovat Saturn V fabriky spolu s fabrikami pro raketoplán. Takže dostaly přednost pomocné bloky SRB po stranách nádrže. Kvůli nimž pak vyletěl do luftu Challenger… A možná by efektivnější raketoplán 1. generace mohl rychleji vést ke generaci 2. A zamezit tak neštěstí Columbia.

Třeba to v případě soukromého sektoru tentokrát s ideovým nástupcem „Shuttle-Saturn“ vyjde. Zlepšování je o iterování. Ale třeba opět ne – a naši potomci budou za 40 let psát další podobné články. Uvidíme však snad už brzy!

[LL]

Stříbrná záře nad Marsem
Stroj: William Falconer-Beach

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, která připravuje přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze