Nově vyvinuté sloučeniny umí zvrátit zhoršení paměti

TLDR verze: Mozek se ve stresu/stáří zhoršuje. Ale nově vyvinutá sloučenina umí aktivovat právě ty receptory, které za horší paměť svou nečinností můžou, Máme prodloužení života (zdroj tustudie tu). 

Napsal bych sem vtip, ale zapomněl jsem na něj

Možná je to Facebookem, který mi den co den připomíná moje stupidní statusy deset let nazpět, ale čím dál více je jasné, že nikdo nemládneme. Co je horší, s vyšším věkem nepřichází jenom menší agilita, vyšší moudrost a nižší chuť věnovat se infantilnímu humoru. Vyšší věk je, překvapivě, také asociován s vyšším rizikem srdečních chorob, nádorových nemocí nebo i mizernou pamětí. A to je echt nepříjemné – paměť, to je totiž jádro naší osobnosti a celého našeho já…

Co je potom ze všeho nejhorší, ve vyšším věku se horší i paměť..!

Popojedem. Studie Etienna Sibille z kanadského centra CAMH však slibuje minimálně onu poslední nepříjemnost redukovat či dokonce eliminovat! Horší paměť je totiž podle série nových studií CAMH poměrně „jednoduše“ popsatelným biochemickým jevem.

Vlivem vyššího věku/nižší imunity, ale třeba i stresu organismu vlivem duševní nemoci/stresu/deprese dochází na specifickou disbalanci v buněčných receptorech odpovědných za kyselinu gama-aminomáselnou (GABA).

Ta se v mozku stará o excitabilitu neuronů, podobné poškození GABA systému už bylo přitom v minulosti objeveno u lidí s řadou duševních nemocí. Toto poškození má vliv na nižší efektivitu paměti nebo i výkyvy nálady.

Tolik pravila úvodní práce Sibilla – následně však vědátoři pod jeho vedením prorocky navrhli i biochemickou sloučeninu, která přesně cílí na kritické receptory. Látka vychází z benzodiazepinů, typu antidepresiv a sedativ, které také aktivují systém GABA – ale až do nynější úpravy na ně přímo necílili.

GABA.
Stroj: CC/Jynto.

Testováno na zvířatech

Návrh fungoval – nová sloučenina dovedla GABA reaktivovat s překvapivou účinností! Látka byla vyzkoušena ve dvou sériích zvířecích pokusů. Nejprve normalizovala zhoršenou funkci paměti u jedné sady s indukovaným stresem zvířat, následně o 80 % zlepšila funkci paměti u druhé sady starých zvířat! Potenciálně by tak prodloužení života, alespoň toho produktivního, mohlo být zase o něco blíže…

Není to vše bez chybičky. Zaprvé, zatím nevíme, co by to udělalo u lidí, že ano. Za druhé, efekt trval po dva měsíce testování – nic nezaručuj, že by po čase nemohl slábnout. Za třetí, neznáme potenciální vedlejší účinky. Nicméně, na to vše budou muset odpovědět další studie, snad včetně těch klinických (tj. na humans!).

Blíží se tedy konečně lék na smrt? To samozřejmě bez křišťálové koule nevím – nová studie nakonec řeší „jen“ obnovu paměti, nikoliv další srandy. Skepticky vzato, po elixíru mládí lidé touží jenom celý zbytek historie, takže statistika není na naší straně. Stárnutí je totiž přece zcela přirozený a nevyhnutelný proces – akorát ale vlastně, že ne úplně!

Cokoliv krom nesmrtelnosti je plýtvání časem

Známe totiž nenulový počet „biologicky nesmrtelných“ zvířat, a jejich výzkum pokračuje kvapně kupředu. Právě u nich by se terapie na prodloužení života mohly nejvíce inspirovat.

Třeba Calico, společnost Alphabetu, což je společnost Googlu, mrkla loni na třicetiletý výzkum v zajetí chovaných rypošů. Z dat vyplanulo, že nejstarší rypoš stále žije. Je mu 35 let. A věru v chované bandě není sám. I ostatním rypošátkům se směle daří a ze vzorku víc jak 3000 jich přirozeně zemřelo jen kolem 400.

V čem je ten twist? Rypoši se běžně v přírodě dožívají jen tří let

A všichni další „podobní“ hlodavci se i v zajetí dožívají jen 6 let!

Jak, proč, čím – to zůstává opět momentálně částečně neznámé. Nevíme ani, jestli rypoši třeba nezačnou věkem scházet třeba tím spíše rychleji. Výzkum jednoduše neběží dostatečně dlouho. Zdá se však, že rypoši, alespoň nyní, nepodléhají stárnutí tak, jak jej chápeme u nás… a u většiny fauny. S přibývajícím věkem u nich nestoupá geometrická pravděpodobnost na výskyt nemoci a úmrtí, dokonce se mohou i v 30 letech stále množit.

Vstříc věčnosti (minimálně na poli čekání)

Není to magie. Jak už zaznělo, podobné případy známe i odjinud z přírody. Pojem „biologická nesmrtelnost“ je v daném případě samozřejmě jistou hyperbolou. Korektnější termín by mohl být snad „extrémní dlouhověkost“ či jiná variace na prodloužení života. Zástupci daných druhů ani nežijí věčně, ani jim k tomu nepomáhají koupele v krvi panen.

Stále mohou být obětí vlastních těl i vnějších infekcí a zranění. Rypoši, kteří se nedožili 30 let, například pošli vlivem selhání ledvin nebo degenerace svalů. Nemocí, které se mohou vyskytnout v každém věku (ačkoliv statisticky mají u nás v průběhu let šanci vyšší, u rypošů zřejmě nikoliv).

Doposud jsme o pochopení podobných jevů prodloužení života mohli jenom snít. Ve 21. století ale přišly na trh natolik pokročilé genetické a biochemické nástroje od CRISPRu po optogenetiku, že je detailní rozlousknutí elixíru života snad *relativně* na dosah. Nejnověji to naznačuje i spojení 16 top vědců a popularizátorů v oboru dlouhověkosti…

Lidé přece nikdy nezaložili firmu, která pak krachnula – takže snad uvidíme a nebudeme na „nesmrtelnost“ čekat věčně!

[LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, která připravuje přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze