Astronaut Apolla 16 se pochlubil svým největším strachem před letem k Měsíci

TLDR verze: I astronautům občas toho všeho stresu dost HRABALO – občas tak moc, že si pod nervovým tlakem vysnili i fajn sci-fi příběh. Posádka mise Apollo 16 si takhle prodělala i parádní stres pro stres (zdroj tu)!

Snová Luna

Většina lidí vnímá astronauty jako nějakou nadlidskou sortu Homo sapiens, která snad nemůže trpět strachem nebo psychickými potížemi. Tak to však samozřejmě není, tahle sorta lidí jenom pod tlakem umí fungovat lépe než většina z nás. Delikátně HOROROVÝ skutečný příběh Charlieho Dukea z Apolla 16 to jeho dokládá.

Jak si odvodí každý, kdo zvládá počítat na prstech jedné ruky, Apollo 16 startovalo po celých čtyřech úspěšných přistáních (a „úspěšné havárii“ třináctky). Mohlo by se tedy zdát, že vše je relativně rutina.

Namísto toho ale pořád letíte 300 TISÍC KILOMETRŮ PRYČ OD ZEMĚ. Do nehostinné oblasti bez vzduchu, zato naopak s radiací. Možná před vámi bylo pár jiných, ale pořád jste PRVNÍ ČLOVĚK NA SVÉM KUSU MĚSÍCE ZA POSLEDNÍ ČTYŘI+ MILIARDY LET. A k tomu máte na ramenou nejen stamilionovou mašinu či pověst multimiliardového projektu, ale i dva další kamarády. Prostě no stress, žejo. 🙁

Jak racionální tlak, tak i jistá, řekněme, porce nábožensky-existenciální úzkosti si tři měsíce přes startem šestnáctky vybrala u Charlieho Dukea daň v podobě parádně živého snu:

Astronaut Duke v něm na Měsíci s kolegou Johnem cestoval lunárním roverem ke kráteru Ray, jak však ujížděli za poznáním, najednou si všimli jiné umělé & kontinuální stopy v regolitu, jako po kolovém vozidle!

Z otisku bylo vidět, kam vůz směřoval. Astronauti proto požádali řídící středisko o povolení změny cesty. Houston samozřejmě odhalení kvitoval se směsí paniky a nadšení (ufouni = BUDOU GRANTY).

Když po nějaké době oba astronauti Apolla 16 dorazili na konec stop, uviděli v dáli vozidlo podobné lunárnímu roveru, na němž seděly dvě postavy. Duke a Young pustili kameru s přímým přenosem do Houstonu a rozběhli se k nečekanému objevu. Když však Duke přišel k postavě na roveru a zvedl ji vizor její přilby, hleděl do vlastní tváře.

Druhý astronaut na vozítku vypadal jako Young.

Když pak dvojice odebrala vzorky obleků a roveru a vrátila se na Zemi, zjistilo se z nich, že jsou stovky tisíc let staré.

Úplný sen

Duke samozřejmě po probuzení namísto reakce „TO JE ALE BOŽÍ NÁMĚT NA ROMÁN!“ vše interpretoval s pověrčivostí astronautům a pilotům vlastní a vnímal ji jako předtuchu vlastní smrti. Nikomu krom Younga, jak dokládá přepis z povrchu Měsíce, kdy si dvojice v žertu vymění větu á la „tak se jdeme podívat na tu druhou stopu„, se s tím ale nesvěřil.

Kdyby měli psychologové NASA pochybnosti o jeho mentálním stavu, v sázce byl nakonec let sám. Čímž se dostáváme i k částečně odpovědi, proč se o stresech astronautů moc neví a nemluví

Jak moc však Duke ve skutečnosti nad celou záležitostí přemýšlel, dokládá odhalení celého snu a historky kolem něj v jeho biografii Moonwalker. Tam Duke sám napsal, že když s LEM zahájili při skutečné misi sestup nad přistávací oblast, to první, co Duke zkontroloval, nebyla výška, stav paliva nebo hustota balvanů na povrchu kvůli místu dosedu, ale jestli někde v okolí není jiná stopa po kolovém vozidle.

[LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a přátel vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, která připravuje přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze