Na odvrácené straně Měsíce není základna nacistů, odhalila čínská sonda

TLDR verze: Čínská sonda  Čchang-e 4 poprvé přistála na té straně Měsíce, kterou ze Země nevidíme – a překonala tak dosavadní úspěchy jiných kosmických velmocí!

Jako bych to předevčírem neříkal – jen co usedl prach na první fotešky Ultima Thule z kamer New Horizons, máme tu další velký kosmický sukces! Tentokrát čínská sonda Čchang-e 4 úspěšně přistála na odvrácené straně Měsíce jako vůbec první lidmi vyrobená mašina vůbec! Stalo se tak ve středu v 10:26 pekingského času (03:26 SEČ) a vzdor jisté počáteční nejistotě (čínská média první tweety o přistání smazaly…) je třeba před tím smeknout klobouk z hlavy i s příčeskem!

Přistání na odvrácené straně je totiž hlavně massivní technický úspěch – jelikož je komunikace se sondou problematická (spojení musí přenášet retranslační satelit) a odvrácený povrch postrádá výraznější planiny (lunární „moře“), Čchang-e 4 byl v trošku podobné situaci jako sondy přistávající na Marsu. To, že Čína podobného úspěchu dosáhla, a dokonce jako první kosmický stát vůbec, je významný milník!

Na odvrácené straně už nějaký šrot Made on Earth sice najít lze, zatím vždy ale jenom ve formě tvrdého dopadu. Pět let nazpět sem třeba řízeně dopadla sonda LADEE. Samozřejmě, kdyby jiné agentury chtěly, mohly by na odvrácené straně nejspíše přistát taky. NASA zvládá přistát na Marsu, druhá hemisféra Luny by tedy nebyla asi takovým problémem. Přesto – prvenství patří Říši středu!

O Měsíci a lidech

Čchang-e 4 již ze svých tenat uvolnil 140 kg těžký rover (na obrázku výše), jinak má sonda zkoumat třeba růst semínek rostlin ve snížené gravitaci nebo vztah lunární půdy a slunečního větru. Na vědecké poznatky si obviously ještě posečkáme, i samotné přistání je však důvod k dopíjení silvestrovských zbytku!

Po šesti letech od přistání předešlé čínské sondy (a jejího roveru Nefritový králík, s nímž byly jisté potíže) tak pokračuje jistá pomalá leč jistá kulminace snah o návrat na Měsíc. Jenom za další, ehm, měsíc bychom se měli dočkat přistání soukromé (!) izraelské sondy, vstříc Luně však napřahuje ruce i NASA, ESA, Roskosmos, Blue Origin i sama Čína. Ta by ráda poslala Číňana na Lunu do roku 2030. Nakonec i vehilky od SpaceX by mohly najít uplatnění u Měsíce daleko dříve, než najdou uplatnění u Marsu. O tom, co vše lze ale od Měsíce v budoucnu čekat, jsem se více rozepsal v článku na Nedd.cz tady.

Jsa velký spektikátor, možná si v této souvislosti mnete bradu a pod fousy si potichu říkáte:

„Nojo, ale o návratu na Měsíc se mluví asi jenom od roku 1972 a od té doby je to více méně furt na stejném bodě.“

V tom případě vám musím oponovat kapkou historického kontextu!

Jasně, vývoj kosmonautiky od konce programu Apollo mnoho víry v pokrok nedává. Křišťálovou kouli nemám, je klidně možný, že všechny nynější plány na lunární dobrodružství ztroskotají.

Existuje však řada důvodů, proč se na Měsíc po roce 1972 zapomnělo – a tím nejvýznamnějším bylo, že

  1. lety na něj byly tehdy velmi drahé, ale dělaly se kvůli národní prestiži.
  2. Měsíc neměl jiný praktický význam.

Nepříliš zjednodušeně lze totiž říct, že program Apollo (i jeho sovětský analog) byly vlastně jenom metaforou sofistikovanosti raketové vyspělosti na obou stranách železné opony. Ony rakety ale nebyly zprvu zamýšleny ani tak pro vědecké poznávání kosmu, ale pro vojenské shazování pekelných mašin na města protistrany.

Nikoliv náhodou létali první kosmonauti i astronauti na upravených mezikontinentálních balistických střelách! A ačkoliv NASA je civilní agentura, sovětský program měl k armádě vždy blízko – ani NASA přitom nebyla vždy prosta vlivu vojenského letectva. Z řad vojenských nebo námořních pilotů se rekrutovalo mnoho astronautů, některé programy (raketoplán) pak byly vyvíjeny i s vojenským záměrem.

Jakmile tedy došlo na definitivní důkaz, že jedna strana má navrch – tedy přistání lidí na Měsíci – bylo vlastně dosaženo hlavního záměru programu a dále se pokračovat nemuselo. Sověti začali po přistání Apolla 11 předstírat, že na Měsíc vlastně lidi nikdy poslat nechtěli a začali se zaměřovat na jiné cíle (kosmické stanice), takže i NASA/USAF přišla o důvod dále eskalovat lunární mise.

Poslední tři mise Apolla byly zrušeny a i NASA/USAF se zaměřila na vývoj stanice (zprvu Skylab, poté program raketoplánu, který vlastně primárně měl sloužit jako náklaďák pro montáž stanice Freedom – z té se nakonec stala část ISS).

Kdyby Sověti pokračovali ve snaze o přistání na Měsíci, mohlo být leccos jinak – tak se však nestalo. A vlastně, co taky na Měsíci v 70. letech dělat krom vědeckého poznávání? Měsíc má sice nerosty, ty však byly stále hojné i na Zemi. Měsíc je sice optimální potenciální kosmickou loděnicí, ale agentury zatím sotva zvládaly vypouštět první zárodky stanic. Masivní náklady ničemu nepomáhaly.

 

Nyní, kdy už však dochází na bohatnutí lidstva (díky, mezinárodní obchode!) a hledáme tak stále nové zdroje surovin pro ukojení globální poptávky…

A také nyní, kdy se konečně počítače nejen zmenšily, ale i díky strojovému učení a propojení získaly alespoň základní rozum, který může pohánět efektivnější roboty…

A v neposlední řadě i nyní, když už zvládáme létat na oběžnou dráhu levněji a znovupoužitelněji…

Zkrátka nyní jsou vyhlídky pro praktické, nikoliv „kdo ho má většího“-ické, využívání možností Měsíce daleko blíže, než o čem mohl kdy Neil Armstrong a Buzz Aldrin snít! Alespoň tedy doufám – ukáže samože příští dekáda.

Ale možná si v této souvislosti také říkáte:

„Nojo, ale stejně je to fejk, protože i program Apollo byl fejk!“

V tom případě vám také musím oponovat jedním takovým návrhem – skočte prosím pod kombajn!

 

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a přátel vědy UP Crowd za podpory MUDRstart – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube.

Diskuze