Číňani naklonovali geneticky upravené primáty
TLDR verze: Dvaadvacet let po narození prvního naklonovaného savce, ovce Dolly, se vědcům podařilo poprvé naklonovat primáty transferem buněčného jádra – makaky. To bylo loni. Letos se vědcům podařilo jít ještě o krůček dál a naklonovat makaky, kteří sdílí stejnou mutaci v genomu, vytvořenou – tipněte si – systémem CRISPR/Cas (studie tu a tu).
Úsvit planety makaků!
Noví čínští makaci měli dle oznámení upravenou DNA tak, že jim chyběl jeden důležitý gen pro regulaci cirkadiánního rytmu. Tyto modely by mohly v budoucnu pomoci napovědět, jak léčit lidi s chorobami ovlivňující právě biorytmus, včetně neurodegenerativních chorob, poruch spánku, diabetu nebo rakoviny. Mimo proof-of-concept, že by se daly vytvořit modely dalších nemocí.
Čistě z hlediska editace genu to ani tak zajímavé není – prostě máme další příklad úspěchu CRISPR/Cas9. V řeči čísel se podařilo editovat 325 embryí, což vedlo k 16 těhotenstvím a 5 porodům. Úspěšnost tedy zdaleka není stoprocentní, ale tak už to holt chodí. Pojďme se proto raději zbičovat spíše tím, cože to vlastně znamená a jestli to nemůže zničit svět!
Asi většina lidí chápe, že medicínské testování je ošidné. Hodně ošidné. Začnete třeba in silico, tedy modelováním proteinů a potenciálních léků, a pak nadějné sloučeniny otestujete tím, že je naprášíte na něco, co už žije.
Pojďme si tedy rozebrat, jaké máme biologické modely. Máme buněčné linie. To jsou buď buňky odvozené přímo z těla pacienta, nebo nesmrtelné linie nádorů či podobných buněk. To jsou fajn modely. Moc toho nesní (i když teda když vám výživná média infiltruje plíseň, tak je to radost), můžete se spolehnout na to, že mají stejný genom, můžete je narvat do high-troughput mikroskopu a analyzovat miliony a miliony buněk skoro najednou (když jste Big Pharma a máte na takové hračky peníze). Ale vymodelujete z těch buněk plíce? Ne.
Dalším „stupněm“ jsou organoidy. To jsou taky linie buněk, ale kultivované do většího množství tkání VE 3D!!! Prostě takový uměle vypěstováný pseudoorgánek. Teď máme i organoidy cév. How cool is that? Ale přes veškerou snahu, i tenhle model není úplně přesný.
Už jenom tím, že skutečné orgány zpravidla nesedí o samotě v Petriho misce a léky na ně zpravidla neaplikujete tím, že je na ně nalijete. Takže možnosti odvozování účinků z organoidů jsou také velmi omezené. (Ale jsou děsně cool a časem se budou snad zlepšovat!)
Dostáváme se ke zvířecím modelům, což je eufemismus k „zvířatům, na nichž se testují léky/studují nemoce/obojí“. U nich je asi jasné, že neduhy předešlých modelů více méně absentují. Zvířata mají stejně jako lidé propojené orgány, zmapované genomy, jistý stupeň podobnosti s člověkem. Ale jestliže se někteří etikové zadrhávají už při pomyšlení na tlukoucí srdcorganoid nebo mozkorganoid, pak tady teprve začíná opravdu tenký etický led.
Zrozeni ke smrti
Leckdo samozřejmě bude mít pochybnosti nad tím, že vytváříme život (třeba ve formě GMO makaků) jenom aby byl už od zrození odsouzen k předčasnému zániku. A i vědci samo chápou, že jde o ožehavé téma. Zvláště po nedávném čínském provaru s editaci dvou (na cestě je asi třetí) děvčátek – ačkoliv u nich bylo samozřejmě cílem něco léčit (HIV), nikoliv nemoc evokovat, je jasné, CRISPR je možné využít k lecčemu.
Řeknu to tedy z plna virtuálních plic: zvířecí modely jsou potřeba! Prosím, než mě umlátíte PETA transparenty, nechte mě domluvit…
Co je důležité na zvířecích modelech, je právě fakt, že jsme nyní schopni stvořit naklonovaná zvířata – tedy jsme schopni kontrolovat, jaké geny přesně daných 50 (nebo kolik zvířat testujeme) má. Můžeme je upravit a ověřit funkce genu v organismech tím, že je do zvířete přidáme nebo z něj odstraníme. Můžeme zjistit, jak jsou léky v organismu zpracovávány. Třeba.
Tohle na lidech nejde, a to i pokud bychom se vyprdli na etiku. Jsme heterogenní, prokřížená banda, která většinu života jí, kouří, pije, dýchá hrozný vzduch a nedejbože to ještě každý dělá jinak. Tudíž argument, že by se místo zvířat daly léky testovat třeba na vězních, je mimo z vícera důvodů. Nikdy nebudete mít soubor tak homogenní, abyste mohli sledovaný efekt přiřadit léku, a ne nekontrolovaným okolním vlivům.
Nicméně, abyste dostali do svého výzkumu nějaké to transgenní (čti: GMO) zvíře, musíte podstoupit značně dlouhý a zevrubný proces určený k tomu, aby si vědátoři nemohli doma vytvářet zvířecí mutanty ve skříni bez dohledu. Musíte třeba dokázat, že každou jednotlivou myš pro svůj výzkum potřebujete. Že zisk pro lidstvo použitím téhle myšky je dostatečný, aby odůvodnil její obětování.
Pokud ten důvod není dostatečný? Prostě najděte jiný způsob, jak to otestovat, ale myši nedostanete. Nazdar. Zvířata nesmí zbytečně trpět.
Otázka tedy zní – jak si v tomhle ohledu stojí transgenní makaci? Ti právě slibují velké věci pro zvířecí modely budoucnosti. Etické obavy rozhodně zcela nejdou stranou, jsou však dle mého v zásadě dvě možnosti, jak na věc nahlížet:
Názor A: Tím, že jsme schopní makaky naklonovat a vytvořit upravené linie, značně snížíme počet zvířat, která jsou pro experimenty potřeba. Už jenom vzhledem k tomu, že primáti jsou jako modelové organismy nejproblematičtější. Byť nejpřesnější, poněvadž nám jsou nejblíže.
Názor B: Jediný opravdový způsob, jak omezit počet zvířat v experimentech, je přestat je používat úplně…
¯\_(ツ)_/¯
[biologická podjednotka TL]
Rozebrali jsme i to, jak Číňani nedávno modifikovali i lidi:
Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a přátel vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, která připravuje přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.
