Znečištění olovem nás provází napříč historií

TLDR verze:  Výzkum ostatků pohřbených během posledních 12 000 let odhaluje vzestup znečistění ekosystému olovem a jeho sloučeninami. Studie tu.

Doba olověná

Olovo vám možná zní jako relativně nový vynález, ale nejen podle nové studie je tu s námi už pekelně dlouho! Starověcí lidé začali olověnou rudu zpracovávat před zhruba 5000 lety. A spolu s tím začali do svého těla vstřebávat částečky tohoto jedovatého kovu a jeho sloučenin…

Olovo je měkké, tvárné a má nízký bod tání (327,5 °C), byl to tak jeden z prvních kovů, které se lidé naučili zpracovávat. Olovo je ale spolu s ostatními těžkými kovy pro náš organismus toxické a má negativní vliv na skoro všechny systémy v našem těle. Dovede se také hromadit, zejména v játrech, ledvinách a kostech. Díky tomu se ho může časem v těle nahromadit toxická koncentrace, což může vést k neuro-degenerativním nemocem a poškození orgánů.

Archeologové týmu Yigala Erela z Hebrejské Univerzity v Jeruzalémě zkoumali v roce 2021 ostatky různého stáří nalezené na pohřebišti v Římě, které bylo využíváno po dobu více než 12000 let. Toto archeologické naleziště tak zaznamenává historii od pozdní doby kamenné, přes dobu bronzovou, antiku až po středověk a renesanci. Celkově vědci zkoumali kosti 132 zde pohřbených lidí, kteří žili v době mezi 12. tisíciletím př.n.l a 17. stoletím našeho letopočtu.

A tyhle staré kosti vydaly hned několik zajímavých objevů…

Trubky, talíře, mísy…

Spolu s počátkem zpracování olova před cca 5000 lety začala vstoupat i koncentrace toxických olověných sloučenin v lidských kostech. K dramatickému nárůstu ale došlo spolu se vzestupem Římské říše před cca 2000 lety. Římané totiž používali olovo k celé řadě účelů, kvůli jeho tvárnosti a snadnému zpracování. Odlévali z něj vodovodní trubky, ale také mince, závaží, dekorativní předměty nebo nádobí.

Sloučeniny olova se dokonce používaly třeba jako součást make-upu a malířských barev. Mezi počátkem zpracovávání olova a vrcholným věkem Římské říše se množství olova v lidských kostech zvýšilo více než 4000x.

Římané nebyli hloupí a už v antice věděli, že olovo může mít negativní vliv na lidský organismus. Horníci, kteří olovo těžili, totiž často podléhali nemocem a „šílenství“, které bylo ve skutečnosti způsobeno poškozením mozku. Otrava olovem ale nebyla výsadou horníků a chudých, právě naopak. Kvůli vodovodním trubkám, olověnému nádobí a make-upu trpěli otravou olovem i vrcholní představitelé Říše římské. Spekuluje se například, že šílenství nechvalně známého císaře Nerona mělo na svědomí právě olovo.

Římané však neznali žádný jiný kov, který by měl podobné vlastnosti, a tak se i přes svou toxicitu olovo používalo ve vodovodních potrubích a předmětech denní potřeby po celá staletí…

Bio-akumulace

Olovo a jeho sloučeniny se také snadno šíří v ekosystému. Sloučeniny olova a jiných těžkých kovů se dostávají do vody, odkud pronikají do rostlin a těl organismů a hromadí se v potravním řetězci. Tomuhle jevu se říká bio-akumulace, a čím výše si stojíte v potravním řetězci, tím více toxického olova se ve vašem těle nahromadí (což není dobrá zpráva pro náš druh, páč sníme skoro všechno). I lidé, kteří žili daleko od oblastí kde se těžilo a zpracovávalo olovo tak přicházeli s olovem do styku v potravě a pitné vodě.

Koncentrace olova v lidských kostech začala klesat zhruba v době renesance. Tehdy totiž největší osvícené génie pomalu napadalo, že používat na nádobí a vodovodní trubky jedovatý kov, který vám pomalu rozežírá mozek, možná není úplně nejlepší nápad! V té době také docházelo k velkým zámořským objevům a vzniku kolonií, a těžba a zpracování olova se navíc z Evropy přesunula do Afriky, Ameriky a Asie… #čistápráce #pronás

Dnes se již olovo ve vodovodních trubkách (naštěstí) nepoužívá, má ale stále řadu průmyslových využití. Celosvětová produkce olova a dalších těžkých kovů jako nikl a kadmium navíc stále roste, a dle některých předpovědí by mohla poptávka po nich vzrůst do roku 2050 až 1000x. Těžké kovy jsou důležitou součástí elektroniky a baterií, používají se ale i při výrobě solárních panelů a větrných turbín, kterých ve světě každým rokem přibývá ve snaze o zmírnění katastrofálních změn klimatu.  

Olovo tu s námi tedy nejenže bylo docela dlouho, a mělo měřitelný efekt na populace v minulosti, ale stále tu s námi rozhodně je! V roce 2017 zemřelo dle IHME (Insitute for Health Metrics and Evaluation) až milion lidí po celém světě na následky otravy olovem. K těmto úmrtím dochází zejména v zemích třetího světa, kam se přesunula těžba a zpracování olova. Znečištění olovem postihuje zejména děti, jejichž rychle rostoucí organismus absorbuje až 5x větší množství olova než organismus dospělce. Kvůli tomu má až třetina dětí po celém světě, zejména však v Indii, Jihovýchodní Asii a Africe, nebezpečné koncentrace olova v krvi, což může mít celou řadu zdravotních následků.

Úzká souvislost mezi průmyslovým zpracováním olova a jeho koncentrací v našem těle by měla být varovným znamením pro naší budoucnost. Olovo a další těžké kovy jsou pro rostoucí lidskou populaci a technologický průmysl nezbytné, je ale potřeba zabránit jejich úniku do ekosystému a do zdrojů pitné vody, zejména v zemích 3. světa. A je třeba využívat bezpečnější analogy, kde je to možné.

Ne nadarmo se totiž říká: Ten, kdo nezná minulost, je odsouzen k tomu ji opakovat.

[Svatopluk Skoupý]

A to samože není jediná věc, ve které nám byl Řím podobný!

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]