TLDR: Data přímo z okolí Slunce nám říkají víc o tom, proč je sluneční atmosféra tak žhavá, a co pohání sluneční vítr. Studie tuna.

Sluneční mystéria

I když nám Slunce smrdí na obloze po většinu našich dnů, pořád je naše nejbližší hvězdička v řadě ohledu ještě tajemná jako hrad v Karpatech. Skutečnost, že se do Slunce hodně blbě dívá, ještě hůře vrtá a zcela nejhůře se vracejí do laboratoří jeho vzorky, nejde zrovna naproti jeho detailnímu poznání. Již skoro pět let se to ale snaží hasit mise NASA sondy Parker Solar Probe – která nyní napomohla vyřešit neznámé stran slunečního větru.

Zemi denně bombardují sluneční fotony a současně s nimi fouká lidským okem nepostřehnutelný proud plazmatu slunečního větru. Občas si tahle rozžhavená koule horkého plynu uprdne oblaka plazmy v podobě výronů koronální hmoty – CME. Než k nám dorazí, urazí už 150 milionů kilometrů, aby se tu nakonec přetlačovala s magnetickým polem Země a vytvářel při tom občas krásnou polární záři.

To všecko víme dobře – přesto zůstávaly nejasnosti kolem toho, co urychluje sluneční vítr ze samotného plápolavého povrchu Slunce. Teprve Parker, vybavený štítem pevnějším než helvétská víra, umožnil při svém přibližování se Slunci pozorovat sluneční vítr v jeho zdroji.

Více otázek

Na základě měření Parkerovy sondy nyní tým vědátorů vystopoval sluneční vítr až k samotnému povrchu Slunce. Práce týmu Stuarta Balea, profesora na Kalifornské univerzitě v Berkeley, naznačuje, že rychlý sluneční vítr je poháněn procesem magnetické rekonexe, kdy se opačně orientovaná magnetická pole vzájemně přepojují a uvolněná energie urychluje nabité částice od povrchu Slunce.

To, že za rychlým slunečním větrem bude silné magnetické pole Slunce, se všeobecně tušilo. Teprve díky Parkerovi jsme ale mohli vidět, jak rychlý sluneční vítr v určitých fázích zpomaluje či opětovně zrychluje. To pozorování umožnilo porovnat data s tím, co se zároveň dělo na slunečním povrchu…

Magnetické siločáry se v okolí hvězdy často otevírají a poté znovu spojují. Zdá se, že tímto procesem se nabité částice urychlují pryč od Slunce! Pokud například existují magnetické siločáry namířené opačným směrem, vzájemně se přepojí… a tím se uvolní energie, která urychluje energetické částice slunečního větru.

Více otázek

Proces magnetické rekonexe je zřejmě dostatečně silný k tomu, aby se vítr dostal na únikovou trajektorii pryč ze Slunce.

Dosud sonda Solar Probe uskutečnila 15 stále intimnějších přiblížení ke Slunci, přičemž další blízké setkání ji čeká 22. června. Každý blízký průlet trvá přibližně 12 dní, během kterého se sonda dostane ze vzdálenosti 50 slunečních poloměrů až na vzdálenost 12 slunečních poloměrů (8,4 mil. km) a zase zpět.

Do plánovaného konce mise v roce 2025 nám tak ještě nějaký čas na sběr dat rozhodně zbývá – ale čas letí jako splašená kobyla a ačkoliv mi to připadá, že Parker odstartoval včera, do jeho finále už zbývá po čertech málo času. A vězte, že na to není Parkerova sonda sama, podobné úkoly, ale z větší vzdálenosti, plní také evropská sonda Solar Orbiter, na které se mohutně podíleli Češi. To nejlepší nás snad tedy ještě čeká a tito mechaničtí Ikarové nám tak pomohou odhalit i další sluneční záhady.

[Ladislav Loukota, DP]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Autolink hír.