Lidé možná vděčí savaně za svou inteligenci

TLDR: Oči obratlovců jdou na souši naproti evoluci inteligence, ale potřebný je k ní i kontext prostředí. 2 a půl milionů let nazpět ho lidským předkům mohl zajistit komplikovaný terén savany! Studie tu.

Na kontextu záleží

Při studiu evoluce je občas těžké nelapit se do pasti antropocentrismu – neboli jednodušeji řečeno „nebrat lidi nutně za pupek biomů, jenom protože my sami jsme shodou náhod taky právě lidi“. Studium vývoje lidské inteligence a kognice je tím pádem mnohem významnější – ilustruje totiž, jak moc se lidé liší od zbytku živočichů (a jestli se fakt liší!). A díky práci z roku 2020 máme o odpověď navíc na otázku, proč lidé stále nežijí jako lovci v savaně, anebo proč svět nedobyli sloni…

Tým profesora Malcolma A. MacIvera z Northwestern University v Illinois se již řadu let zabývá evolučními změnami mozku souvisejícími s přechodem obratlovců z vody na souš, který se udál před nějakými 385 miliony lety. Proměnných faktorů v evoluci lidského vnímání je celá řada – miniaturizace, evoluce končetin, různé finesy v mozku. Ale roli může hrát i změna prostředí, která rozhoduje o úspěšnosti adaptací.

Výzkumníci tak před třemi lety například vypočítali, že na souši může obratlovčí oko vidět asi 100x dále než ve vodě. Pro mozky živočichů, kteří přecházeli z vody na souš, tedy změna prostředí musela znamenat nezvyklou nálož vizuálních informací! Ale tím teprve začínáme…

Adekvátní zpracování podobné nálože vjemů by totiž v tomto novém prostředí přineslo nebývalou evoluční výhodu, a to jak predátorovi, tak i kořisti. Umožnilo by přechod z relativně jednoduché strategie lovu (respektive úprku) založené na pudech (tj. registruji kolem sebe pohyb, vyrážím směrem k němu vpřípadě lovce, nebo od něho vpřípadě kořisti) ke komplikovanější strategii založené na plánovaní (tj. představení si několika možných scénářů lovu/úprku a výběr toho nejlepšího).

K adekvátnímu zpracování většího množství vizuálních informací ovšem živočichové potřebovali výkonnější mozky.

Vstříc savaně

Nebylo ale jisté, zdali samotná schopnost „vidět dál“ a „adekvátně získané vizuální informace vyhodnocovat“ zajišťovala i signifikantní evoluční výhodu. A když ve vědě nemáte možnost něco ověřit (což v tomto případě moc nemáte, pokud za lednicí neschováváte stroj času), sáhnete po počítačových modelacích!

Simulace, které superpočítač naší party vědátorů kalkuloval celých 35 let (!) ukázaly na možná překvapivě významný vliv lidského lovu v savanách. Ačkoliv byla schopnost „vidět dál“ pro evoluci kognice nezbytná, sama o sobě není dostačující. Vyšlo totiž najevo, že klíčovou roli hraje i samotné prostředí, v němž lov/úprk probíhá.

Strategie založená na plánování je totiž úspěšnější jen v přiměřeně členitém terénu. Třeba  savana, typická širokými otevřenými oblastmi protkanými ostrůvky vegetace, tak šla mozkům našich prapředků ve vývoji doslova naproti! Naopak v jednotvárném terénu bez významnějších vizuálních překážek – jako je třeba otevřená voda, poušť či jednolitá travnatá plocha – není strategie lovu/úprku zase tak složitá. Plánování, které vyžaduje větší „chytrost“, tak není o nic úspěšnější než prostá reakce založená na pudech.

V jednotvárném prostředí zkrátka není s čím pracovat a úspěch zde tkví především v tom, zda jste pohotovější, rychlejší, či vytrvalejší než váš oponent. Totéž platí i pro velmi členitý terén s velkým množstvím překážek, jako jsou třeba husté lesy, nebo korálové útesy. V takovém prostředí bývá jen několik málo možných cest úprku/ke kořisti a nelze příliš plánovat dopředu, protože přes překážky stejně moc daleko nevidíte.

Savany ale byly pro naše předky docela jiné kafčo, a vyloženě matrošem k přemýšlení!

Jedni z mnoha?

Podle MacIverovy simulace je tedy komplexnější strategie založená na plánování daleko úspěšnější v přiměřeně členitém terénu – jakým je třeba právě savana. Jedinci schopní plánování ve větší míře než ostatní, jsou pak v tomto prostředí favorizováni přírodním výběrem. A to následně v průběhu generací vede ke stále výkonnějším a výkonnějším mozkům, schopným stále efektivnějšího a efektivnějšího plánování. A vést to může až k vám, pánům tvorstva, který si v pyžamu v kocovině čte na telefonu zajímavosti!

V kontextu lidské evoluce se to ukázalo být dílčí výhodou. Naši předci nejenže opustili bezpečí korun stromů, ale dokonce začali žít v otevřené savaně. A ta nastartovala relativně rychlá evoluce mozkové kapacity a kognitivních schopností. K oné rychlosti lidského vývoje tedy zřejmě přispěl právě i onen silný selekční tlak zapříčiněný velikou výhodou, kterou strategie založená na plánování v savaně poskytuje.

Co to znamená, je především další částečná odpověď na to, proč svět neovládly chobotnice, sloni nebo třeba antilopy. Už dlouho se tuší, že nutnost našich předků slézt ze stromů, pro ně nakonec byla velkou výhodou. Nyní ale tušíme, proč přesně tomu tak ale bylo! A to odpovídá i na to, proč dnes kosmické rakety nestaví zebry…

Dílčích faktorů v lidské evoluci je ale samozřejmě mnohem, mnohem více – a nemáme ani celý obraz o vývoji druhů. Není vyloučeno, že i jiné druhy mohly v minulosti dosáhnout na vyšší kognici podobnou nám – byť jde o tezi spíše nepravděpodobnou. Skutečné průmyslové civilizace našeho ranku, která by existovala až po kambrické explozi, bychom si totiž nejspíše byli schopni už všimnout na sedimentech.

Vývoj člověka se tak, se vším dobrým i zlým, co planetě přinesl, zdá prozatím být skutečným unikátem!

[Jan Kollár, LL]

A když už jsme u té evoluce…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]