TLDR: I když nejlépe vycházejí z nového archeologického srovnání lampy, je pravděpodobné, že různé skupiny našich předků svítily různými způsoby. Studie tuna.

Budiž světlo

I když neměli žárovky ani plynové lampy, něčím si pralidi museli v jeskyních svítit! Ale jak to mohlo vypadat? Na to si v roce 2021, ehm, posvítil španělský pokus v rámci experimentální archeologie vedený vědátorkou María Ángeles Medina-Alcaide.

Asi nepřekvapí, že možnosti našich předků nebyly obrovské – výzkumníci tak obecně testovali trojici metod:

• Pochodně, viz to na obrázku vlevo…
• Olejové „lampy„, viz to uprostřed…
• A konečně malé ohniště, viz to zbylé!

Různé zdroje

Co do detailů se testovaly i různé variace všech tří „technologií“. Různé pochodně tak byly vyrobeny z břečťanu, jalovce, dubu, břízy a borovice. Lampy naopak využívaly různé druhy původu oleje, potažmo spíše tuku z kostní dřeně krav a jelenů. Nakonec ohniště vznikla z dubového a jalovcového dřeva. Jak to vypadalo, když tyhle srandy vědátoři otestovali přítmo v prostředí jeskyně?

Poměrně dobře si vedly pochodně: měly přiměřeně dlouhou výdrž (v průměru 41 minut), vrhaly světlo do všech stran do vzdálenosti až 6 metrů a daly se snadno znovu zapálit.  Zároveň však produkovaly velké množství kouře, což naznačuje, že mohly být užitečné krátkodobě a/nebo pro větší prostory, ale nešlo o trvalé osvětlení.

Pro delší osvětlení menších prostor se naopak nejlépe osvědčily tukové lampy, které hořely víc než hodinu bez velkého kouře – a to ačkoliv dosah světla byl ve srovnání s pochodněmi poloviční. Menší intenzita světla také naznačuje, že si na tom kus mamuta asi neopečete.

Konečně co se týče ohniště, to muselo být kvůli nadměrnému dýmení po půlhodině umočeno. I když osvětlovalo do vzdálenosti 6,6 metru, v praxi měla ohniště spíše limitovanou roli v místech, která měla netypicky dobrou ventilaci a/nebo byla hodně velká. Možná, že se na nich mohla po kratší dobu připravovat i potrava, ale to se spíše realizovalo mimo prostředí jeskyně.

Je nasnadě, že většina podobných zdrojů světla nemusela být zrovna dobrou zprávou pro lidské plíce. Dlouhodobé vystavení dýmu či jiným spalinám v uzavřeném prostoru práce samozřejmě nestudovala – ale řekněme si, že souhrnné roky strávené v podobných podmínkách nemohly být dobrou zprávou pro zdraví.

Ohnivá historie

Na druhou stranu studie také ukazuje na širší paletu produkce nástrojů a industrie jako takové – aby bylo možné rozdělat tukové lampy, bylo nutné samozřejmě řádně zpracovat živočišné zbytky (a předtím pochopit jejich význam). Podobně je tomu v menší míře i u ohniště a pochodní. Co to znamená, je skutečnost, že různé generace našich předků nejspíše svítily různými způsoby dle toho, jak daleko byly na ose technického rozvoje.

Oheň jako takový nejspíše až před 2 miliony lety. Tehdy to ale bylo užívání nekontrolované. Důkazy o kontrolovaném užívání ohně – a později i jeho přímém rozdělávání – pocházejí od Homo erectus až z období před 1 milionem let. Prakticky jistě pak víme, že oheň uměli rozdělávat jak Homo sapientové, tak i Neandertálci.

To je každopádně dlouhá škála epoch, během kterých mělo využívání ohně řadu různých forem a projevů. Nakonec i dnes stojí na ohni celá naše civilizace – jenom oheň už nemáme doma v krbu, stále jím však topíme, produkujeme elektřinu, vytváříme energii pro pohyb vozidel, vyrábíme jím počítače i materiál z našich domovů…

Téma ohně (jak pravil velký vynálezce Peter Weyland, šlo o naši první technologii) v historii tak rozhodně stojí za další výzkum, panují totiž i názory, že jeskynní malby (logicky vznikající právě podobným druhem „osvětlení“) můžou vlivem mihotání různých ohňů vypadat jinak, či dokonce vytvářet iluzi pohybu, než když se na ně díváme s pomocí baterky!

Bylo by tedy rozhodně zajímavé s podobnými různými plamínky nasimulovat i různé náhledy na malby. Ale to už bude téma pro jinou studii…

[Ladislav Loukota]

Kdybychom zjistili, že už pralidi měli „animovaný film“, nebylo by to tak překvapivé, uvážíme-li, že fastfoody jsou tu už taky docela dlouho…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]