Asteroid, který vyhubil dinosaury, měl ničivý sklon dopadu
TLDR: Analýza podloží kráteru Chicxulub naznačuje, že 65 milionů let nazpět jej kosmický objekt zasáhl pod šedesátistupňovým úhlem. Ten způsobil vyvrhnutí více hmoty do atmosféry, než kolik by zvládly úhly odlišné. Studie tu.
Drž úhel!
Dinoše máme dnes tendenci vnímat jako velkou tragédii, která může věštit i naši vlastní budoucnost. Takzvané K-Pg vymírání před 65 miliony lety, které ukončilo éru dinosaurů, sice skutečně zabilo 75 % druhů, ale paradoxně známe i jiná, daleko ničivější vymírání hlouběji v minulosti. Přesto platí, že dinosauři se možná mohli své zkáze vyhnout – zdá se ale, že si vylosovali skutečně výživného pomyslného smolíčka.
V roce 2020 to naznačila simulace Imperial College London, podle níž asteroid, který se pod koncem dinosaurů podepsal nejvýrazněji, zasáhl Zemi pod úhlem 60°. To je nejhorší možný scénář! O trochu víc, a těleso nemuselo Zemi vůbec zasáhnout. O trochu míň, a dopad byl mohl být kolmější vůči povrchu. Proč je šedesátistupňový úhel významný? Můžete si to nasimulovat sami, když do písku shodíte těleso, anebo když do písku kopnete botou…
Správně – impakt pod úhlem má za následek vyvrhnutí daleko většího počtu bordela do okolí. V případě dopadu kosmického tělesa to znamená vyvržení většího množství materiálu do atmosféry, čímž dojde na znatelnější blokaci slunečního záření.
Jak lze z 65 milionů let staré díry rozeznat někdejší (pravděpodobný) úhel dopadu? Vědátoři z Londýna a příbuzné týmy z Freiburgu a Austinu sáhly po do známých geofyzikálních dat, která sesbírávají o kráteru Chicxulub geologové již pěkných pár dekád. Zatím poslední várku údajů přinesly nedávné hlubinné sondy do těla kráteru. Na základě dat se pak podařilo vytvořit mapu odlišného podloží středu kráteru, středu vnějšího prstence kráteru, a středu hornin zemské kůry, které impakt vyzvedl z hlubin blíže povrchu.
V zásadě se tak podařilo zmapovat to, jak dopad dávný terén polámal v různých oblastech. A z toho už lze lépe vyčíst, v jakém úhlu ono polámání mohlo nastat. Trojrozměrná mapa oblasti se tak spojila se simulacemi toho, jaký úhel dopadu mohl dnešní vzhled podloží vytvořit. A výsledkem (a přihlédnutím k rozdílu 65 milionů dalších let) je právě úhel dopadu 10 až 15 km velkého tělesa pod úhlem 60°!
Smůla jako hrom!
Co hůře, už nějaký čas se ví, že těleso si „vybralo“ k dopadu i mimořádně nepříznivou oblast. Rozhraní země a moře plné mělčin znamenalo, že objekt dopadl na množství sádrových sedimentů, kterou energie výbuchu proměnila na síru. Miliardy tun síry v atmosféře zakryly sluneční svit ještě efektivněji, než v případě jiného podloží. Síra totiž rychleji vytváří aerosoly, které snáze stíní povrch. Dinosauři prostě měli smůlu jako hrom!
A situace pro ně byla o to nepříjemnější, že svého času čelili i problematické vulkanické aktivitě. Konsensus studií se dodnes neshodne na tom, jak velkou roli dopad kosmického tělesa měl vůči vulkanismu. Odhaduje se, že asteroid hrál v tragédii dinosaurů významnější úlohu – ale zvýšená vulkanická činnost mohla druhé housle zase hrát o něco delší dobu.
Gravitační mapa podloží, zdroj: Gareth Collins/Imperial College London 
Různé modelace dopadu vs. vlivu na vyvrhnutý materiál & tvar podloží, Gareth Collins/Imperial College London 
Různé modelace dopadu vs. vlivu na vyvrhnutý materiál & tvar podloží, Gareth Collins/Imperial College London
V součtu je dost dobře možné, že dinosaury by čekalo nějaké (byť menší) vymírání i vlivem kumulace problémů souvisejících s vulkanismem. Stejně tak je možné, že asteroid by sám o sobě nemusel způsobit tak velké vymírání, jaké spolu s jeho dopadem nastalo. Souběh obou krizí najednou každopádně jenom podtrhuje, že dinosauři měli ještě větší smůlu, než si mnozí myslí!
Samozřejmě je třeba jedním dechem zmínit i klasickou skutečnost, že dinosauři jako takoví sice na rozhraní K-Pg období (křída-paleogén) nevymřeli dočista. Ptáci a plazi jsou přímí následovníci oněch cca. 25 % druhů dinosaurů, kteří vymírání přežili, a přizpůsobili se novým podmínkám. A lze nejspíše říct, že navzdory dominanci savců se ony nové podmínky řadě z nich osvědčily.
Jak jsme na to my?
„Vymření dinosaurů“ je tedy tak trochu nesmysl – ale pokud nepřejmenujeme dinosaury jako „praptákoplaze“ nebo naopak nepřejmenujeme dnešní ptáky a plazi na „neosaury„, nemá asi smysl měnit zaběhnuté termity. Nakonec ale i ten nejhorší souběh možných okolností přesto život přežil, a to včetně následovníků tehdy dominantních tvorů. A to je v článku o dopadu asteroidů překvapivě fajn finále!
Nicméně, i evoluční adaptace potomků dinošů a mimořádné okolnosti K-Pg vymírání nejsou asi úplně argument pro ignorování rizika kosmických balvanů pro naši vlastní budoucnost. Proto znovu připomínám, každou nalezenou fosilií dinosaura se nás příroda tak trochu ptá „Tak jakpak je na tom váš kosmický program?“!
[Ladislav Loukota]
Všechny ty asteroidy a komety bychom vůbec měli zakázat!
Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]
