TLDR: Pavouci se snaží utéct překvapivě kreativně. To celé pokud tedy nejsou na mravenci přizpůsobeni a nepodobají se jim. Nebo u nich nehledají útočiště. Záleží na druhu! Studie hír a hír.

Spiderman vs. Antman

Máte fobii z pavouků? A co takhle z mravenců? Dva „populární druhy“ hmyzáků (jasně, pavouci fskutečnosti nejsou hmyz, ale rozumíme si) mnohdy mohou najít cestu jeden ke druhému – a obvykle s tím souvisí dost bolesti a strachu…

Interakce mezi různými druhy živočichů je běžná, je tedy logické, že ji vědci studují – následující řádky toho, jak to vypadá, když vědátoři vloží běžného domácího pavoučka druhu snovačky ryšavonohé (Nesticodes rufipes) do pozorovaného mraveniště, tedy berte jako sledování něčeho, co se normálně děje i bez našich zraků, nikoliv jako kreativní mučení.

Vědátoři každopádně v jednom z pokusů umístili pavoučka do kolonie různých mravenců včetně invazních ohnivých mravenců (S. invicta), ale výsledek by je podobný i jiným druhům mravců, zač je toho loket. Protože… pavouk sám o sobě velmi dobře chápe, že proti celé kolonii mravenců nemá mnoho šancí!

Velmi rychle po zahájení pokusu se umístěná snovačka rozhodla uniknout tak, že předběhla dělnice S. invicta a zamotala jejich tykadla hedvábnými táhly! Pavouci využívali své schopnosti tkát pavoučinu k útoku během svého úprku. To ale nebyla jediná zbraň v jejich repertoáru. Jeden z pavouků si dokonce „amputoval“ vlastní zadní nohu, do které se zakousla větší dělnice!

Šance uniknout měli pavouci každopádně lepší u běžných mravenců než u mravenců ohnivých. Ti jsou mnohem schopnější „invazivní“ pavouky okamžitě chytit a usmrtit…

Většina pavouků nicméně prostě rychle uteče, aby se vyhnula zachycení. Mají v tom obvykle relativní výhodu, protože mravencům chvíli trvá, než zareagují. Někteří pavouci při útěku navíc staví schopně z pavučin barikády – když najdou vyšší roh, mohou rychle splést kus pavučiny a zamotat do ní zbývající útočníky.

Když je nemůžeš porazit…

Co se stane, pokud ale pavouk neuteče? Mravenci nemají sice proti pavoukům jedinou silnou zbraň, ale je jich zkrátka kotel. Velký počet kousnutí může být nemalý problém, protože pavoučí těla jsou částečně hydraulická. Jejich nohy se natahují tlakem hemolymfy (krvomízy), což je ta – jak už název napovídá – taková směs obou tělních tekutin. A pokud do noh mravenci vykousají malé otvory, každý další pohyb přispívá k riziku ztráty schopnosti lokomoce a tím se i snižuje možnost úniku.

Ale setkávání druhů je hra pro dva – a mnohdy ani mravenci sami nejsou v bezpečí…

Pavouci sami jsou samotáři, a neexistuje druh pavouka, který by byl kolektivně či snad sám schopný porazit celé mraveniště. Ale! Když je nemůžete porazit, zkuste se k nim přidat! Existují totiž některé druhy pavouků přizpůsobené k lovu mravenců v okolí jejich mravenišť či dokonce uvnitř! Platí i pro mraveniště ohnivých mravenců. Jak tu pavouci přežívají? Pomocí maskování!  

Existuje malý počet pavouků schopných mravenčí mimetiky, kteří v zásadě žijí v mraveništích nebo v jejich okolí, obvykle proto, aby se vyhnuli predátorům, ale v některých případech i proto, aby sami lovili mravence. Typicky jsou v tomto skloňováni pavouci rodu Myrmarachne, kteří vypadají jako mravenci i vizuálně. Jejich přední nohy tak simulují pohyb tykadel, a celkově vypadají jako mravci. Jelikož sami mravenci ale nepoužívají k orientaci a rozpoznávání okolí zrak, Myrmarachne není jediný druh pavouků, který se je snaží ošálit.

Většina pavouků je tak především pokryta reflexními chloupky, které napodobují lesklá, třísegmentová těla mravenců. Kolem očí mají barevné skvrny, aby se jejich jednoduché oči více podobaly složeným očím mravenců.

Třetí cesta

V zásadě ale existují dva hlavní důvody, proč by pavouk chtěl napodobovat mravence: aby je mohl sežrat anebo aby se vyhnul tomu, že ho sežerou. Ve výjimečných případech se ovšem může naskytnout i důvod třetí – pavouk skrze podobnost s mravenci hledá u mravenců ochranu!

Pavouk rodu Phintella piantensis ve svém prostředí čelí riziku od konkurenčních pavouků lepovky jižní plivajících jed, kteří si však jsou zjevně vědomi rizika velkého množství mravenců. Předchůdci P. piantensis proto logicky hledali útočiště poblíž mravenišť!

Lepovky obvykle staví své sítě nad hnízdy P. piantensis a pečlivě je umísťují tak, aby si zajistili přímý cíl. Ukázalo se však, že pokud je hnízdo P. piantensis postaveno v blízkosti mraveniště, lepovky se drží stranou…

Sníst, využít i zneužit je tak ve skutečnosti celé trio možností toho, jaké vlastnosti mezi sebou mohou mít mravenci a pavouci. To vše ale nakonec neplatí jenom pro tyto dva biočichy, ale celou faunofloru!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]