Podařilo se omladit lidské kožní buňky (in vitro, pokusně)

TLDR: Metoda používaná i pro konverzi běžných buněk na buňky kmenové posloužila i přeprogramování kožních buněk na buňky s „mladšími“ vlastnostmi. Jde jen o laboratorní pokus, který ještě dlouho – pokud kdy – nebude mít reálné terapeutické užití. Studie tuna.

Nesmrtelnost pro tento den?

Laboratorní omlazení kožních buněk hlásí nová studie týmu Diljeeta Gilla z britského Babraham Institute při univerzitě v Cambridge. Ačkoliv se jedná jenom o demonstraci déle vyvíjených technik pro přeprogramování buněk, nikoliv aplikovanou terapii, výsledky práce působí rozhodně zajímavě.

Buňky byly in vitro přeprogramovány tak, aby byly biologicky mladší – zároveň si však buňky zachovaly některé své funkce. Postup navazuje na starší experimenty přeprogramování běžných buněk na buňky kmenové. Při tom tyto buňky ovšem přišly o svůj původní „identitu“. Tomu se nová studie vyvarovává.

Nová metoda „přechodného přeprogramování ve fázi zrání“ zvládne během 13 dnů přeměnit kožní buňky na jejich mladší já podobnými chemickými metodami jako přeprogramování na buňky kmenové – postup se však zastaví dříve, než je dosaženo stavu kmenové buňky.

To umožňuje zachovat buněčnou roli. Ve studii se takto podařilo buňky odebrané padesátníkovi zvrátit do stavu podobného buňkám na úrovni dvacátníka.

Plejáda úskalí

K potvrzení toho, že kožní buňky byly skutečně vráceny v biologickém věku o tři desetiletí zpět, byla použita řada měření, včetně epigenetických hodin (chemické značky, které ukazují věk) a transkriptomu (údaje o genech produkovaných buňkami). Co to ale celé znamená?

Pokud jíte občas tlusté a cvičíte méně, než byste měli, pak asi nic moc zásadního pro vaše šance dočkat se nesmrtelnosti. Faktem je, že proces buněčného přeprogramování je stále jednou velkou neznámou. Nevíme přesně, jak na té nejmenší úrovni fungují procesy vedoucí ke změně buněčných vlastností. Korektnější by tak bylo říct, že vědátoři donutili buňky chovat se odlišně, spíše než že došlo na „skutečné“ omlazení.

To samo o sobě není samozřejmě výtka – právě podobnými experimenty o procesech stojících za přeprogramováním zjišťujeme nová fakta! Ukazuje to ale asi nejlépe, proč podobné experimenty nepovedou v dohledné (ani vzdálenější) době k jakékoliv myslitelné aplikované terapii.

Jedním z jejích úskalí je i obava, že u části přeprogramovaných buněk se proces nemusí podařit dokonale, a daná buňka tak může dojít „zdivočení“ v buňku nádorovou. A dostat rakovinu při (hypotetické) snaze o omlazení věru není cosi, co by bylo dobré zkoušet.

Pitva pro záchranu života

Prozatím se tedy jedná jen o demonstraci lepšícího se (ale ani omylem ne dokonalého) chápání procesů buněčného přeprogramování, které je na pověstné míle daleko od jakékoliv klinické aplikace. Současné metody přeprogramování si je navíc těžko představit jako použitelné uvnitř živého pacienta.

Naději vědátorů je, že podobné pokusy ovšem mohou například odhalit, které geny či epigenetické procesy jsou za omlazení odpovědné – což by mohlo vést k hledání jiných metod, jak dosáhnout stejného cíle bezpečnějšími způsoby. S přivřením očí, uší a dalších otvorů by se to dalo přirovnat k dávným anatomickým popisům geografie mrtvého lidského těla… Které ale nakonec slouží i reálné chirurgii a medicíně. Bez někdejších pitev by to nešlo – ale zároveň by bylo nesprávné v době pitev říkat, že da Vinci řeže do nebožtíka kvůli tomu, aby (v brzké době) mohl zachraňovat životy.

Zjištění tak mohou zlepšit naše znalosti o stárnutí (a mládnutí) buněk, a jednou vést i k aplikovatelné terapii. Jenom kvůli dnešnímu titulku bych ale penzijní spoření ještě rozhodně nerušil…

Vzniklo původně pro Mudrstart.cz.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama