Obyvatelé prvního města Çatal Höyük barvili kosti zemřelých

TLDR: Malé procent zemřelých v městě starém 7 až 9 milénií, bylo nabarveno rituálním pigmentem. O důvodech lze jen spekulovat, naznačuje to ale komplexní pohřební rituály obyvatelstva. Studie tuna.

Minulost jako malovaná

Jaro přichází a s ním se blíží i Velikonoce, a proto je jen příhodné, že tu máme novinku doslova jako malovanou! Archeologové v „prvním známém městě“ dějin, tureckém Çatal Höyük starém 9500 až 7700, totiž odhalili důkazy o tom, že součástí pohřebního rituálu místních lidí bylo zřejmě barvení kostí zemřelých.

Došli k tomu vědátoři pod vedením archeoantropoložky Eline Schotsman z Université de Bordeaux, když zkoumali kosterní pozůstatky 800 obyvatel z Çatal Höyüku, které byly vykopány už na počátku 90. let 20. století. Zjevně umělé barvivo nalezené v hrobech přitom autoři analyzovali výzkumníci sérií metod v čele s RTG fluorescenčním mikroskopem.

Nebožtík jako malovaný! Zdroj: Marco Milella
Nebožtík jako malovaný! Zdroj: Marco Milella

U malé části ostatků (v této studii 6 % jedinců) bylo barvivo objeveno přímo na kostech, což indikuje, že obyvatelé města… své předky prostě rádi malovali! Pigment měl ale zjevně širší význam, byl totiž také u 11 % pohřbených objeven na pohřebních artefaktech. Barvivem tak byly pokresleny předměty jako obarvené mušle, mísy, košíky a kostěné předměty. Prostě jedna velká párty! A to možná doslova…

Kuriózní je totiž skutečnost, že barvivo se lišilo dle identity pohřbené(ho). Çatalhöyüští totiž jakoby měli svou vlastní, inverzní verzi gender reveal parties – zatímco u mužů tak byly objeveny typicky pigmenty rudo-oranžové (ve formě sulfidu rtuťnatého), u žen & dětí to byly častěji pigmenty modré a zelené!

Předpokládá se, že barviva mohly mít i další významy (konotace plodnosti, růstu, zralosti a takové věci), ale omezený odhalený vzorek znamená, že zatím lze o těchto hypotézách jenom spekulovat.

Malby zdí obytných místností. Zdroj: Jason Quinlan/Çatalhöyük Research Project
Malby zdí obytných místností. Zdroj: Jason Quinlan/Çatalhöyük Research Project

Trochu jiné město

Je ale již nyní zjevné, že existuje určitá souvislost mezi pohřbenými lidmi & malbami provedenými nad nimi. Zdá se, že po pohřbu lidé malovali na stěny nad zemřelým. Vytvářeli tak vlastně něco, jako naše náhrobní kameny – opět nejde o cosi úplně šokantního (známe totéž i dnes), ale považte, že mezi zdmi prvního skutečně velkého & trvalého sídliště člověka to musela být novinka naprosto hypermoderní. Navíc… mezi oněmi náhrobními kameny… lidé běžně žili.

Barvení mrtvolek totiž nebyla jediná zajímavá kratochvíle Çatalhöyüčanů. Ačkoliv jde o první známé město dějin, a mnohé zdejší kulisy jsou nám i dnes povědomé, jiné jsou doslova jako z cizího světa. V souvislosti s pohřby tak platí, že obyvatelé města především pohřbívali své předky uvnitř svých domů (!) pod podlahou. To už není přímo novinka, ale může to umně sloužit k ilustraci odlišností prvního města.

Otisk ruky na zdi. Zdroj: Jason Quinlan/Çatalhöyük Research Project
Otisk ruky na zdi. Zdroj: Jason Quinlan/Çatalhöyük Research Project

Dospělí byli nejčastěji ukládáni v ohnuté poloze pod severní a východní plošinou centrální místnosti, děti pak různě po domě! Byť to z našeho pohledu vypadá cizorodě, existuje slušná šance, že obyvatelé města v tomto prostě navazovali na starší zvyky neolitu. I proto je studium města tak přínosné.

Ani tohle nebyla jediná zajímavá odlišnost města, v ÇatalHöyüku například nebyly k nalezení ani ulice – lidé se z místa A do místa B prostě dostávali jako Assassini po střechách budov (které byly de facto ulicí). Osobně předpokládám, že tato zajímavá architektonická inovace byla opuštěna po prvním větším požáru #theroofisonfire. Nicméně, jak se to říká – i slepé uličky vývoje musely mít svých (nešťastných) průkopníků!

Konečně pořádný mezigenerační vztah! Zdroj: Pixabay, vlastní
Konečně pořádný mezigenerační vztah! Zdroj: Pixabay, vlastní

Funus několikrát na nebožtíka

Vědátoři na základě pohřebišť provedli několik dalších úvah, které mají ale spíše ráz spekulativní. Je například možné, že na některé pohřby docházelo opakovaně – důležití členové své komunity mohli být vyzdviženi ze země a ceremoniálně znovu pohřbeni, což by i vysvětlovalo, proč byly nabarveny přímo kosti zemřelých. Někdo evidentně musel čekat, až se tělo majoritně rozloží, než si z něj začal dělat omalovánky! Nepředpokládáme že …by je napřed někdo ohlodal.

I tři dekády po svém objevu je každopádně zjevné, že Çatal Höyük je extrémně zajímavou lokalitou, jejíž průzkum nám stále umí říct mnoho o době, kdy se lidé začínali usazovat – a kdy se začínala rodit naše podoba civilizace! Možná, že ze zjištění občas tuhne krev v žilách… Ale to by nám mělo jenom připomenout, že minulosti je málokdy taková, jakou si ji malujeme!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama