Ne, nanočástice z kukuřice nás z rakoviny nevyléčí

TLDR: Při hledání levnějších analogů syntetických nanočástic vyvinuli Japonci metodu extrakce bionanočástic z kukuřice. Mají sice některé zajímavé vlastnosti, studie se ale pouští i na příliš tenký led u některých diskutabilních tvrzení ohledně jejich účinnosti proti rakovině. Studie tuna.

Je čas na odplatu!

Jak to vypadá, kdy se kukuřice pekelně nasupí? To nám ukázala nová práce z Tokijské univerzity, která využila nanočástice z kukuřičné šťávy jako potenciální prostředek boje s nádory. Hned na úvod si ale nalijme čistého vína –  některá publikovaná tvrzení působí velmi prapodivně. Dnešní článek je tedy napůl novinka, a napůl bohužel demýtizace.

Nejprve k té novinkové části. Možná jste již slyšeli, že existují syntetické nanočástice vyvíjené pro boj s nádory. Jejich hlavní smysl je sloužit jako transportér pro skutečný lék, který je pak uvolněn až v místě nádoru (takže nemusí „otravovat“ celý organismus). A je skutečně také pravda, že cena této terapie je zatím stále příliš vysoká pro běžné užití.

Japonce tedy napadlo, že by bylo možné získat levnější transportní částice ve formě… flaks kukuřice. Vyvinuli tak „bionanočástice“ na bázi kukuřice! Osobně jim tedy budu dále říkat jednoduše kukučástice. Podstatnější než jejich jméno je ale skutečnost, že stejně jako syntetické nanočástice prokázaly v aktuální práci i kukučástice schopnost cílit na rakovinné bujení! Alespoň tedy v těle hlodavců… a pokud je píchnete přímo do toho nádoru.

S tím se však už dostáváme k diskutabilnější části studie.

Když přeceníš síly…

Vědátoři nejprve vytvořili směs supersladké kukuřice a vody, přičemž tato kukuřičná šťáva byla následně odstředěna vysokou rychlostí a přefiltrována otvorem o 0,45 μm. A pak ještě jednou v menším! I přefiltrované vzorky byly totiž poté ultracentrifugovány, což mělo nakonec za následek exktrakci velmi drobných nanočástic pocházející z kukuřice o průměru přibližně 80 nanometrů.

Co s takovým dryjákem dělat? V ideálním případě transportovat k tumoru nějaký lék. Japonci ale tvrdí, že i kukučástice samotné „stimulují imunitní reakci“ a uvolňují z imunitních buněk RAW264.7 faktor, který zjednodušeně řečeno zabíjí nádorové buňky.  Že by tedy kukučástice byly nejenom transportér, ale i léčivo? Grafika napoví…

Kukuřice umí hodně, ale neumí vše... Zdroj: Utkal Gaurab, Pixabay, vlastní
Kukuřice umí hodně, ale neumí vše… Zdroj: Utkal Gaurab, Pixabay, vlastní

Inu, nejspíše bohužel nikolivěk. Za prvé – při in vivo testu vědci použili šílenou koncentraci kukučástic. Za úspěch se tedy dá považovat především to, že jim chudinky myšky ani moc nepoumíraly. Za druhé – in vitro vědci testovali kukučástice(opět ve velmi vysoké koncentraci) proti jediné, slovy JEDINÉ nádorové linii. To je prostě málo pro tvrzení o „protirakovinných účincích“,  které jinak fajn práce na samotné tvorbě kukučástic (jako transportérů) nepotřebuje.

Zároveň platí, že stimulace imunitní reakce je sice obecně fajn, ale ne každý nádor na takovou léčbu reaguje. Různé typy nádorů také umí imunitní reakci potlačit. A nakonec, ne do každého nádoru se dá píchat. Ona „stimulace“ imunity byla navíc demonstrována u jediného typu imunitní buňky, což je také poněkud málo.

Takže spíše než abychom si nyní rvali do svých nádorů popcorn, máme tu krásný příklad vědy, která smrdí pochybným přeháněním. Přesto může být japonská metoda zajímavým dílčím krokem k cenově přístupným biočásticím (nejen těch kukuřičných).

Wellyesbutno.exe

Dlužno zmínit, že snížení ceny výroby japonských kukučástic řeší jenom jednu položku celkových nákladů na léčbu. Tou další, kterou práce ani vyřešit nemohla, je stále složitá aplikace terapeutika. Jednoduše řečeno, pořád nemáme příliš efektivní (čti: levné) metody, jak snížit objem člověkohodin při podobné péči o pacienta. Takže levnější částice jsou hypoteticky fajn, a za to si zaslouží Japonci poslat děkovné použité spodní prádlo. Za tu druhou část studie by ale to prádlo… mělo být opravdu intenzivně použité.

Zázrak se tedy nekoná – možná však před sebou máme zajímavý vývoj medicínských nanočástic, který ukáže, že syntetika jsou sice fajn, ale můžeme s gustem hledat i jejich rostlinné analogy. A to je nápad tak zajímavý, že si na jeho oslavu nějaký ten popcorn snad i udělám!

[Ladislav Loukota, Tereza Lausová]


Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama