Až 2/3 druhů organismů na mořském dně jsou neznámé

TLDR: Dvě třetiny eukaryot odhalených na dně moří byly v nové studii neznámé. Majoritně jde zřejmě o mikroskopické obyvatele oceánského dna zadržující CO2, sekundárně ale práce ukázala i na nečekanou biodiverzitu dalších druhů. Jo a navíc nám možná umožní podívat se do minulosti naší planety. Práce tuna.

Až na dno

Skupina evropských vědátorů si dala úkol v pravdě sisyfovský – pomocí analýzy DNA ze vzorků z oceánského dna rozlišit, kteří organismové jsou v hlubinách u dna doma (tzv. bentos) a kteří jsou spíše odumřivší zástupci starého dobrého (fyto)planktonu, kteří klesli na místo svého posledního odpočinku. A vyšly jim z toho některé zajímavé věci…

Fytoplankton, tedy fotosyntetizující mikroorganismy, lze rozdělit na dvě skupiny: prokaryotický a eukaryotický. Ten první je typický primitivními buňkami bez jádra a složitějších nitrobuněčných struktur, jsou tedy tzv. cyanobakterie,neboli hezky česky sinice. Mimochodem, pokud Vám ve škole nevysvětlili, proč se sinice jmenují sinice, tak je to podle staročeského siný, což označuje modrozelenou barvu, kterou sinice tak nějak… mají.

Druhou skupinou, tedy eukaryotickými zástupci fytoplanktonu jsou ty organismy, které už mají jaderné buňky s takovými těmi vnitřními strukturkami – organelami. Sem patří zelené řasy, rozsivky a obrněnky. No a studie, kterou máte nalinkovanou výše, ta se právě zabývala tou druhou skupinou, tedy eukaryotami schopnými fotosyntézy.

V jejich zorném poli se ocitla jedna z nejméně prozkoumaných ekosystému planety, anglicky nazývaný DOS (Deep Ocean Sediment, česky asi něco jako “Ekosystém hlubokooceánského dna”). Přestože tvoří více než polovinu povrchu naší planety, víme o něm velmi málo. Díky této práci ale o trošku víc!

Hraní si s bahýnkem

Dna našich moří jsou do značné míry terra incognita. Vzhledem k tomu, že nevíme, jaký vliv na organismy, obývající toto prostředí, má změna klimatu, lov ryb trawlery s vlečnými sítěmi nebo těžba ropy a plynu z mořského dna, usilují vědci už nějaký ten pátek o zmapování biodiverzity tohoto odlehlého koutu Země.

Platí to tím spíš, že se v hlubinách může odehrávat zásadní boj právě se změnou klimatu, neboť se zde hromadí biomasa obsahující uhlík, který do sebe “pochytali” naší zelení mikroskopičtí kamarádi!

Spasí nás neviděné části uhlíkového cyklu? Zdroj: Nickelodeon, vlastní
Spasí nás neviděné části uhlíkového cyklu? Zdroj: Nickelodeon, vlastní

Tomuhle ději se říká sekvestrace CO2, kdy tenhle plyn řasy díky chlorofylu mění nejdřív na jednoduché a potom složité cukry, mezi které patří samozřejmě celulóza, která tvoří jejich buněčné stěny. Odumřelí tvorečkové klesají pak do hlubin a jimi zachycený oxid uhličitý z atmosféry se zpět na denní světlo už jen tak nepodívá, což je v dnešní době určitě užitečná věc, přestože se to samozřejmě děje “co svět světem stojí”.

Díky sekvenování DNA masivního počtu vzorků bylo zjištěno, jak se liší druhové složení planktonu v tzv. eufotických zónách (kam ještě sluneční světlo dosáhne), od těch afotických (temných). Celkem logicky ve vyšších, prosluněných vrstvách tzv. pelagiálu (fancy název pro komplet vodní sloupec ode dna po hladinu) převládali autotrofové (čili fytoplankton, živící se fotosynteticky), u dna naopak heterotrofně se živící organismy (tj. ti, co se živí požíráním jiných).

Tak či onak, více než dvě třetiny všech breberek, které byly ve vzorcích nalezeny, byly popsány úplně poprvé!

Dozadu i dopředu

A aby toho nebylo málo, vypadá to, že pomocí aktuálního výzkumu usazenin na mořském dně bude možné lépe modelovat, jak vypadaly pravěké oceány, jaká byla jejich schopnost vázat uhlík a co z toho plyne do budoucna pro nás.

Doplnění toho, jak vypadá prehistorické dno, nám přitom může pomoct nejenom kvůli poznání samotnému – ale i kvůli tomu, že pak lépe budeme vědět, jak přesněji probíhá uhlíkový cyklus, a jestli nám oceány nekoupí ještě nějaký čas navíc. A pak že hrát si s blátem je fuj!

[Pavel Koubek]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama