Ničivé australské požáry nepřímo zavinilo evropské osídlení

TLDR: V Austrálii existovalo před příchodem Evropanů daleko více stromů, které spolu s aktivitami domorodců redukovaly riziko velkých požárů. To ale změna krajiny s kolonizací Evropou změnila, ukazuje studie s využitím pylu. Studie tuna.

K protinožcům!

Naše zimy jsou tradičně obdobím, kdy od protinožců přicházejí zprávy o další vlně ničivých požárů. Je to taková příjemná změna mezi požáry – po zbytek roku totiž podobné zprávy chodí spíše ze Sibiře nebo z Amazonie! Ale nová práce s účastí českých vědátorů z Karlovky naznačuje, že Australané si za ohníčky můžou tak trochu sami – prvotní osídlení evropskými kolonizátory totiž přímo spustilo jevy, na jejichž konci je Austrálie daleko hořlavější, než zřejmě byla v 15. století se svými původními obyvateli.

Abychom pochopili, proč se tak děje, bude třeba vrátit nazpět v čase do období příchodu Evropanů. V Austrálii žili lidé již před příchodem kolonistů, ale jejich počty i míra technologické vyspělosti byla výrazně nižší. Kolonisté sebou však především přinesli „moderní“ metody využití krajiny – aby se tato ale mohla využívat pro pastviny a zemědělství, bylo třeba ji napřed zbavit přebytečné divočiny. K tomu typicky slouží oheň.

Vypalování porostu bylo dříve zcela běžným způsobem podobného předpřipravení půdy pro její rekultivaci pro lidské potřeby. Dokonce i Aboriginci vypalování zřejmě znali a využívali v menší míře. Před tím, než Evropané značné části australské půdy překovali k obrazu svému, dominovala tu již tehdy krajina savanového typu. Nově se ale u analýzy pylů ze sedimentů dané éry ukázalo, že v krajině nebyly zastoupeny jen traviny a byliny, ale v překvapivé míře i stromy a keře!

Druhé zmíněné rostliny tvořily dohromady zřejmě až 49 % vegetace. To je ale něco, co se po příchodu kolonistů rapidně změnilo…

Tadá!

Proč je to celé vlastně nový objev? Váleli si snad ekologové doposud šunky? Jak říká Petr Kuneš z PřF UK, australské dřeviny jsou specifické tím, že přenos pylu pro ně z velké míry zajišťuje hmyz (jsou tzv. hmyzosnubné), zatímco v našem Starém světě se přenáší hlavně větrem. Jenže předešlé vědátorské metody byly doslova kalibrovány hlavně pro nám známý a nikoliv hmyzácký přenos. Takže bylo nutno metody znovu poštělovat.

Vědátoři k tomu sáhli po komplexním paleoekonomickém modelování šíření pylu, které před nimi vykreslilo nejpravděpodobnější podobu před-kolonizační australské krajiny na jihovýchodě kontinentu… A umožnilo odhalit, jak do ní zasáhli kolonisté.

Požáry v Austrálii jsou tak běžné, že memy o nich jsou už dnes archivní kousky! Zdroj: Reprofoto/SME, vlastní
Požáry v Austrálii jsou tak běžné, že memy o nich jsou už dnes archivní kousky! Zdroj: Reprofoto/SME, vlastní

V první řadě dřívější aboriginské vypalování bylo zřejmě poměrně mírného charakteru. Oheň sice uvolnil místo pro pastviny, ale nešířil se do větších rozměrů. Plameny samotné byly živené bylinami. Pak ale přišli kolonisté a v první řadě prudce zredukovali stromovou vegetaci. Ruku v ruce s tím také používali zpočátku sami vypalování, ale po eliminaci stromů nebylo plamenů tolik potřeba. To paradoxně vedlo k nárůstu keřů – a spolu s nimi také k nárůstu potenciálně hořlavé biomasy v hustém podrostu pod nimi.

Celý proces byl dokonán tím, že se zvýšilo i propojení těchto hořlavějších částí spolu s tím, jak s větším počtem lidských osadníků stoupaly i příležitosti k tvorbě nového ohně. Zatímco domorodci limitovali svým vypalováním akumulaci podrostu, moderní požáry jsou jím naopak bohatě živeny v míře, která nebyla před změnami krajiny možné. A aby to bylo ještě žhavější, do celého dekády trvajícího procesu přiložilo polínko i oteplování a vysušování klimatu. Tadá!

Jak si můžete počekovat třeba zde, teplotní anomálie v Austrálii jsou rozhodně na vzestupu.

Už víme, co změnit…

 Nerad bych působil přílišně citově vyděračsky – ale asi nemá smysl zapírat, že postoj člověka přírodě zejména v posledních dvou staletích má MALINKATÉ mezery. Příklad toho, jak příchod moderní společnosti přeměnil Austrálii v hořlavější končiny, to „krásně“ demonstruje – ale neměli bychom být na pochybách, že i lidmi způsobené změny v končinách daleko bližších jsou zcela v pohodě. Spíše Evropané překovávali k obrazu svému Evropu po mnohem delší dobu, takže zdejší proměny už dávno nevnímáme. Viz představa tradičního českého lesa, který je ve skutečnosti spíše smrkovou plantáží…

Oheň a lesy jsou mnohdy evolučně samože provázané – a třeba zmíněné požáry na Sibiři, ačkoliv i zde narůstají v poslední době do příliš velkých rozměrů, byly běžným úkazem odjakživa. Jenže běžným úkazem je třeba i tornádo nebo masové vymírání – což neznamená, že něco takového chceme nutně zažít, nebo že je to pro nás momentálně úkaz prospěšný.

Vědátorům do Karlovky tedy posílám za jejich práci pozitivní vlnky, nechť jejich práce připomene význam péče o krajinu nejen u protinožců, ale i pronožců!

[Ladislav Loukota, PK, TZ Prirodovedci.cz]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama