Koloběh vody na Zemi se mění dvakrát rychleji, než se čekalo

TLDR: Měření založené na rozdílné salinitě (vrstev) oceánů naznačuje, že za posledních 120-170 let se o 7 % víc srážek přesunulo z tropů do vlhčích oblastí. Studie tuna.

Věčný koloběh?

Voda v mořích se vypařuje do mraků, ty se nad pevninou zkondenzují a vyprší se do řek, které odtečou do moří – takzvaný hydrologický cyklus (koloběh vody) zná asi každý, kdo vychodil alespoň několik tříd speciální školy. Koloběh vody je jak krásnou ukázkou toho, jak voda mění skupenství, tak i něčím naprosto esenciálním pro chod pozemského života. A to nervózněji zní skutečnost plynoucí (tekoucí…) z nové studie, podle níž se hydrologický cyklus mění rychleji, než se čekalo.

Jen klid, voda ze Země nikam nemizí (teda, malé množství vlastně mizí do vesmíru, v celkovém součtu událostí v horizontu stovek milionů let jde ale o vedlejší jev, který teď nechme být). Proměna hydrologického cyklu ale znamená, že se mění, kde voda spadne a v jakém množství. Zintenzivňování koloběhu vody je tak vlastně proces analogický k čemu, co jste už asi slyšeli – častější extrémy počasí. Nově je to „jenom“ demonstrováno na specificky měřeném hydrologickém cyklu.

Tým statistiků Taimoora Sohaila z University of New South Wales v Sydney si na zkoumání, jak je na tom koloběh vody, posvítil skrze oceánskou salinitu! Měření skutečné intenzity vodního cyklu je totiž složité – většinu povrchu Země totiž tvoří oceány, a u těch bohužel nemáme k dispozici dostatečně husté aparatury na měření srážek a vypařování. Existující měřiče na pevnině jsou pro chápání planetárního cyklu… nedostatečné.

Ledaže by vědátoři přišli s tím, jak měřit množství srážet jinak než …měřením množství srážek!

Oceánská šílenost

Součástí principu vodního cyklu je skutečnost, že voda, která skrze srážky dopadne na zemi, je v podstatě demineralizovaná. Když se totiž voda odpařuje, je zbavená solí, které zůstává v oceánské mase. Záměrně píšeme SOLÍ, protože kromě notoricky známé NaCl obsahuje mořská voda ještě velké množství sádrovce neboli síranu vápenatého (CaSO4) a také tzv. hořké (epsomské) soli (MgSO4). Důvodem je, že voda se samozřejmě odpařuje (pokud je to pod nulou, tak sublimuje)za naprosto rozdílných teplot, než minerály v ní obsažené. Proto se ve formě srážek na povrch vrací voda“sladká“a zásobuje tak nejen řeky na souši – ale rovněž srážkami nad oceánem mírně snižuje jeho salinitu!

Již dřívější výzkumy používaly dlouhodobé sledování změn slanosti na povrchu oceánu ke studiu proměn oceánu. Nicméně, oceán je značně neklidná masa, takže přesnost není kdovíjak úžasná. Nejenže se nám voda pohybuje na povrchu, ale pohybuje se i vespod, a co hůře – pohybuje se i z povrchu vespod a taky z vespodu na povrch. Prostě šílenost! To jaksi zkoumání procesu ředění deštěm komplikuje….

Sohailova studie ji však přesto posunula dále, protože propojila změny slanosti oceánu s jeho vnitřní cirkulací teplých/studených vod. To umožnilo lépe odhadnout, jestli je ten či onen vzorek slanější kvůli tomu, že méně prší – anebo jen kvůli tomu, že pochází z hlubších (nezředěných) částí oceánu. Výsledky tradičně nejsou bez oponentů, ale co vlastně naznačují?

To nám ještě chybělo! Zdroj: Mattel, vlastní
To nám ještě chybělo! Zdroj: Mattel, vlastní

Zdá se, že od roku 1970 se sladkovodní srážky z tropů ve vyšší míře přesunuly do chladnějších oblastí. Odhadem jde o 46 až 77 tisíc kilometrů krychlových vody – to není málo, a odpovídá to zvýšení intenzity hydrologického cyklu o 7 % při srovnání s obdobím z let 1850 až 1900.

Jinak řečeno: ve vlhčích oblastech za 50 let přibylo o 7 % více deště, a o stejných 7 % ho ubylo v oblastech sušších.

Dvakrát víc

Dosavadní studie naznačovaly, že tato změna odpovídá momentálně jenom 2 až 4 %, nikoliv 7 %. Zdá se tedy, že hydrologický cyklus (a s ním také částečně související proměny počasí) jsou zhruba dvakrát rychlejší, než se vědátoři dosud domnívali. A to není úplně boží zpráva. Krom toho, že akcelerace přírodních jevů vždycky smrdí průserem (na pomalejší změny se příroda může adaptovat, na rychlé změny hůře), to totiž značí špatnou zprávu jak pro ty suché, tak i ty vlhké části Země.

Lidi ze sušších oblastí to mají samože o dost horší, méně vody znamená složitější/dražší zemědělství a další oslabování pověstně „stabilní“ situace v řadě rozvojových zemích. Více vody v našich krajích ale taky není nutně vždy super věc – zejména pokud žijete poblíž řeky, asi tušíte, co vyšší míra srážek v kratším časovém období umí za divy…

Nakonec nynější proměna není zdaleka u konce, a i kdyby globální průměrné teploty do konce roku 2100 stouply jenom o 2 °C (což bych se skoro vsadil, že bude určo víc), modely z aktuální studie naznačují hydrologickou proměnu na 14 %. Máme se tedy zřejmě nač  těšit a můžeme jen doufat, že generace budoucích staletí se o koloběhu vody namísto přírodovědy nebudou učit už jen v dějepisu…

 [Ladislav Loukota, PK]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama