Erupce Mt. Tambora způsobila v roce 1815 „rok bez léta“

TLDR: Kvanta vulkanického prachu díky rekordní erupci snížila průměrnou teplotu na Zemi a způsobila v roce 1816 také neúrodu, hlad a zmar. Zdroj třeba hír a hír.

Crom se zlobí

Když se obyvatelé v okolí indonéské Mt. Tambora probudili na 10. dubna 1815 do nového dne, zjistili, že jsou mrtí. Pět dní po „průměrné“ erupci vulkánu totiž přišla druhá, mnohem silnější erupce, která v holocénu, tedy posledních 10 tisíc let, zůstává jedinou známou erupci třídy VEI-7!

Tambora došla erupce již v minulosti, a nemyslím tím o pět dnů dříve. Tisíc let před svou moderní erupcí byla krátce aktivní, znovu se probudila v roce 1812. Zatímco si Evropa užívala krátkou pauzu v nekonečně složitých Napoleonských válkách, Tambora se však teprve připravovala na svůj největší koncert.

Erupce o síle VEI-7 dštila do svého okolí roztavenou horninu a popel silou 5000 atmosfér, která v pompejském stylu usmrtila v bezprostředním okolí na 11 tisíc lidí, a zřejmě víc jak desetinásobek pak v průběhu dalších měsíců ve zbytku dnešní Indonésie. Bylo to velké lidské neštěstí, ale mělo prozatím jenom lokální charakter. Prozatím…

Protože v roce 1816 přišlo neštěstí globální.

Když se seje, tak se seje…

Ničemu nepomohlo, že o rok před Tamborou došlo také na erupci filipínského vulkánu Mayon. Na významnější erupce docházelo vlastně již od roku 1808. Jejich kombinovaná síla, završená Tamborou, vynesla do atmosféry velké množství vulkanického popela, který snížil množství slunečního svitu zahřívajícího Zemi…

Tak přišel „rok bez léta„.

Ochlazení nebylo zcela globální, například na západě Kanady nejspíše v roce 1816 panovaly teplotně nadprůměrné podmínky. Nic to nemění na tom, že v jiných částech Severní Ameriky sněžilo občas i v létě, noční mráz panoval každou noc (!) ještě v květnu, a neúroda postihla přinejmenším také Evropu.

Přesnější počet obětí mimo jihovýchodní Asii dodnes nebyl vykalkulován, což nám napovídá, že situace nebyla „zase tak vážná“, aby šlo o významné narušení celé populace. Příjemné to ale také nebylo. Například ve výjimečně postiženém Irsku zřejmě vlivem hladomoru zahynulo na 65 tisíc lidí.

Ty plodiny, které se podařilo navzdory nižším teplotám vybičovat až ke sklizni, byly relativně méně početné, a to zvyšovalo jejich cenu. A tak bušl ovsa v USA stoupl na ceně z 3,4 dnešních dolarů na 14 dnešních dolarů. Vyšší ceny potravin trápily také německé země. Hlad zažehl občasné nepokoje, přispěl i k rozvoji epidemií tyfu v tomto a dalších letech.

Anomální evropské letní teploty v roce 1815, čím víc modré, tím nejvyklejší pokles oproti běžnému průměru. Zdroj: CC BY-SA 3.0/NOAA
Anomální evropské letní teploty v roce 1815, čím víc modré, tím nejvyklejší pokles oproti běžnému průměru. Zdroj: CC BY-SA 3.0/NOAA

Situaci se částečně podařilo řešit například porážkou koní, a paradoxně právě jejich nedostatek jen tak mimoděk vedl Karla Draise k vynálezu předchůdce dnešního bicyklu. Rok bez léta ovlivnil také další segmenty technologie a umění – vulkanický popel v atmosféře vedl k atypicky rudým západům slunce, které se promítly do dobové malby.

Docela bych se ale vsadil, že doboví umělci by – zvláště s přihlédnutím k mnohaletému válečnému konfliktu v předešlých letech – ocenili nebe normální, ale výměnou za to i normální úrodu. Chladnější podmínky pak panovaly po celou další dekádu, ačkoliv rok 1816 byl anomálií nejvýraznější.

Více tlaků na systém

Říká se, že neštěstí nechodí nikdy samo, a případ „roku bez léta“ to připomíná víc než v jednom způsobu. Erupce Mt. Tambora by zřejmě neměla takové (byť samože dočasné) globální konsekvence, kdyby nepřišla spolu s erupcemi jinými. Stejně tak by vliv jedné či více erupcí nemusel být tak zásadní, kdyby nepřišel na konci de facto nultého světového konfliktu, tedy Napoleonských válek.

Čím více na systém, kterému říkáme „lidská civilizace“, působí tlaků, tím více hrozí, že se něco porouchá. Zní to logicky, ale v roce 1816 to mělo některé pro nás netradiční projevy. Je například zhola jedno, jestli na západě Kanady a USA panovaly vyšší průměrné teploty, když kvůli nedostatku ovsa i porážce řady koní došlo na problémy se zásobováním již na krátké vzdálenosti. Dnes by nás napadlo řešit hladomor importem potravin. Ale co když neexistuje způsob, jak je importovat?

Ačkoliv rok 1816 nebyl existenčním ohrožením civilizace, skutečnost, že na nenulovou krizi došlo vlivem několika málo erupcí, by neměla vést ke klidu. Uhodnete, o kolik se v roce 1816 snížily průměrné teploty? Nebylo to o desítky stupňů Celsia, ba ani o jednotky…

Na celou šlamastiku stačil jednoroční pokles o „pouhých“ 0.4 až 0.7 °C. Budiž to připomínkou, jak „málo“ našemu systému občas stačí k vážným problémům.

[Ladislav Loukota, Petr Zajíček]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama