Ohrožený Převalského kůň byl poprvé úspěšně naklonován

TLDR: Zřejmě jediný i dnes divoce žijící druh koně je kriticky ohrožený. Nyní se však poprvé podařilo jeho zástupce úspěšně naklonovat. Oznámení tuna.

Koníci, jak je neznáte

Koníčkomilovníci, zapište si datum 6. srpna 2020. To se totiž se narodil vůbec první úspěšně klonovaný zástupce Převalského koně. Stalo se tak díky aplikovanému výzkumu vědátorů společnosti ViaGen Equine spolu se San Diego Global Zoo. Daný druh koníka je kriticky ohrožený a klonování by mu mohlo napomoct překonat tzv. genový efekt hrdla, kdy se druhu stane osudný malý počet jeho zástupců a tudíž i malá genová variace. Ale rozeberme si to detailněji, zní to totiž jako Jurský park pro milovníky jezdectví. Nově naklonovaný koník má totiž svého druhu superschopnost…

Při pohledu na dnešní koně by jeden skoro zapomněl, že prapůvodně byli zástupci tohoto druhu divoce žijícími zvířátky. Zřejmě poslední připomínkou těchto časů je Kůň Převalského (Equus przewalskii) alias kertak, relativně menší koník původem ze střední Asie.

Kertak byl v oné střední Asii vyhuben už před půlstoletím vlivem kombinace sucha, tuze chladných zim a lidského rozšiřování chovu dobytka ve stepích. Poslední pozorování proběhlo v roce, kdy jsme přistáli na Měsíci (1969 ;)), přičemž v zoologických zahradách přežívají jeho poslední zástupci. Významnou roli v zachování druhu má mimochodem Zoo Praha, která má zástupce kertaka již od roku 1959.

Jenže celá dnešní populace cca. dvou tisíc kertaků má však jeden problém – všichni totiž pocházejí z původního vzorku pouhých 13 předků! Právě ti totiž byli v zajetí v době vyhubení zbytku divokých koníků.

I když se tak prozatím daří zvyšovat populaci kertaka, výhledově čelí nepříjemnému efektu hrdla alias genovému bottlenecku!


Zdroj: Universal Pictures/Zynga/ WZD – Worldwide Zoo Database, vlastní

Návrat z limba

Určitě víte, že pokud se dlouhodobě mezi sebou množí zástupci jedné rodiny, není to úplně dobře. Vyšší mírou deformací a poruch – nejen fyzických, ale i jiných – byly známé různé šlechtické rody od Habsburků po Lannistery. Ony poruchy jsou následkem minimální genové variace a fixace nevýhodných znaků, které by se při pestřejším genovém výběru neprosadily.

Monarchisté měli pro své vdavky v rodině určité důvody (zachování kontroly majetku), ale na podobný jev dochází i při jiném scénáři – totiž rapidním úbytku populace vlivem nějaké pohromy. Třeba vlivem vymření divoce žijících zástupců druhů, vlivem čehož se mezi sebou musí množit 13 posledních jedinců v zajetí…

Zatímco panovnické rody ale měly šanci se z prokletí genomu dostat v případě, že k sobě připustily jiné lidi, kertaci jaksi podobný luxus nemají. Tedy, někteří se spářili s domestikovanými koňmi, to ale není úplně žádoucí pro zachování původního genomu. Ledaže by někdo z magického klobouku vytáhl netknutého nového kertaka s původním genomem, který by mohl oživit nynější populaci o prapůvodní genovou pestrost… (škoda že do Vaultů zapomněli zavřít koně! #FalloutíHumor)

Kurt a jeho náhradní matka. Zdroj: Scott Stine/Revive & Restore

A právě to má za úkol Kurt, náš naklonovaný kertak ze San Diega! Jeho genom totiž pochází ze 40 let (!) starého, kryogenicky zachovalého vzorku z původní populace kertaka před tím, než došlo na divoké křížení 13 koníků-zakladatelů mezi sebou.

Nejde přitom o sázku na nejistotu. Dárcem Kurtova DNA je koník Kuporovic, který žil mezi lety 1975 až 1998. Kuporovic měl dle moderních genových analýz unikátně pestrý genom vlivem toho, že oba jeho rodičové byli ještě divocí kertaci. Díky tomu může jeho nyní oživené, naklonované DNA ve formě Kurta vlít krev do žil (a jiné tělní tekutiny jinam) do současných snah o zachování druhu.

Populační hrdlo a jeho dvě cesty k budoucnosti druhu.
Zdroj: Mysid/Wikipedia/CC BY

Pomůžou i nám?

Nabízí se samozřejmě otázka, co by kertaci mohli v divočině dělat. Jejich původní biomy jsou stále ohrožené lidskou aktivitou, budoucnost druhu je tedy stále omezená na zajetí či chráněné „divoké“ oblasti přírody. Bohužel není úplně žádoucí, aby vědci kertakům dopřáli nějakou kompetetivní výhodu vůči lidem (třeba plamenomety místo hlavy). Přesto není záchrana ohroženého druhu nutně po praktické stránce „zbytečností“.

Živočichové totiž neexistují ve svých biomech ve vakuu – každý druh plní určitou roli, která se s jeho zmizením ztrácí. Některé role časem přeberou jiné druhy, ale tak rychle, abychom si toho už všimli, to zatím nefunguje. Například lidmi vyhubený Holub stěhovavý zřejmě původně hrál roli při redukci škůdců a udržování lesů. Holubi totiž pojídali a šířili semena Dubu bílého, který tehdy dominoval severoamerickým lesům. Se zmizením holubů ale začaly dominovat jiné druhy stromů, dohromady se ale lesům dařilo hůře. Chyběly jim totiž živiny „na oplátku“ z trusu pěti miliard (!) ptáků…

Co přesně by se změnilo návratem ohrožených druhů do své původní role v biomu, je těžko odhadovat, a liší se to druh od druhu. Možná by však řada dnešních ekologických problémů lidstva by byla ta tam, kdyby nebyly biosystémy ochuzené o populace řady druhů.

Kurt mimochodem není prvním příkladem ohroženého či dokonce vyhubeného druhu, který se podařilo oživit s pomocí klonování. Doposud však měly podobné snahy poněkud jepičí život. Smutným rekordmanem je totiž zřejmě Kozorožec pyrenejský, jehož zástupce se podařilo naklonovat v roce 2009. Plod porodila samice příbuzného Kozorožec iberského, první zástupce oživeného druhu však zemřel pár minut po porodu na defekt plic. Podařilo se nám tak de facto vyhubit jeden živočišný druh hned dvakrát.

Úspěšné naklonování Kurta (aspoň co lze oslavovat měsíc po jeho narození…) z materiálu starého 40 let, je přitom zatím také rekordní napříč jinými druhy. Doposud platili za rekordmany býci naklonovaní ze 13 let starého materiálu, respektive ohrožený druh tchoře z materiálu starého 20 let. Kurt je tedy víc jak dvojnásobně rekordnějším rekordmanem!

Jurský park to tedy zatím není – ale možná, že byť nejsou kertaci tak cool jako dinosauři, bude jejich chov podstatně prospěšnější a podstatně bezpečnější!

[Ladislav Loukota]

Naše hrátky s DNA nemají nejlepší pověst – v kontrastu s tím, co dovedou…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama